Modrající hřib

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na tento článek je přesměrováno heslo Modrák. Tento článek je o hřibovitých houbách. O pracovním oděvu pojednává článek Montérky.
Modráky sekce Luridi
Hřib Le Galové
Hřib Le Galové (Boletus legaliae)
Hřib koloděj
Hřib koloděj (Boletus luridus)
Hřib nachový
Hřib nachový (Boletus purpureus)
Hřib Moserův
Hřib Moserův (Boletus rubrosanguineus)
Hřib satan
Hřib satan (Boletus satanas)
Hřib rudonachový
Hřib rudonachový (Boletus rhodopurpureus)
Modráky sekce Erythropodes
Hřib kovář
Hřib kovář (Boletus luridiformis)
Hřib Quéletův
Hřib Quéletův (Boletus queletii)
Hřib vlčí
Hřib vlčí (Boletus lupinus)

Modrající hřib (též modrák, mn. číslo modráky) je označení pro skupinu hřibovitých hub, která se vyznačuje modráním dužniny na poraněných místech. To je způsobeno rychlou oxidací látek ze skupiny pulvinových kyselin.

Modrající hřiby[editovat | editovat zdroj]

Mezi modrající hřiby patří především zástupci sekce Luridi, ale i několik dalších:

Některé druhy modrají, ale jen minimálně či v ojedinělých případech: hřib narůžovělý (Boletus pulchrotinctus), hřib přívěskatý (Boletus appendiculatus), hřib horský (Boletus subappendiculatus).

Synonymum[editovat | editovat zdroj]

Termín modrák se používá (obzvlášť krajově) i jako synonymum pro konkrétní druhy modrajících hřibů, obvykle:

Na Opavsku se pro modráky používalo označení „hněvuš“.[2]

Národní názvy[editovat | editovat zdroj]

Podobně jej využívají i některé starší názvy či tzv. národní názvy:

Oxidace dužniny[editovat | editovat zdroj]

Proces modrání je důsledkem oxidace látek obsažených v dužině, které se řadí do skupiny tzv. pulvinových kyselin. V případě modrajících druhů rodu Boletus jde o kyselinu variegatovou, v případě rodů Xerocomus (suchohřiby) a Xerocomellus (babky) o kyselinu xerokomovou. Modrání u zástupců rodu Gyroporus způsobují jiné látky.

Pověry[editovat | editovat zdroj]

V souvislosti s modráním existují pověry, které jej spojují s jedlostí nebo naopak jedovatostí příslušných druhů. Ve skutečnosti však tento projev s obsahem jedů nijak nesouvisí. Mezi modrajícími hřiby se vyskytují jedlé, nejedlé i jedovaté druhy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Svazek IV.. [s.l.]: Jan Otto Kapitola Boletus, s. 293 - 294. 
  2. MAJERNÍK, Ján; BAIER, Jiří. Víno, houby a koření. Praha: Lidové nakladatelství, 1987. S. 233. 
  3. BioLib.cz. BioLib.cz – Boletus luridus (hřib koloděj) [online]. BioLib.cz [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. 
  4. BioLib.cz. BioLib.cz – Boletus crataegi (hřib hlohový) [online]. BioLib.cz [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. 
  5. a b BioLib.cz. BioLib.cz – Boletus radicans (hřib medotrpký) [online]. BioLib.cz [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. 
  6. BioLib.cz. BioLib.cz – Boletus luridiformis (hřib kovář) [online]. BioLib.cz [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. 
  7. BioLib.cz. BioLib.cz – Boletus rhodopurpureus (hřib rudonachový) [online]. BioLib.cz [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. 
  8. BioLib.cz. BioLib.cz – Boletus pulverulentus (hřib modračka) [online]. BioLib.cz [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. 
  9. BioLib.cz. BioLib.cz – Boletus satanoides (hřib satanovitý) [online]. BioLib.cz [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. 
  10. BioLib.cz. BioLib.cz – Boletus lupinus (hřib vlčí) [online]. BioLib.cz [cit. 2012-10-27]. Dostupné online.