Velká Fatra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Velká Fatra
Ostrá
Ostrá (1247 m n. m.)

Nejvyšší bod 1595[1] m n. m. (Ostredok)
Rozloha 784 km²

Nadřazená jednotka Vnitřní Západní Karpaty
Sousední
jednotky
Oravská vrchovina, Malá Fatra, Chočské vrchy, Podtatranská kotlina, Nízké Tatry, Starohorské vrchy, Kremnické vrchy, Turčianska kotlina
Podřazené
jednotky
Bralná Fatra, Hôľná Fatra, Lysec, Revúcké podolie, Šiprúň, Šípská Fatra, Zvolen

Světadíl Evropa
Stát Slovensko Slovensko
Horniny žula, břidlice, vápenec, křemence, pískovce
Povodí Dunaj - Váh
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vnitřní Západní Karpaty, Velká Fatra červeně

Velká Fatra (slovensky Veľká Fatra) je pohoří na středním Slovensku. V pohoří byl roku 2002 vyhlášen národní park.

Vymezení polohy[editovat | editovat zdroj]

Na severu tvoří hranici oblasti řeka Váh (mezi Krpeľany a Kraľovany, díle řeka Orava. K Velké Fatře se severně od Váhu přiřazují i vrcholyŠípské Fary - Šíp, Havran, Ostré, Kečky, Radičiná a Čebrať, hranice prochází po jejich severním úpatí až po údolí Likavského potoka a jeho soutok s Váhem v Ružomberoku. Východní hranice vede širokým Revúckým podolím, Korytnickou dolinou a Starohorskou dolinou. Na jihu je k oblasti přičleněn masiv vyhlídkové hory Japeň (z geomorfologického hlediska je součástí Starohorských vrchů, které jsou samostatnou geomorfologickou jednotkou). Na Velkou Fatru z jižní strany bezprostředně navazují vulkanické Kremnické vrchy. Jižní hranice mezi těmito pohořími probíhá po geologické linii oddělující vápence od vulkanických hornin a je definována převážně Harmaneckou dolinou a v menší míře svahem hory Kotolnice, ježící od doliny jižně. Západní hranici pohoří tvoří výrazná zlomová linie, která ho odděluje od Turčianské kotliny. Hranice prochází od jihu na sever po spojnici obcí Blatnica, Necpaly, Belá-Dulice a Sklabiňa. [2]

Geomorfologické členení[editovat | editovat zdroj]

Geomorfologické poměry Velké Fatry jsou výsledkem dlouhodobého vývoje. Pohoří Velká Fatra představuje samostatný celek patřící do Fatransko-tatranské oblasti Vnitřních západních karpat. Podle charakteristických rysů reliéfů se člení na 7 geomorfologických podcelků.


Vrcholy a doliny[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšším vrcholem je Ostredok (1595,58 m n. m.). V roce 2016 Názvoslovná komisia Úradu geodézie, kartografie a katastra Slovenskej republiky projednala změnu jména, polohy a výšky Ostredku. Jméno Ostredok zůstalo pro nejvyšší bod masívu, byla tak však pomenovaná jižneji položená nová kóta. Nadmořskou výšku nižší z kót úřad zpřesnil na 1 592,54 m n. m. (zaokrouhleně 1 593 m n. m.) a výšku vyšší z kót upřesnil na 1 595,58 m n. m. (zaokrouhleně 1 596 m n. m.). Jméno Pustolovčia bylo určeno jako standardní jméno pro louku na úbočí Ostredku. Nižší z kót, která byla v minulosti pojmenovaná Ostredok, byla na turistické mapě internetového portálu HIKING.SK označená jako Ostredok - rázcestie.[1] K dalším známým horám patří například Ploská, Rakytov, Ostrá, Tlstá nebo Drienok. Seznam vrcholů vyšších než 1300 m n. m. uvádí Seznam vrcholů ve Velké Fatře.

Nejdelší dolinou je Ľubochnianská, dlouhá necelých 25 km. Další významné jsou Blatnická a Gaderská.

Hlavní hřeben[editovat | editovat zdroj]

Hlavní hřeben směřuje od jihu z Krížné k severu, přes nejvyšší horu Velké Fatry Ostredok a dále na Suchý vrch a Ploskou, kde se dělí na severní Klačianský hřeben (nejvyšší vrchol Kľak, 1394 m) a severovýchodní Rakytovský hřeben (nejvyšší vrchol Rakytov, 1567 m). Používají se též jména Turčianská a Liptovská větev pohoří.

Klačianský hřeben[3] je zalesněný, na mnoha místech úzký a svahy strmě spadají do dolin. Rakytovský hřeben[4] je často lučinatý, oblý a s méně strmými svahy.


Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

V roce 1971 bylo území Velké Fatry vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) o rozloze 60 610 ha. Nařízením vlády č. 140 ze 6. března 2002 byla CHKO Velká Fatra s účinností od 1. dubna 2002 překlasifikována na Národní park Velká Fatra.

Na území národního parku se nachází 15 národních přírodních rezervací, 7 přírodních rezervací přírodních rezervací, 9 přírodních památek, 1 evropsky významná lokalita, 6 chráněných areálů a 1 lokalita světového dědictví UNESCO. Nejstarším maloplošným chráněným územím je Harmanecká tisina (1949), zřízená hlavně na ochranu třetihorního reliktu tisu červeného, který dnes dosahuje na území NP Velká Fatra nejrozsáhlejšího výskytu ve střední Evropě.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Ptáci[editovat | editovat zdroj]

V lesních územích s otevřenými plochami se vyskytuje orel skalní (Aquila chrysaetos) [5], střemhlavým letem tu loví sokol stěhovavý (Falco peregrinus) [6], ve výškách mezi 800 - 1400 metrů hnízdí a loví datlík tříprstý (Picoides tridactylus) [7]. Řadou 5-10 stoupavých tónů čók-čúk-čýk-čík se ozývá nejmenší zástupce sov kulíšek nejmenší [8], prostor s ním obývá jeho příbuzný výr velký (Bubo bubo) [9]. Na balvany u potoků a potůčků usedá konipas horský (Motacilla cinereaa) [10], stejně jako skorec vodní (Cinclus cinlus) [11] a ledňáček říční (Alcedeo atthis)[12]. V lesích a tůních loví čáp černý (Ciconia nigra) [13]. Hrabivé zastupují tetřev hlušec (Tetrao urogallu) [14] a tetřívek obecný (Lyrurus tetrix) [15]. V lesích se vyskutuje dudek chocholatý (Upupa epops) [16], datel černý (Dryocopus martius) [17], krkavec velký (Corvus corax) [18], rehek domácí (Phoenicurus ochruros) [19] a lejsek šedý (Muscicapa striata) [20]. Zpěvem se prozradí linduška horská (Anthus spinoletta) [21].

Netopýři[editovat | editovat zdroj]

Netopýry ve Velké Fatře především zastupují tyto čtyři druhy: vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr velkouchý (Myotis bechsteini) a netopýr pestrý (Vespertilio murinus). [22].

Plazi a obojživelníci[editovat | editovat zdroj]

Z plazů se ve Velké Fatře vyskytují zejména zmije obecná (Vipera berus), užovka hladká (Coronella austriaca), užovka stromová (Elaphe longissima), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara), obojživleníky zastupují mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek horský (Triturus alpestris) a čolek karpatský (Lissotriton montandoni), ropucha zelená (Bufo viridis), ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaria). [23]

Šelmy[editovat | editovat zdroj]

Velká Fatra poskytuje příznivé životní podmínky pro tři hlavní predátory: medvěda hnědého (Ursus arctos), vlka obecného (Canis lupus) a rysa ostrovida (Lynx lynx). Kvůli značné synantopizaci je medvědí populace v pohoří považovaná za přemnoženou. Medvěd je předmětem celoroční ochrany podle zákona č. 543/2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny a podle vyhlášky č. 24/2003 Z. z. se jedná o chráněného živočicha evropského významu. Vlk patří v důsledku jeho pronásledování lidmi k nejohroženějším druhům v oblasti. V Evropské unii je vlk obecný chráněn Směrnicí o stanovištích č. 92/43/EEC; druh je také předmětem Bernské úmluvy. Na Slovensku není vlk chráněným druhem živočicha ve smyslu zákona o ochrane prírody a krajiny č.543/2002Z.z., avšak jsou pro něho stanoveny zvláštní podmínky ochrany ve smyslu § 37 zákona. Z §9 prováděcí vyhlášky č. 24/2003 například vyplývá zákaz lovu s použitím ok, želez, sítí nebo jedů. Podle vyhlášky MPaRV SR č. 344/2009Z.z., v nedávné době novelizované vyhláškou č. 489/2013Z.z., je vlk chráněný od 16. 1. do 31. 10., s výjimkou příhraničích oblastí s Českem, Polskem a Maďarskem, kde je druh chráněný celoročně. Populace rysa je považována za stabilní. Nejvíce ohrožuje velkofatranské šelmy ilegální lov a pytláctví, přestože všechny tři šelmy jsou na Slovensku chráněny zákonem. V Evropské unii je rys ostrovid chráněn tzv. Směrnicí o stanovištích č. 92/43/EEC; druh je také předmětem Bernské úmluvy. Na Slovensku je rys předmětem ochrany na 85 lokalitách (území europského významu). Od roku 1999 (MŽP), resp. 2001 (Ministerstvo polnohospodárstva) je tento druh celoročně chráněný. V současné době jeho ochrana vyplývá ze zákona č. 543/2002 Zb. o ochrane prírody a krajiny a podle prováděcí vyhlášky č. 24/2003 Zb. jde o chráněného živočicha evropského významu.[24]

