Hřib vonný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxHřib vonný
alternativní popis obrázku chybí
Hřib vonný
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení Agaricomycotina
Třída Agaricomycetes
Řád hřibotvaré (Boletales)
Čeleď hřibovité (Boletaceae)
Rod hřib (Lanmaoa)
Binomické jméno
Lanmaoa fragrans
(Vittad.) Vizzini, Gelardi et Simonini 2015
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib vonný (Lanmaoa fragrans (Vittad.) Vizzini, Gelardi et Simonini 2015) je vzácná teplomilná houba z čeledi hřibovitých. Původně byl řazen do sekce Fragrantes rodu Boletus. Pro nechutnost je považován za nejedlý.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Hřib vonný popsal roku 1835 italský mykolog Carlo Vittadini. V Českých zemích byl po dlouhou dobu hřib vonný ztotožňován s hřibem skvrnitým, případně hřibem plavým.[1] Historické nálezy tohoto taxonu na českém území jsou proto značně nespolehlivé.[1] Hřib skvrnitý pod názvem hřibu vonného uvádí ve svých publikacích František Smotlacha. Velenovský uvedl popis Smotlachy a sám se od popisu tohoto druhu distancoval.[4] Pod názvem hřibu vonného pak hřib plavý uvádí Jan Macků.[5]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Hřib vonný - model

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Klobouk dosahuje 60 - 135 (160) milimetrů, u mladých plodnic je polokulovitý s podhrnutým okrajem, později klenutý, nakonec poduškovitý. Zbarvený může být v odstínech čokoládově hnědé, kakaově hnědé, rezavohnědé nebo kaštanově hnědé.[1]

Rourky jsou jen 7 - 12 milimetrů dlouhé, zprvu světle žluté, později syté, nakonec žlutoolivové. Na řezu modrají. Póry jsou v mládí zbarvené jako rourky, ve stáří může mít žlutá barva okrový nebo nahnědlý nádech. Na otlacích modrají.[1]

Třeň je v mládí vřetenovitý, později kyjovitý až válcovitý, na bázi užší. Postrádá síťku, je žlutě zbarvený, ve spodní polovině narezavělý, nahnědlý případně červenohnědý nebo takto tečkovaný.[1]

Dužnina má v klobouku a vrchní části třeně bělavé zbarvení, níže je bledě až sytě žlutá. Voní slabě ovocně, chutná nakysle.[1] Celkově se názory na chuť různí, i přesto, že někteří autoři zmiňují odpornou[1] nebo hořkou[6] chuť, uvádějí jiní, že jde o dobrou jedlou houbu.[7] Bez ohledu na chuťové vlastnosti nemá hřib vonný houbařský význam (je velmi vzácný).[7]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy dosahují (9,5) 10 - 13,5 (15) × 4 - 5 μm, mají hladký povrch a jsou elipsovitě válcovité až elipsovitě vřetenovité.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hřib vonný roste v teplých lesích nížin.[1] Je mykorhizním symbiontem dubů, především druhů dub korkový (Quercus suber), dub pýřitý (Quercus pubescens), dub cer (Quercus cerris), dub zimní (Quercus petraea), dub cesmínovitý (Quercus ilex) a vzácně i jiných listnáčů.[1] Plodnice tvoří od června do října.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v Severní Americe (USA) a Evropě.[8] Ve střední Evropě je velmi vzácný, ve středomoří běžnější.[1] Výskyt byl popsán v následujících evropských zemích: Dánsko[8], Francie (i Korsika)[1], Gibraltar[8], Itálie[1], Portugalsko[1], Rakousko[8], Slovensko[1], Slovinsko[8], Spojené království (plus ostrov Man)[8], Španělsko[1][8].

Na území České republiky nebyl hřib vonný dosud spolehlivě doložen.[1] Přesto nelze s ohledem na jeho výskyt v pohraničních oblastech Slovenska možnost nálezu v České republice vyloučit.[1]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Na Slovensku je zákonem chráněný. Případné nálezy v České republice je vhodné hlásit a dokladovat mykologickým pracovištím.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. S. 132. 
  2. a b Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2012-06-20]. Dostupné online. 
  3. SMOTLACHA, František. Monografie českých hub hřibovitých (Boletinei),. In: Věstník Královské české společnosti nauk. Praha: Královská česká společnost nauk, 1911. Kapitola B. fuscoroseus, s. 29, 48. (česky)
  4. VELENOVSKÝ, Josef. České houby. Praha: Česká botanická společnost, 1920. 950 s. Kapitola B. fragrans, s. 706. 
  5. MACKŮ, Jan. Český houbař. Olomouc: R. Promberger, 1924. 257 s. S. 163. 
  6. PILÁT, Albert. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha: Brázda, 1951. 719 s. S. 63. 
  7. a b DERMEK, Aurel; LIZOŇ, Pavel. Malý atlas húb. Bratislava: spn, 1980. 548 s. Kapitola Hríb voňavý, s. 408. (slovensky) 
  8. a b c d e f g Boletus fragrans [online]. Gwannon.com [cit. 2013-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]