Vlkolínec
| Vlkolínec | |
|---|---|
Vlkolínec, v pozadí Sidorovo | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°2′23″ s. š., 19°16′42″ v. d. |
| Stát | |
| Kraj | Žilinský |
| Okres | Ružomberok |
| Město | Ružomberok |
| Tradiční region | Liptov |
Vlkolínec | |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Vlkolínec | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
| Smluvní stát | |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | iv, v |
| Odkaz | 622 (anglicky) |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 1993 (17. zasedání) |
Vlkolínec je vesnice, část města Ružomberok v Žilinském kraji na Slovensku. Nachází se na severovýchodním výběžku Velké Fatry, v bočním údolí Revúcké doliny, na jižním úpatí vrchu Sidorovo.
Protože odlehlá horská ves tvoří mimořádně zachovalý celek lidové architektury, byl Vlkolínec v roce 1993 zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Ves se rozprostírá na jižním svahu jednoho z výběžků liptovské části hlavního hřebene Velké Fatry v nadmořské výšce 720 metrů. Kromě Sidorova obec obklopují z východní strany kopce, od západu vyvýšeniny Laz a Diel a od jihu Horný diel. Přístupná je po odbočení z hlavní silnice spojující Ružomberok a Banskou Bystrici, po silnici, která vede Trlenskou dolinou a je v zimě, zejména s ohledem na značné převýšení, těžce zvládnutelná.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1376. Podle dostupných záznamů se vznik Vlkolínce, původně osady dřevorubců a uhlířů, předpokládá mezi druhou polovinou 14. a první polovinou 15. století. Jako osada patřící do katastru města Ružomberok byl součástí hradního panství Likavského hradu. Tento stav přetrval až do poloviny 20. století.
V městské samosprávě zastupovali osadu dva volení zástupci zvaní starší, později boženíci a senátoři.
Po druhé světové válce se v padesátých letech plánovalo přesídlení místních obyvatel do Ružomberku. Důvodem byly požadavky obyvatel na zajištění odpovídajících podmínek pro život, srovnatelných s ostatními místními částmi města. Tento projekt se však neuskutečnil, a tak dodnes mohou návštěvníci Vlkolínce obdivovat životem pulzující venkovský organismus uprostřed zachovalé tradiční srubové architektury.
Obyvatelé se živili převážně zemědělstvím – chovem dobytka a ovcí.
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Vlkolínec je typickou horskou osadou. Středem obce protéká potok pramenící pod svahy Sidorova. Vlkolínec je typem svažité obce se soustředěnou uliční zástavbou s dlouhými dvory. Svou jedinečnost si zachoval díky izolovanosti od okolí, díky čemuž ho obešel prudký stavební rozmach v 19. a 20. století. Až do poloviny 20. století vedly do osady pouze polní cesty a nebyla tam zavedena elektřina.
Stěny dřevěných domů, kvůli vyrovnání strmého svahu postavených na vysokých kamenných podezdívkách, jsou srubové z částečně nebo zcela otesaných trámů. Spáry mezi trámy vyplňují dřevěné hranoly trojúhelníkového průřezu a hlína. Barevně převažují domy natřené bílou barvou.
Charakteristickým prvkem zdejších domů je šindelová sedlová střecha s lomeným krovem. Prkenné štíty domu mají malé otvory (dymníky) sloužící pro odvod kouře.
Domy jsou dvou- nebo tříprostorové. Centrální část domu tvoří vstupní „síňka“ s kuchyní v jeho zadní části. Odtud se vstupuje do pokoje v jedné části a do komory v druhé části domu. Hospodářské stavby (stodoly, stáje a chlévy) stojí na pozemku buď samostatně, nebo jsou přistavěny k domu.
Vlkolínec byl v rámci karpatského regionu vyhodnocen jako nejlépe zachovalý reprezentant svého druhu, který dotváří okolní scenérie Velké Fatry.
V obci Vlkolínec se nachází celkem 55 roubených dřevěnic, z nichž je trvale osídleno 18.
Mezi nejvzácnější stavby patří roubená dvoupodlažní zvonice z roku 1770, roubená rumpálová studna z roku 1860, barokně klasicistní kostel Navštívení panny Marie přestavěný v roce 1865. Na hřbitově jsou zachovány zajímavé kamenné a litinové kříže. V domech č. 16 a 17 zřídilo Liptovské muzeum expozici kultury bydlení s předměty používanými v domácnostech i zemědělství.
Památková ochrana
[editovat | editovat zdroj]Vlkolínec představuje na Slovensku nejzachovalejší a nejkompletnější celek původních lidových staveb. Pro tuto jedinečnost byl v roce 1977 vyhlášen památkovou rezervací lidové architektury a v roce 1993 zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
V roce 2026 některá média uváděla, že někteří místní obyvatelé usilují o vyškrtnutí vesnice ze seznamu Světového dědictví z důvodu neúnosně vysokého množství turistů a velkého množství regulací.[1]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]- Vyřezávaná socha před vstupem do vesnice
- Dům č. 47
- Zvonice z roku 1770, nejstarší stavba obce
- Typický interiér jednoho z domů
- Dům č. 9035
- Ulice v obci
- Rolnický dům
- Vlkolínec
- Vlkolínec pohledem ze Sidorova
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Vyřaďte nás z UNESCO, volají obyvatelé slovenské vesnice. www.novinky.cz [online]. 2026-02-06 [cit. 2026-02-06]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlkolínec na Wikimedia Commons - Vlkolínec (UNESCO) (anglicky)
- Vlkolínec UNESCO