Hřib satan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHřib satan
alternativní popis obrázku chybí
Hřib satan
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Rubroboletus)
Binomické jméno
Rubroboletus satanas
(Lenz) Kuan Zhao et Zhu L. Yang 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib satan (Rubroboletus satanas (Lenz) Kuan Zhao et Zhu L. Yang 2014) je jedovatá houba z čeledi hřibovitých.[1] Patří do skupiny tzv. modrajících a barevných hřibů. Satan je také největší hřib, který se vyskytuje na území bývalého Československa.[2]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

České názvy:

  • hřib krvavý[6]
  • hřib satan[5]

Lidové názvy:

  • červenáč (na Holicku)[7]
  • červenka[6]
  • bliják[2]
  • blivák (na Chlumecku)[8]
  • jeduvatyj doubravník[9]
  • jenerál (na Karlštejnsku)[8]
  • kardinál (na Karlštejnsku)[8]
  • karmazín[9]
  • krousťák[9]
  • krvák[9]
  • růžovák[9]
  • safián[9]
  • umrdlák[10].

Ve starší literatuře byl uváděn název hřib krvavý nebo červenka (podle barvy), teprve v roce 1881 zmiňuje Čelakovský německý název „der Satanspilz“, ze kterého se zřejmě vyvinulo české pojmenování hřib satan.[6] Toto označení pochází z odborného názvu Boletus satanas (v překladu „hřib satanův“), kterým houbu pojmenoval německý přírodovědec Harald Othmar Lenz. Takto označil hřib poté, co se jím společně s přítelem Karlem Salzmannem, služkou a další dámou v září 1830 otrávil.[11]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Dužina je bělavá, jen minimálně nažloutlá a po rozkrojení modrá méně ochotně než u ostatních podobných hřibů

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Klobouk je 60–250 (350) milimetrů široký, sametový, stříbřitě šedý, polštářkovitý.[5]

Rourky jsou zprvu žluté, ve stáří žlutozelené, póry jsou na zpočátku stejně zbarvené jako rourky, ale krátce po otevření klobouku získávají vínově červenou barvu. Ve stáří bývají oranžovočervené.[5] Na okraji tvoří žlutý pásek.[12]

Třeň je válcovitý, dole červený, směrem nahoru ke klobouku se mění do červenožluta. Povrch kryje síťka, která sahá shora až do dolní poloviny třeně; zbarvena je oranžově červeně nebo stejně jako podklad.[5]

Dužina je bělavá, na řezu nepatrně modrající. Chutná jemně, ořechově (pozor, houba je za syrova silně jedovatá). Pokud je sucho, barva dužiny se skoro vůbec nezmění. Mladá plodnice je bez výraznějšího zápachu, staré plodnice páchnou – pach bývá přirovnáván k mršině nebo zpoceným nohám[13].

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Povrch klobouku kryjí trichodermové vláknité 4–9 μm široké hyfy, které mohou být kryté tenkou gelatinózní vrstvou. Výtrusy dosahují 11–15 × 5–7 μm, jsou boletoidního tvaru, téměř vřetenovité až elipsovitě vřetenovité se suprahilární depresí patrnou z profilu.[5]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hřib satan

Satan se vyskytuje vzácně v nížinách a pahorkatinách v listnatých lesích na alkalických podkladech v oblastech teplomilné květeny.[5] Pilát jej uvádí jako druh teplomilných lesů na vápenatých půdách, konkrétně pak v rámci xerotermních dubohabrových hájů na vápencích, skalních hadcových stepí (pod listnáči, na základě nálezů řídícího učitele Rudolfa Dvořáka).[14] Zároveň zmiňuje, že v rámci kyselých doubrav a oligotrofních habrových doubrav se patrně nevyskytuje vůbec.[14] Roste především pod duby, méně často pod jinými listnáči.[5] Jmenovat lze například buk[5], lípu[5] nebo břízu. Fruktifikuje od konce června do začátku října.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hřib satan roste v Evropě a Severní Americe (USA). Z evropských zemí to jsou: Česká republika, Dánsko, Gibraltar, Chorvatsko, Lichtenštejnsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.[15]

V rámci chráněných území České republiky byl hřib satan popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