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Velká Fatra patří mezi turistické cíle. K nejvýznamějším turistickým střediskům partří Donovaly s Novou hoľou, Malinô Brdo, Vlkolínec, Gaderská dolina, Turecká, lokálně i Harmanecká jaskyňa s okolím, Kráľova Studňa a Smrekovica.

Východními turistickými lokalitami jsou hlavně obce s dlouhými dolinami na turčianské straně pohoří (Blatnická dolina, Gaderská dolina, Belianska dolina, Necpalská dolina, Sklabinská dolina a další.), Harmanecká dolina a Ľubochnianska dolina, Donovaly, Liptovské Revúce, Ružomberok, Podsuchá a sedlo Malý Šturec.

Hlavný hřebenová trasa vede ve směru Malý Šturec - horský hotel Kráľova Studňa - Krížna - Ostredok na Ploskou, kde se hřeben dělí na turčianskou a liptovskou větev. Turčianská větev pokračuje ve směru Ploská - Chata pod Borišovom - Malý Lysec - Jarabiná - Kľak - Ľubochnianske sedlo a končí vrcholem Kopa. Liptovská větev vede po trase Ploská - Čierny kameň - Malinné, Vtáčnik - Plieška a Magura - Kútnikov kopec.

Horské chaty[25][editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

K nejznámějším dolinám ve Velké Fatře patří Ľubochnianska dolina (nejdelší), Gaderská dolina, Blatnická dolina, Belianska dolina, Kantorská dolina, Jasenská dolina, Necpalská dolina, Žarnovická dolina, Bystrická dolina, Nižné Matejkovo a Vyšné Matejkovo.

Nejznámejší jeskyní je Harmanecká, která jediná je přístupná veřejnosti. K nejznámějším veřejnosti nepřístupným jeskyním patří Mažarná jaskyňa, Dolná a Horná Túfna a Ľadová jaskyňa v Šípe.

Nejkrásnější výhledové vrcholy jsou Rakytov, Krížna, Borišov, Skalná Alpa, Lysec, Ostrá, Kľak a Šiprúň.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Veľká Fatra na slovenské Wikipedii.

  1. a b A.S, Petit Press. Vyberajú meno pre nový najvyšší vrch Veľkej Fatry. cestovanie.sme.sk [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. PODOLÁK, Peter: Velká Fatra. Harmanec: Dajama, 2008, s. 9-10
  3. SOLUTION, Horydoly cz, Next Generation. Opravdová Velká Fatra: Klačianská. www.horydoly.cz [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. (česky) 
  4. SOLUTION, Horydoly cz, Next Generation. Velká Fatra: rozhledy na půlku Slovenska. www.horydoly.cz [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. (česky) 
  5. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 30, s. 72. 
  6. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 32, s. 76. 
  7. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 71, s. 156. 
  8. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 67, s. 148. 
  9. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 69, s. 152. 
  10. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 78, s. 170. 
  11. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 79, s. 172. 
  12. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 70, s. 154. 
  13. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 9, s. 30. 
  14. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 34, s. 82. 
  15. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 34, s. 82. 
  16. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 70, s. 154. 
  17. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 71, s. 156. 
  18. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 102, s. 218. 
  19. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 82, s. 178. 
  20. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 94, s. 202. 
  21. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 77, s. 168. 
  22. GAISLER, Jiří; HANÁK, Vladimír; HANZAL, Vladimír; JARSKÝ, Vilém. Výsledky kroužkování netopýrů v České republice a na Slovensku, 1948-2000. 1. vyd. Praha: Česon, 2000. 61 s. ISBN 80-88850-20-7. (čeština) 
  23. DUNGEL, Jan; ŘEHÁK, Zdeněk. Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 184 s. ISBN 978-80-200-1979-0. (čeština) 
  24. GREGUŠ, Štefan. Výskyt velkých šelem ve vybraných oblastech moravských a slovenských Západních Karpat [online]. 2016. Dostupné online. (čeština) 
  25. HIKING.SK. Chaty - Veľká Fatra a Choč. HIKING.SK [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]