Spišské Podhradie
| Spišské Podhradie Spišské Podhradie | |
|---|---|
 Náměstí, v pozadí Spišský hrad | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°59′56″ s. š., 20°45′11″ v. d. |
| Nadmořská výška | 430 m n. m. |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Prešovský |
| Okres | Levoča |
| Tradiční region | Spiš |
 | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 24,94 km² |
| Počet obyvatel | 4 026 (2017)[1] |
| Hustota zalidnění | 161,4 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město |
| Starosta | Ing. František Slebodník |
| Vznik | 1321 |
| Oficiální web | www |
| info@spisskepodhradie.sk | |
| Adresa obecního úřadu | Mestský úrad Spišské Podhradie Mariánske nám. 37 |
| Telefonní předvolba | 053 |
| PSČ | 061 01 |
| Označení vozidel | LE |
| NUTS | 543578 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Spišské Podhradie (německy Kirchdrauf či Kirchdorf; maďarsky Szepesváralja; polsky Podgrozdie) je město na Spiši na severovýchodním Slovensku. Administrativně spadá pod Levočský okres Prešovského kraje. Žije zde přibližně 4 000[1] obyvatel. Nejvyšším bodem města je nepojmenovaný bod, který má vrchol ve výšce 816 metrů nad mořem.
Jak napovídá název, leží městečko v podhradí Spišského hradu. Součástí města je od roku 1948 také dříve samostatná obec Spišská Kapitula. Ve městě se nachází konečná stanice lokální železnice ze Spišských Vlachů.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Město Spišské Podhradie bylo ve 12. století skutečným podhradím Spišského hradu, avšak ve 13. století se již vyvinulo v na hradu nezávislé městečko. Jeho městský znak má původ v 15. století a patří do skupiny tzv. hovořících znaků, které se svým vyobrazením vážou k názvu města (v tomto případě k dřívějšímu německému názvu Kirchdorf či Kichdrauf). Je to v modrém štítě heraldicky zleva (ve skutečnosti zprava) bílá ruka v černém rukávu, na nichž je vyobrazení gotického kostela s třemi věžemi, z nichž dvě vpravo jsou korunovány bílým praporem.
Spišské Podhradie leží v údolí mezi dvěma ze čtyř středověkých center Spiše – Spišským hradem a Spišskou Kapitulou, která byla 11. 12. 1993 spolu s kostelem Sv. Ducha v Žehře zapsána do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Dějiny města jsou spjaty s hradem. Nejstarší osídlení okolí se datuje do doby kamenné. Spišské Podhradie vzniklo západně od hradního kopce pravděpodobně už v 11. století. Nejstarší písemná zmínka je v listu krále Bély IV. z roku 1249. Ve 12. století se město rozvíjelo jako podhradí Spišského hradu. V druhé polovině 12. a 13. století dosídlili město němečtí přistěhovalci a patřilo tak do Společenství spišských Sasů. Král Zikmund Lucemburský v roce 1412 dal město do zálohy Polsku spolu s dalšími spišskými městy. Město v roce 1456 získalo tzv. trhové právo, od této doby mohlo pořádat trhy, čímž vznikla tradice každotýdeních tržních čtvrtků (asi do 1956).
Cechy[editovat | editovat zdroj]
V minulosti byly ve Spišském Podhradie cechy, které měli své vlastní cechovní artikuly vydané městem Spišské Podhradie či jinými městy, kde již cechy byly. Nejstarší známý cech byl cech pláteníků – 1385, v průběhu staletí vznikaly a působily různé cechy, jejichž artikuly potvrzovalo město Spišské Podhradie či jiná města a panovníci. Zajímavostí je potvrzení cechovních artikulí spišskopodhradských řezníků v němčině s německými privilegii polským králem Zikmundem III. Vasou roku 1595.