Dále se vyskytuje v Polabí a na Brněnsku.[18]

Záměna[editovat | editovat zdroj]

Hřib satan je možné zaměnit s podobnými hřiby s červenými póry, například hřibem kovářem, hřibem kolodějem, hřibem nachovým nebo hřibem kříštěm.[1]

  • hřib kovář (Neoboletus luridiformis) – hnědý až hnědorezavý klobouk, třeň nemá síťku
  • hřib koloděj (Suillellus luridus) – krémový klobouk, barva síťky a podkladu se obvykle výrazněji liší
  • hřib kříšť (Caloboletus calopus) – žluté póry, výskyt často pod jehličnany spíše ve vyšších polohách
  • hřib nachový (Rubroboletus rhodoxanthus) – drobnější, ve stáří nepáchne, třeň válcovitý s výraznější síťkou
  • hřib Moserův (Rubroboletus rubrosanguineus) – roste vzácně ve vyšších polohách pod jehličnany
  • hřib Le Galové (Rubroboletus legaliae) – výraznější síťka, při zasychání voní po Maggi, i hráze rybníků
  • hřib satanovitý (Boletus satanoides) – hráze rybníků, žlutější dužnina, kyjovitý třeň

K rozlišení může pomoci i fakt, že se hřib satan na rozdíl od kovářů, kolodějů a hřibu Le Galové až na ojedinělé výjimky nevyskytuje na hrázích rybníků a podobných synantropních stanovištích.[18]

Hřib satan hlohový[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Hřib hlohový.

Rubroboletus satanas f. crataegi Smotl. ex Mikšík. Xanthoidní forma, které chybí červené barvivo, byla dříve klasifikována jako samostatný druh, hřib hlohový. Tento název však neodráží symbiózu s hlohem, pouze světlé zbarvení. Klobouk je bělavý, rourky žluté, třeň bledě žlutý, dužnina modrá, staré plodnice páchnou.[5]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Jde o vzácnou houbu, která je evidována v Červeném seznamu hub České republiky jako zranitelný druh (VU).[18] Je proto třeba jej chránit, nálezy je vhodné hlásit mykologickým pracovištím.[5]

Toxicita[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Otrava hřibem satanem.

Hřib satan je za syrova (či po nedostatečné tepelné úpravě[23]) silně jedovatý, působí neutišitelné zvracení,[2] které může trvat i 6 hodin[24]. K otravě stačí ochutnat malý kousek houby, potíže mohou vyvolat i výpary ze syrové houby v uzavřené místnosti.[2]

Po kvalitním tepelném zpracování (minimálně 20 minut varu) otrava nehrozí, nicméně v satanu byly zjištěny i indolové deriváty (psychotoxické látky, které se vařením nerozkládají).[2] Ke konzumaci jej proto nelze v žádném případě doporučit.[23]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Vlajka obec Vršovice na Lounsku znázorňuje plodnici hřibu satanu

