Hřib rubínový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxHřib rubínový
alternativní popis obrázku chybí
Hřib rubínový - mladé plodnice
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení Agaricomycotina
Třída Agaricomycetes
Řád hřibotvaré (Boletales)
Čeleď hřibovité (Boletaceae)
Rod hřib (Boletus)
Podrod Rubinoboletus
Binomické jméno
Chalciporus rubinus
(W. G. Sm.) Singer 1973
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Starší plodnice

Hřib rubínový (Rubinoboletus rubinus (W. G. Sm.) Pilát et. Dermek 1969) je velmi vzácná hřibovitá houba charakteristická růžovým zabarvením třeně a rourek. Vzhledem k vzácnému výskytu není známo, zda je houba jedlá.[1]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

české názvy
  • hřib rubínový[1]
  • klouzek rubínový[6]
  • měďovník rubínový[7]
  • suchohřib rubínový[8]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Houbu v roce 1866 nalezl a o dva roky později popsal anglický ilustrátor a přírodovědec Worthington George Smith jako Boletus rubinus.[6] Roku 1898 tento druh přeřadil Carl Ernst Otto Kuntze z rodu Boletus do rodu Suillus (klouzek), v roce 1946 pak Arthur Anselm Pearson do rodu Xerocomus (suchohřib). V roce 1969 jej Albert Pilát a Aurel Dermek s ohledem na specifické znaky (především téměř kulovité spory) přesunuli do nového rodu Rubinoboletus. V roce 2006 překlasifikovali rakouští mykologové Wolfgang Klofac a Irmgard Krisai-Greilhuber rod Rubinoboletus na podrod rodu Chalciporus v souladu s návrhem Rolfa Singera, který v roce 1973 navrhl druhu název Chalciporus rubinus.[9]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Povrch klobouku mladé plodnice
Póry mladné plodnice

Klobouk 30 - 45 (60, uváděno také až 80[4]) milimetrů v průměru, nejprve polokulovitý, později klenutý až rozprostřený. Povrch světle krémový, narezavělý nebo sytě okrový.[1]

Rourky v mládí růžové (u kraje klobouku bílý lem), později rubínově červené[1], ve stáří až žlutohnědé[4]. Póry mají totožnou barvu.[1]

Třeň tvarově variabilní, růžový (u velmi malých plodnic žlutý), na bázi žlutavý.[1]

Dužina barevně neměnná, světlá - bělavá, v oblasti třeně přechází do žluta, v oblasti klobouku narůžověle mramorovaná.[1] Chuť mírně nakyslá až natrpklá.[4]

Velmi mladé plodnice mohou mít třeň i čerstvě rozvité póry ještě světlé (běložluté), nezrůžovělé. Jejich povrch také bývá mazlavý či lepkavý.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Velmi vzácný teplomilný druh nížin a pahorkatin. Preferuje světlé listnaté lesy, rybniční hráze, případně parky. Obvykle je vázán na duby. Fruktifikuje od července do října.[1] Pilát jej řadil do druhů xerotermních dubohabrových hájů na vápencích.[8]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

První nález popsal roku 1868 Worthington George Smith na území Anglie. První nález v Německu učinil botanik a mykolog Erich Heinz Benedix v první polovině 20. století u Drážďan.[10] V Polsku byl objeven 12. června 2007, kdy v parku Szczytnicki ve Vratislavi (Wrocław) nalezli pět plodnic pod skupinou dubů a lip.[11]

V Československu byl objeven v lese Kapánsku u Čejkovic (okres Hodonín) Janen Macků a Václavem Skalníkem v roce 1950[10] a nálezci opakovaně sbírán v letech 1957, 1958, 1959 a 1961.[8][10] Do roku 1974 bylo v rámci Československa známo jen pět lokalit,[3] ještě Červená kniha v roce 1995 uvádí 4 lokality v České republice a jednu na Slovensku.[12] V roce 2008 byl objeven u obce Holany poblíž rybníků u severní hranice CHKO Kokořínsko.[13] V jižních Čechách byl do roku 2011 znám pouze ze dvou lokalit,[14] na neupřesněné jihočeské rybniční hrázi byl potvrzen v roce 2013.[15]

