Tento portál nemá svého aktivního správce, a proto je neudržovaný. Může proto například obsahovat zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že se připojíte k jeho správě, aktualizujete jej nebo jej upravíte na miniportál. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k vylepšení.
Evropa je území brané buďto jako jeden ze sedmi světadílů v jejich tradičních pojetích, nebo jako západní část Eurasie. Ze severu jej ohraničuje Severní ledový oceán, ze západu Atlantský oceán, z jihu Středozemní a Černé moře spolu s vodními cestami, které je spojují, a z východu Asie (o přesném průběhu této části hranice nepanuje konsenzus).
Jde o druhý nejmenší světadíl mající rozlohu asi 10 180 000 km² (asi 7 % zemského povrchu), který je však zároveň druhý nejhustěji zalidněný (asi 72 obyvatel/km²), takže asi 718 000 000 obyvatel Evropy představuje přibližně 9,6% podíl na světové populaci (údaje k roku 2009).
Lublaň (slovinskyLjubljana, [lʲubˈlʲana]IPA) je hlavní městoSlovinska, sídlo stejnojmenné městské občiny a je zároveň největším městem ve Slovinsku. Je zeměpisným, kulturním, vědeckým, ekonomickým, politickým a administrativním centrem státu. Během celé historie byla Lublaň ovlivněna několika kulturami, neboť se nachází na křižovatce germánských, románských a slovanskýchnárodů, jejich jazyků, zvyků a obyčejů. Město zaujímá plochu 164 km² a v roce 2019 zde žilo okolo 293 000 obyvatel. Centrem města protéká řeka Lublaňka. Lublaň je sídlem slovinské vlády, slovinského Národního shromáždění a prezidenta Slovinska a celé řády administrativních i kulturních institucí. Symbolem města je Lublaňský drak. Je zobrazen na vrcholu věže Lublaňského hradu, ve znaku Lublaně a na Dračím mostě (Zmajski most) přes řeku Lublaňku. Symbolizuje sílu, odvahu a velikost.
Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době vedle dalších divadelních her také napsal vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978).
