Keltské náboženství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Galský bůh s parožím Cernunnos se zvířaty na stříbrném kotlíku z Gundestrupu

Jako keltské náboženství se označují polyteistické kulty starověkých Keltů, zaniklé po rozšíření křesťanství v západní Evropě na konci starověku a na počátku středověku. Keltové je souhrnný název pro etnika rozšířená ve starověku prakticky po celé Evropě, odkud byli postupně tlakem germánských kmenů ze severu a Římské okupace na jihu vytlačováni do severozápadní Evropy, od Británie po Skotsko.

Původně to byly velmi bojovné kmeny, jež uctívaly přírodní síly a hledaly své bohy v přírodních objektech a jevech. Jejich kulty se tradovaly ústně a některé jejich rysy se dochovaly ve středověkých irských a velšských mýtech. Keltové brzy přejali křesťanství a první keltský kostel byl na Britských ostrovech postaven kolem roku 200 n. l.

Zvlášť významnou roli v náboženském životě keltů sehrávali druidi v roli učenců a kněží. Některé římské prameny uvádějí, že se na druida studovalo až 20 let. Byla to velmi vážená vrstva obyvatel. Každoročně se scházeli ke svým sněmům poblíž Carnutu, města na území dnešní Francie.

Keltské bohyně na Conventině studni

Posvátnou rostlinou Keltů bylo jmelí. Nejvyšším bohem v jejich systému byl Taranis. Mezi další významné bohy patřil Lugh – dobrý bůh světla, Cernnunos, Epona a Sequana. Jako posvátná zvířata uctívali jelena, koně a kohouta. Svým bohům přinášeli i lidské oběti, většinou však obětovali zvířata. Druidové uctívali rovněž stromy, zejména duby. Posvátné byly tzv. nemethony, neboli posvátné dubové háje, kam měli povolen vstup pouze druidi. Později, po střetu se středomořskými kulturami Říma a Řecka, přejali také jejich systém bohů. Keltové své bohy většinou nezobrazovali, ke změně došlo až dobytím Galie Římany. Římané antické bohy zobrazovali v lidské podobě a ztotožňovali je s bohy porobených národů, jejichž jména ještě k tomu převáděli do latinského jazyka, tímto stmelováním náboženských představ napomáhali rozvoji synkretismu a posilovali náboženskou a jazykovou jednotu obyvatel říše. Nicméně někteří keltští bohové byli jen obtížně přístupní umělecké tvořivosti Římanů, například božstvo s latinským jménem Tarvos Trigaranus byl i v době romanizace zobrazován jen ve zvířecí podobě – tedy v podobě býka s dvěma jestřábi. Navzdory tomuto násilného pořímštění keltské kultury lze dnes Římanům vděčit za to, že se díky nim dochovalo mnoho památek z keltského náboženství, latinská jména božstev a především jejich spojením s antickými bohy umožňuje ve hrubých odstínech jejich typologizaci a hierarchickém zařazení, když vše původní keltské nenávratně upadlo v zapomnění.

Přehled keltských bohů[editovat | editovat zdroj]

Bohyně Epona
Antická podoba galského Cernunna z Paříže, Francie
Galské božstvo z Etang-sur-Arroux je zřejmě opět Cernunnem
  • Aine, Ann, Anna, Dana Irská matka bohů, také bohyně Slunce.
  • Arawn Velšský vládce podsvětí.
  • Arianrhod (Aranrhod) Velšská bohyně nebe a plodnosti.
  • Badb Irská bohyně války.
  • Belenos (Belenus) Galský pastorální bůh, patron řádu a medicíny.
  • Bran Hrdina, jehož magická zachovaná hlava byla pohřbena v Londýně, později byla vyzdvižena králem Artušem.
  • Brigit (Berecynthia, Briganta) Irská bohyně krbu a domova, později splynula se svatou Brigitou, svatou patronkou Irska (po svatém Patriku).
  • Cernunnos („parohatý“) Raně galský bůh přírody a divoké zvěře.
  • Cuchulainn Válečný hrdina z Ulsteru.
  • Donn Irský bůh podsvětí.
  • Dylan Velšské božstvo moře.
  • Dagda nejvyšší keltský bůh
  • Eithne Irská dívčí bohyně úrody.
  • Eriu Bohyně Eire, Erinu, Irska.
  • Epona („klisna“) Bohyně patronka jezdců a jezdectví.
  • Fionn mac Cumhal (Finn Mac Cool) Irský sluneční polobůh.
  • Gwydion Hrdinská král britských Keltů, čaroděj a bard.
  • Lir (Llyr) Bůh Slunce.
  • Ludd Římsko-britský bůh řek.
  • Lugh Irský bůh Slunce spojovaný se slavností dožínek zvanou Lughnasa.
  • Morrigan Bohyně války.
  • Trojná bohyně Panna, Matka a Bába v jedné osobě, trojitá bohyně plodnosti.
  • Ogmios („Ogma“) Bůh výmluvnosti, jenž se zasloužil o vznik oghamské runové abecedy. Na obrazech obvykle třímá v ruce kyj.
  • Rhiannon "Velká královna" bohů spojovaná s koňmi.
  • Taranis keltský hromovládný bůh a pán nebe.
  • Teutates ochránce kmene.
  • Tuatha de Danann („Lid Dany“); usadil se v Irsku asi 1500 př. n. l. a stal se božstvem. Poražen Milesiány, ustoupil do mohyl (sidé).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HUGHES, James. Velká obrazová všeobecná encyklopedie. [s.l.]: nakladatelství Svojtka&Co., 1999. ISBN 80-7237-256-4. (čeština) 

Související články[editovat | editovat zdroj]