Hřib rubínový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxHřib rubínový
alternativní popis obrázku chybí
Hřib rubínový - mladé plodnice
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Boletus)
PodrodRubinoboletus
Binomické jméno
Chalciporus rubinus
(W. G. Sm.) Singer 1973
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Starší plodnice

Hřib rubínový (Rubinoboletus rubinus (W. G. Sm.) Pilát et. Dermek 1969) je velmi vzácná hřibovitá houba charakteristická růžovým zabarvením třeně a rourek. Vzhledem k vzácnému výskytu není známo, zda je houba jedlá.[2]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

české názvy
  • hřib rubínový[2]
  • klouzek rubínový[7]
  • měďovník rubínový[8]
  • suchohřib rubínový[9]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Houbu v roce 1866 nalezl a o dva roky později popsal anglický ilustrátor a přírodovědec Worthington George Smith jako Boletus rubinus.[7] Roku 1898 tento druh přeřadil Carl Ernst Otto Kuntze z rodu Boletus do rodu Suillus (klouzek), v roce 1946 pak Arthur Anselm Pearson do rodu Xerocomus (suchohřib). V roce 1969 jej Albert Pilát a Aurel Dermek s ohledem na specifické znaky (především téměř kulovité spory) přesunuli do nového rodu Rubinoboletus. V roce 2006 překlasifikovali rakouští mykologové Wolfgang Klofac a Irmgard Krisai-Greilhuber rod Rubinoboletus na podrod rodu Chalciporus v souladu s návrhem Rolfa Singera, který v roce 1973 navrhl druhu název Chalciporus rubinus.[10]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Povrch klobouku mladé plodnice
Póry mladné plodnice

Klobouk 30 - 45 (60, uváděno také až 80[5]) milimetrů v průměru, nejprve polokulovitý, později klenutý až rozprostřený. Povrch světle krémový, narezavělý nebo sytě okrový.[2]

Rourky v mládí růžové (u kraje klobouku bílý lem), později rubínově červené[2], ve stáří až žlutohnědé[5]. Póry mají totožnou barvu.[2]

Třeň tvarově variabilní, růžový (u velmi malých plodnic žlutý), na bázi žlutavý.[2]

Dužina barevně neměnná, světlá - bělavá, v oblasti třeně přechází do žluta, v oblasti klobouku narůžověle mramorovaná.[2] Chuť mírně nakyslá až natrpklá.[5]

Velmi mladé plodnice mohou mít třeň i čerstvě rozvité póry ještě světlé (běložluté), nezrůžovělé. Jejich povrch také bývá mazlavý či lepkavý.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Velmi vzácný teplomilný druh nížin a pahorkatin. Preferuje světlé listnaté lesy, rybniční hráze, případně parky. Obvykle je vázán na duby. Fruktifikuje od července do října.[2] Pilát jej řadil do druhů xerotermních dubohabrových hájů na vápencích.[9]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

První nález popsal roku 1868 Worthington George Smith na území Anglie. První nález v Německu učinil botanik a mykolog Erich Heinz Benedix v první polovině 20. století u Drážďan.[11] V Polsku byl objeven 12. června 2007, kdy v parku Szczytnicki ve Vratislavi (Wrocław) nalezli pět plodnic pod skupinou dubů a lip.[12]

V Československu byl objeven v lese Kapánsku u Čejkovic (okres Hodonín) Janen Macků a Václavem Skalníkem v roce 1950[11] a nálezci opakovaně sbírán v letech 1957, 1958, 1959 a 1961.[9][11] Do roku 1974 bylo v rámci Československa známo jen pět lokalit,[4] ještě Červená kniha v roce 1995 uvádí 4 lokality v České republice a jednu na Slovensku.[13] V roce 2008 byl objeven u obce Holany poblíž rybníků u severní hranice CHKO Kokořínsko.[14] V jižních Čechách byl do roku 2011 znám pouze ze dvou lokalit,[15] na neupřesněné jihočeské rybniční hrázi byl potvrzen v roce 2013.[16]

V rámci chráněných území České republiky byl hřib rubínový popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

Záměna[editovat | editovat zdroj]

Hřib rubínový je prakticky nezaměnitelný. Hřib červený je vybarvený odlišně, červený je povrch klobouku, rourky jsou žluté až žlutoolivové, nikoli růžové až červené.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Hřib rubínový je zařazen v Červené knize[13] i v Červeném seznamu hub České republiky jako ohrožený druh (EN). Je proto třeba houbu chránit a případné nálezy hlásit mykologickým pracovištím. V posledních letech se začíná znovu objevovat.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-09]
  2. a b c d e f g h i j k l ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib rubínový, s. 94. 
  3. a b c d Chalciporus rubinus [online]. Gwannon.com [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. a b c DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. Kapitola Rubínovec obyčajný, s. 143-144. (slovensky) 
  5. a b c d e PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav; VLASÁK, Josef Vlasák. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. opravené vydání. vyd. České Budějovice: tiskárna Josef Posekaný, 2010. 819 s. Kapitola Hřib rubínový, s. 700. 
  6. PILÁT, Albert. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha: Brázda, 1951. 719 s. S. 58. 
  7. a b KUNC, Květomír; WICHANSKÝ, Evžen. Hřib rubínový. In: HLAVÁČEK, Jiří. Časopis československých houbařů. Praha: Československá mykologická společnost, 1965. S. 34.
  8. a b kolektiv autorů. Chráněná území ČR. 8. Českobudějovicko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. S. 452. 
  9. a b c PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. Kapitola Nejvýznačnější druhy hub xerotermních dubohabrových hájů na vápencích, s. 51-53. 
  10. KLOFAC, Wolfgang; KRISAI-GREILHUBER, Irmgard. Die Gattung Chalciporus, ein weltweiter Überblick: The genus Chalciporus, a world-wide survey. In: Österreichische Zeitschrift für Pilzkunde. Vídeň: Österreichische Mykologische Gesellschaft, 2006. S. 31-65. (německy)
  11. a b c MACKŮ, Jan; SKALNÍK, Václav. Vzájemný vztah mezi hřibem rubínovým a hřibem plavým. In: Česká mykologie. [s.l.]: [s.n.], 1961. Ročník, číslo 15 (II). S. 81-86.
  12. HALAMA, Marek; SZYPUŁA, Jerzy. The first locality of Chalciporus rubinus (Boletales, Basidiomycota) in Poland [online]. Wrocław: ib-pan.krakow.pl, 2010 [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  13. a b KOTLABA, František, a kolektiv. Červená kniha 4: ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR. Bratislava: Príroda, 1995. 220 s. ISBN 80-07-00735-0. Kapitola Rubínovec obyčajný, s. 54-55. (slovensky) 
  14. POLÁK, Michael. Mykolog objevil na Českolipsku unikátní houby. IDNES.cz [online]. 2008-07-27 [cit. 2012-09-21]. Dostupné online. 
  15. ABAZID, Daniel; ŠPINAR, Pavel; MÁCA, Jan. Národní přírodní památka Luční (informační leták). Tábor: Václav Šedivý, 2011. ISBN 978-80-86659-36-7. 
  16. ŠRÁMKOVÁ, Jitka. Houbař našel na hrázi rybníka vzácné hřiby, jeden z nich je chráněný. IDNES.cz [online]. 2013-09-10 [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. 
  17. KOHLÍK, Václav. Plán péče o přírodní rezervaci PR Klánovický les na období 2011–2020 [online]. envis.praha-mesto.cz, 2010 [cit. 2012-11-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]