V roce 1677 rychtáři Spišského Podhradí Jakubovi Güntherovi předložilo cechovní artikuly 16 cechů (truhlářský, hrnčířský, zednický, ševcovský, obuvnický, řeznický, soukenický, krejčovský, kožešnický, zámečnický, tkalcovský, sedlařský, kovářský, puškařský, pivovarnický a bednářský)
Velmi zajímavá je, řečeno dnešní terminologií, „regionální spolupráce“ když cechy více měst zakládaly sdružení:
- 1613 – řeznický cech ze Spišského Podhradia vstoupil do sdružení s cechy v Kremnici, Banské Bystrici, Banské Štiavnici, Spišské Nové Vsi a Spišských Vlachoch.
- 1777 – Marie Terezie zakládá sdružený cech obuvníků 13 spišských měst.
- 1832 – František I. založil sdružený cech mydlářů 13 spišských měst.
- 1835 – František I. založil sdružený cech tesařů a mlynářů 13 spišských měst.
- 1872 – nastává zánik cechovních společenství a vznikají nová živnostenská.
V průběhu stoletého rozvoje řemesel a cechů spišskopodhradští mistři měli významné zastoupení v celém Uhersku, např. 1608 při zakládání nejstaršího barvířského cechu v Uhersku v Levoči byli mimo mistrů z Levoče, Kežmarku a Spišské Nové Vsi také barvířští mistři ze Spišského Podhradí Michal Herman a Ján Tibeli.
V roce 1170 bylo ve Spišském Podhradie asi 250 řemeslnických dílen, čímž se vyrovnávalo větším městům v Uhersku. Řemeslná výroba zanikla až po druhé světové válce po nástupu socialismu a vzniku výrobních družstev.
S řemesly souvisel i obchod, hlavně obstarávání surovin a prodej výrobků, proto bylo ve Spišském Podhradie mnoho obchodů, město bylo i centrem obchodu se zemědělskými plodinami. Nejčastější byl jejich prodej na již zmiňovaných každotýdenních trzích ve čtvrtek (od roku 1456 asi do 1956).
Po návratu z polské zálohy v roce 1778–1876 se Spišské Podhradie stalo součástí Provincie 16 spišských měst.
V 19. století se v městské cihelně začala těžit a zpracovávat hlína a začala i těžba travertinu na Dreveníku.
V roce 1894 získalo město železniční spojení na Košicko-bohumínskou železnici. Začátkem století 20. zde pracoval parní mlýn, pila a továrna na svářecí stroje. Díky poloze města na křižovatce hlavních cest bylo přirozeným centrem svého okolí.
Mezi obyvateli města měli významný podíl Němci a Židé. Obě národnosti měly své školy a chrámy, ve městě se mimo jiné nachází synagoga a barokní kostel. Součástí Spišského Podhradia je Spišská Kapitula, která je od roku 1956 městskou památkovou rezervací. Kapitula vznikla na křižovatce významných cest už v 11. století, postupně se stala církevním centrem Spiše a koncem 12. století sídlem proboštství. Dnes je sídlem obnoveného spišského biskupství na Knězského semináře biskupa Jána Vojtaššáka.
Spišská Kapitula i Spišské Podhradí byly známé svými kvalitními školami. Spišská Kapitula byla jedním z nejznámějších duchovních center v Evropě, s čímž souvisela rozsáhlá knihovna a tradice církevního zpěvu.
Školství[editovat | editovat zdroj]
- Základní škola, Palešovo nám. 9[2]
- Základní škola, Školská ul. 3[3]
- Základní umělecká škola, Gálova ul. 28
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Etnické složení obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]
- Slováci – 92,33 %
- Romové – 6,83 %
- Češi – 0,16 %
- Ukrajinci – 0,05 %
- Němci – 0,03 %
- Maďaři – 0,03 %
- Rusíni – 0,03 %
- a jiní
Náboženské složení obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]
- římští katolíci – 89,23 %
- bez vyznání – 4,66 %
- řečtí katolíci – 2,75 %
- evangelíci a.v.– 0,87 %
- pravoslavní – 0,24 %
- a jiní
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spišské Podhradie na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Počet obyvatel SR k 31. 12. 2019. Bratislava. 28. října 2020. Dostupné online.
- ↑ zspalnam.sk
- ↑ zsspispodhradie.edu.sk
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Spišské Podhradie na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Podhradí v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Encyklopedické heslo 