Karlovický mír

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Evropa v roce 1700

Karlovický mír byla mírová smlouva uzavřená mezi Osmanskou říší a Svatou ligou dne 26. ledna 1699 ve Sremských Karlovcích. Tento mír uzavíral dlouhodobý konflikt, který trval mezi lety 1683–1699. Znění této smlouvy vycházelo z výsledku bitvy u Zenty z roku 1697, která dopadla pro Turky nepříznivě.[zdroj?] Smlouvě předcházela dva měsíce trvající jednání, kterých se zúčastnily následující státy: poražená Osmanská říše na jedné straně a většina evropských mocností spolčených ve Svaté lize z roku 1684.

Předcházející události[editovat | editovat zdroj]

Rozhovory o míru začaly již 24. října 1698. Poprvé v dějinách diplomacie se odehrávaly za kulatým stolem, aby nikdo neseděl v čele a nepůsobil tak dominantně. Každá ze čtyř delegací přišla vlastními dveřmi, aby se zdůraznila rovnost mezi všemi zúčastněnými stranami. Mírových jednání, která se konala jak v Karlovci, tak i v Petrovaradínské pevnosti, se účastnilo přes 150 lidí.

Průběh jednání a uzavření míru[editovat | editovat zdroj]

Mír prosazovalo hlavně oslabené a poražené Turecko, které po několika významných územních ztrátách ve válce s Rakouskem, počínaje bitvou u Vídně v roce 1683 a pokračuje bitvou u Zenty roku 1697, bylo definitivně vytlačeno ze Střední Evropy.

Osmanskou říši zastupoval reisefendi Rami a jako dragoman A. Mavrokordatos, Rakousko hrabata Kinský, Oettingen a Šlik, Ruské carství Prokopje Bogdanovič Voznicin, Polsko-litevskou unii Stanislav Małachowski, Benátskou republiku Karlo Racini, Spojené nizozemské provincie Jakob Kolier a Anglii William Patchet. Strany se sešly celkem 36 krát, jednání trvala celkem 72 dní.[1][2] Definitivně se rozhodli pro podepsání míru, který měl trvat dvacet let, patnáct minut před půlnocí, když „mají hvězdy nejlepší rozmístění“.

Byly stanoveny nové hranice mezi Rakouskem a Osmanskou říší. Sedmihradsko zůstalo pod vládou císaře Leopolda, Banát, ohraničený řekami Mureș a Tisou, zůstal Osmanské říši, od ústí Tisy pak pokračovala hranice po pravé linii k Sremské Mitrovici, takže i dolní Srem Turci neztratili. Dále byla za hraniční čáru určena řeka Sáva, a až k ústí řeky Bosuty do Uny.[3] Chorvatsko, Slavonie, Lika a Banija připadly Rakousku.[4] Většina Dalmácie s Moreou připadla Benátkám. Dalšími benátskými územními zisky pak byla města Knin, Sinj, Vrgorac a Gabela a také pobřežní pásmo od Herceg Nového až do Risna. Polsku bylo přiděleno Podolí na území dnešní Ukrajiny. S Ruskem se Turci v Karlovicích dohodli pouze na dvouletém příměří.[5]

Následky[editovat | editovat zdroj]

Karlovický mír potvrdil úpadek Osmanské říše a vytvoření dominantního postavení Habsburské říše ve střední Evropě. Vlastní mírové výsledky se setkaly s vlnou odporu na tureckých územích. V první polovině 18. století následně proběhlo několik válek, jichž snahou bylo zvrátit některé výsledky karlovického míru. Jeden z mála úspěchů byl opětovný zisk Morey v roce 1718 požarevackým mírem po šesté válce s Rakouskem a Benátkami.

K důležitým změnám ve vztahu Ruska a Turků došlo konstantinopolským mírem v roce 1700, kdy Osmanská říše podstoupila Rusku ještě Azov. Rusko též vytvořilo stálou diplomatickou misi v Istanbulu.[6]

Na místě, kde byl podepsán ve Sremských Karlovcích mír, petrovaradinští františkáni v tehdejší knihovně zřídili kapli; následně zde byl místními katolíky v roce 1817 vybudován chrám s názvem Kapela mira.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Treaty of Karlowitz na anglické Wikipedii a Karlovački mir na srbské Wikipedii.

  1. Informace na stránkách města (anglicky)
  2. Článek o městu a jeho dějinách (anglicky)
  3. Článek o dějinách Bosny a Hercegoviny (chorvatsky)
  4. Článek na stránkách archivu chorvatské televize hrt.hr (chorvatsky)
  5. VLČEK, Radomír. Ruský panslavismus - realita a fikce. Praha : Historický ústav AV ČR, 2002. S. 44. (čeština) 
  6. Encyclopædia Britannica [online]. Encyclopædia Britannica Online, rev. 2009, [cit. 2009-01-02]. Kapitola Treaty of Karlowitz. Dostupné online. (anglicky)