V roce 2005 umístila obec Vršovice na svoji vlajku a znak figuru hřibu satanu, která připomíná národní přírodní památku Velký Vrch, jednu z nejvýznamnějších českých lokalit této houby.[25] Plodnice mohou dosahovat poměrně vysoké hmotnosti. V roce 1928 byly v okolí Karlštejna nalezeny exempláře, z nichž nejtěžší vážil 2 kg.[26]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b GRÜNERT, Helmut; GRÜNERTOVÁ, Renate. Houby. Praha: Ikar, 1995. 288 s. ISBN 80-85830-91-4. S. 208. 
  2. ↑ a b c d e KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. 248 s. S. 30, 45–46, 206. 
  3. ↑ a b c d e f g h PILÁT, Albert. Naše houby. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Brázda, 1952. 335 s. Kapitola Boletus satanas. 
  4. ↑ a b c d e Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib satan, s. 166. 
  6. ↑ a b c HOUDA, Josef. Staré názvy nejjedovatějších hub. Svobodný hlas. 10. 2008, čís. 40, s. 5. Dostupné online. 
  7. ↑ BOROVSKÝ, Eduard; SMOTLACHA, František Smotlacha. Zkoušky jedlosti hub (satana). In: SMOTLACHA, František. Časopis československých houbařů. Praha: Československá mykologická společnost, 1954. Ročník XXXI. S. 18–19.
  8. ↑ a b c MAJERNÍK, Ján; BAIER, Jiří. Víno, houby a koření. Praha: Lidové nakladatelství, 1987. S. 192, 265, 277. 
  9. ↑ a b c d e f KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír; POUZAR, Zdeněk, a kol. Houby, česká encyklopedie. Praha: Výběr, 2003. 448 s. ISBN 80-86196-71-2. Kapitola Lidová jména hub, s. 437–438. 
  10. ↑ MATOUŠEK, František. Kovář - Boletus miniatoporus Secr.. In: SMOTLACHA, František. Mykologický sborník. Praha: Československá mykologická společnost, 1953. Ročník XXX. S. 49.
  11. ↑ BEZDĚK, Jan. Houby jedlé a jim podobné jedovaté. Praha: vlastním nákladem, 1901. 225 s. S. 33–35. 
  12. ↑ Hřib satan (Boletus satanas Lenz 1831) [online]. houbareni.cz [cit. 2012-07-07]. Dostupné online. 
  13. ↑ PILÁT, Albert. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha: Brázda, 1951. 719 s. S. 61. 
  14. ↑ a b PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. S. 30, 50–51, 70. 
  15. ↑ Boletus satanas [online]. Gwannon.com [cit. 2013-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  16. ↑ SOUČEK, Zdeněk. Hradčany - Chráněné území Báň [online]. obec Hradčany [cit. 2012-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  17. ↑ Ministerstvo životního prostředí České republiky. CHKO Bílé Karpaty - Mykologie [online]. ochranaprirody.cz [cit. 2012-10-25]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  18. ↑ a b c d e HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006 [cit. 2012-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-09. 
  19. ↑ Správa CHKO Český kras. Plán péče o Přírodní rezervaci Klapice na období 2011–2020 [online]. ochranaprirody.cz, 2010 [cit. 2012-10-25]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  20. ↑ BĚŤÁK, Jan. Houby v národním parku Podyjí (leták) [online]. Znojmo: Správa Národního parku Podyjí [cit. 2013-03-23]. Dostupné online. 
  21. ↑ kolektiv autorů. Chráněná území ČR. 8. Českobudějovicko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Vyšenské kopce, s. 506. 
  22. ↑ MIKESKA, Miroslav, Romana Prausová, Světlana Vránová, Lukáš Řádek. Plán péče pro přírodní rezervaci Žernov na období 2010 - 2019 [online]. pardubickykraj.cz, 2004-10-30, rev. 2010-02-23 [cit. 2012-11-24]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  23. ↑ a b KLUZÁK, Zdeněk; SMOTLACHA, Miroslav; Josef a Marie Erhartovi. Poznáváme houby. [s.l.]: Svépomoc, 1985. 374 s. 38-001-85. Kapitola Hřib satan, s. 74–75. 
  24. ↑ PILÁT, Albert. Kapesní atlas hub. Praha: SPN, 1964. 191 s. Kapitola Hřib satan, s. 58. 
  25. ↑ SVOBODA, Zbyněk. Přírodopisné motivy na českých komunálních vlajkách a praporech VI. Neobvyklé motivy. Živa. 2011, čís. 6, s. 302. 
  26. ↑ SMOTLACHA, František. Různé zprávy. In: SMOTLACHA, František. Časopis československých houbařů. Praha: Československá mykologická společnost, 1928. Ročník VIII. S. 111.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Hřibovité
Hřib (Aureoboletus)
Hřib (Boletus)
Hřib (Buchwaldoboletus)
Hřib (Chalciporus)
Hřib (Butyriboletus)
Hřib (Caloboletus)
Hřib (Cyanoboletus)
Hřib (Hemileccinum)
Hřib (Hortiboletus)
Hřib (Imleria)
Hřib (Imperator)
Hřib (Neoboletus)
Hřib (Pseudoboletus)
Hřib (Rheubarbariboletus)
Hřib (Rubroboletus)
Hřib (Suillellus)
Hřib (Tylopilus)
Hřib (Xerocomus)
Hřib (Xerocomellus)
Kozák (Leccinellum)
Kozák a křemenáč
(Leccinum)
Další rody
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hřib_satan&oldid=23849759“