Západní kultura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mapa jednotlivých civilizací podle Huntingtona - západní civilizace, tedy i Česká a Slovenská republika, jsou vyznačeny tmavě modrou barvou

Západní kultura, západní svět nebo Západ je označení původem západoevropské kultury nejenom v Evropě, ale i mimo ni, všude tam, kde měla západoevropská civilizace rozhodující vliv. Termín západní kultura obsahuje mnoho aspektů. Jde o celý soubor různých sociálních a společenských norem a etických a estetických pravidel, ale také konvencí, vztahu k náboženství a víře a poměr k technice a technologiím.

Kořeny západní civilizace jsou v antické civilizaci, která v polovině 1. tisíciletí n. l. provedla syntézu s nově nastupujícím křesťanstvím, a tím vytvořila originální životaschopnou kulturu. Křesťanská kultura v západní latinské části Římské říše, kterou tvořily kolonie Říma, prošla odlišným vývojem, než v její východní části. Rozdíl byl nejen v odlišnosti římské a řecké kultury, ale také v rozkladu centrální moci na západě říše a v působení keltských a germánských kulturních prvků. Teoretické i praktické zásady západnímu křesťanství dal především svatý Augustin.[1][2]

Západní svět lze chápat z hlediska:

Jednotlivá vymezení se od sebe mohou značně lišit.

Západní civilizace podle Huntingtona[editovat | editovat zdroj]

Náboženská mapa znázorňující hranici mezi západoevropským křesťanstvím, pravoslavím a islámem

Přestože západní civilizace se díky své koloniální expanzi rozšířila do různých částí světa, až do začátku 20. století hrál primární roli původní kontinent, ze kterého západní civilizace z větší části vyšla – Evropa.

V historii tohoto kontinentu se vytvářelo množství mocných států, které pak v některých historických obdobích dokázaly ovlivňovat významné události nejen na kontinentu, ale ve značné části ostatního světa[3] (zejména v době kolonizace). Od 18. století se v Evropě ustálil systém tzv. pentarchie, tedy vlády pěti mocností,[4] které byly ve větší či menší míře v průběhu staletí navzájem rovnocenné (nebo byly rovnocenné spolky a aliance, které tyto státy utvářely). Mezi tyto velmoci patřily Velká Británie, Francie, Německo (před rokem 1870–1871 Prusko), Rusko a Rakousko-Uhersko (případně Rakouské císařství či Habsburská monarchie).

Po první světové válce se však následkem ustanovení versailleského míru tento systém zhroutil (úpadek Německa následkem ekonomické krize a válečných reparací, rozpad Rakousko-Uherska na národní státy, komunistická revoluce a občanská válka v Rusku). Následkem vyčerpání Velké Británie a Francie během zákopové války nebyly tyto dvě země, které vyšly z bojů první světové války vítězně, schopny udržet politický systém Evropy, který se postupně vytvořil během mírových jednání ve Versailles). Po druhé světové válce dochází definitivně k úpadku starých velmocí a na jejich místo nastupují Spojené státy a Sovětský svaz, při čemž důsledkem rivality mezi těmito dvěma velmocemi byla studená válka. Tento celosvětový konflikt a rivalita ideologií, která byla vedle vojenských a ekonomických zájmů další hnací silou konfliktu, zatlačily evropské (ale v určité míře i světové) kulturní aspekty částečně do pozadí.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WOODS, Thomas E.. How The Catholic Church Built Western Civilization. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy, Praha, 2004, s. 9–39.
  3. HUNTINGTON, S. Střet civilizací: Boj kultur a proměna světového řádu, Praha: Rybka publishers, 2001 (dále jen „Střet civilizací“), str. 44.
  4. Pentarchie [online]. CoJeCo, 2000-03-14, rev. 2006-07-18, [cit. 2015-09-30]. Dostupné online.  
  5. Střet civilizací, str. 139.

Související články[editovat | editovat zdroj]