V rámci chráněných území České republiky byl hřib rubínový popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

Záměna[editovat | editovat zdroj]

Hřib rubínový je prakticky nezaměnitelný. Hřib červený je vybarvený odlišně, červený je povrch klobouku, rourky jsou žluté až žlutoolivové, nikoli růžové až červené.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Hřib rubínový je zařazen v Červené knize[12] i v Červeném seznamu hub České republiky jako ohrožený druh (EN). Je proto třeba houbu chránit a případné nálezy hlásit mykologickým pracovištím. V posledních letech se začíná znovu objevovat.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib rubínový, s. 94. 
  2. a b c d Chalciporus rubinus [online]. Gwannon.com [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. 
  3. a b c DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. ISBN 71-013-074. Kapitola Rubínovec obyčajný, s. 143-144. (slovensky) 
  4. a b c d e PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav; VLASÁK, Josef Vlasák. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. opravené vydání. vyd. České Budějovice: tiskárna Josef Posekaný, 2010. 819 s. Kapitola Hřib rubínový, s. 700. 
  5. PILÁT, Albert. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha: Brázda, 1951. 719 s. S. 58. 
  6. a b KUNC, Květomír; WICHANSKÝ, Evžen. Hřib rubínový. In: HLAVÁČEK, Jiří. Časopis československých houbařů. Praha: Československá mykologická společnost, 1965. S. 34.
  7. a b kolektiv autorů. Chráněná území ČR. 8. Českobudějovicko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. S. 452. 
  8. a b c PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. Kapitola Nejvýznačnější druhy hub xerotermních dubohabrových hájů na vápencích, s. 51-53. 
  9. KLOFAC, Wolfgang; KRISAI-GREILHUBER, Irmgard. Die Gattung Chalciporus, ein weltweiter Überblick: The genus Chalciporus, a world-wide survey. In: Österreichische Zeitschrift für Pilzkunde. Vídeň: Österreichische Mykologische Gesellschaft, 2006. S. 31-65. (německy)
  10. a b c MACKŮ, Jan; SKALNÍK, Václav. Vzájemný vztah mezi hřibem rubínovým a hřibem plavým. In: Česká mykologie. [s.l.]: [s.n.], 1961. Ročník, číslo 15 (II). S. 81-86.
  11. HALAMA, Marek; SZYPUŁA, Jerzy. The first locality of Chalciporus rubinus (Boletales, Basidiomycota) in Poland [online]. Wrocław: ib-pan.krakow.pl, 2010 [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. 
  12. a b KOTLABA, František, a kolektiv. Červená kniha 4: ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR. Bratislava: Príroda, 1995. 220 s. ISBN 80-07-00735-0. Kapitola Rubínovec obyčajný, s. 54-55. (slovensky) 
  13. POLÁK, Michael. Mykolog objevil na Českolipsku unikátní houby. IDNES.cz [online]. 2008-07-27 [cit. 2012-09-21]. Dostupné online. 
  14. ABAZID, Daniel; ŠPINAR, Pavel; MÁCA, Jan. Národní přírodní památka Luční (informační leták). Tábor: Václav Šedivý, 2011. ISBN 978-80-86659-36-7. 
  15. ŠRÁMKOVÁ, Jitka. Houbař našel na hrázi rybníka vzácné hřiby, jeden z nich je chráněný. IDNES.cz [online]. 2013-09-10 [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. 
  16. KOHLÍK, Václav. Plán péče o přírodní rezervaci PR Klánovický les na období 2011–2020 [online]. envis.praha-mesto.cz, 2010 [cit. 2012-11-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]