Přeskočit na obsah

Křemenáč osikový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKřemenáč osikový
alternativní popis obrázku chybí
Mladé plodnice křemenáče osikového. Typický je v mládí čistě bílý třeň.
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodkřemenáč (Leccinum)
Binomické jméno
Leccinum rufum
(Schaeff.) Kriesel 1983
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Křemenáč osikový (Leccinum rufum) je hřibovitá houba s mykorhizní vazbou na topol osiku.

  • Leccinum albostipitatum H.C. den Bakker & Noordeloos 2005
  • Leccinum aurantiacum ss. auct. plur.
  • Boletus aurantiacus Bull.
  • Boletus rufus Schaeff.

Klobouk je v mládí polokulovitý až sklenutý, později klenutě rozložený až téměř plochý, průměr 4–20 cm, červenooranžový. Houba má drobné, bílé až smetanové, na otlaku vínově rezavé póry.

Rozměry třeně jsou 8–18 × 2–6 cm. Pokožka třeně je téměř čistě bílá, pokrytá bílými šupinkami, které později tmavnou.[1]

Dužninu má smetanovou, na řezu vínově červenající, pak až fialovějící. Křemenáč osikový má příjemnou chuť a vůni houbovou. Výtrusy jsou vřetenovité, velké 13–17 × 4–5 µm, barva výtrusného prachu je okrově hnědá.

Roste od června do října, roztroušeně pod osikami, se kterými tvoří mykorrhizu, v listnatých a smíšených lesích, ve stromořadích u cest a v osikovém mlází na bohatých i písčitých půdách.

Tato houba je jedlá a tržní.

Poddruhem této houby je křemenáč osikový hnědý.

Roste od června do října pod topolem bílým a topolem osikou.

Možnost záměny

[editovat | editovat zdroj]

Snad jedině s rovněž jedlým kozákem topolovým (Leccinum duriusculum), zejména s jeho robustní formou (f. Robustum), který je ovšem hojnější, má světlejší klobouk, třeň zrnitý až jemně šupinkatý a dužninu na bázi třeně výrazně modrou. Ostatní druhy kozáků a křemenáčů rostou pod jinými druhy stromů.

  1. Leccinum rufum - křemenáč osikový - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2023-03-17]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ANTONÍN, Vladimír. Encyklopedie hub a lišejníků. 1. vyd. Praha: Academia, Libri, 2006. 472 s. ISBN 80-200-1476-4. S. 175. 
  • HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1999. 416 s. ISBN 8071511064. S. 357. 
  • SVRČEK, Mirko. Houby. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1996. 280 s. ISBN 80-7151-026-2. S. 230. 
  • ŠKUBLA, Pavol. Veľký atlas húb. Bratislava: Príroda, 2007. 432 s. ISBN 978-80-07-01500-5. S. 379.