Hřib Fechtnerův

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxHřib Fechtnerův
alternativní popis obrázku chybí
Hřib Fechtnerův
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení Agaricomycotina
Třída Agaricomycetes
Řád hřibotvaré (Boletales)
Čeleď hřibovité (Boletaceae)
Rod hřib (Butyriboletus)
Binomické jméno
Butyriboletus fechtneri
(Velen.) D. Arora et J. L. Frank 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib Fechtnerův (Butyriboletus fechtneri (Velen.) D. Arora et J. L. Frank 2014) je velmi vzácná a zákonem chráněná[1] houba z čeledi hřibovitých. Patří mezi barevné hřiby, donedávna byla řazena do sekce Appendiculati rodu Boletus, od roku 2014 spadá do samostatného rodu Butyriboletus.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

česká jména

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Hřib Fechtnerův popsal mykolog Josef Velenovský v roce 1922. Nazval jej po houbaři Františku Fechtnerovi, který mu jej pravidelně nosil z teplých vápenitých hájů u Roblína.[4] V roce 2014 provedli američtí mykologové David Arora a Jonathan L. Frank vydělení rodu Butyriboletus (zhruba odpovídá původnímu pojetí sekce Appendiculati) z rodu Boletus a převedení řady druhů včetně hřibu Fechtnerova do nového rodu.[5]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Mladá plodnice

Klobouk dosahuje 50 - 90 (150) milimetrů, povrch je nejdříve jemně plstnatý, později téměř holý. Barva zprvu bělavá, šedostříbrná, později šedohnědá, na otlacích růžovohnědá až hnědavá.[3]

Rourky i póry mají živě žluté až zlatožluté zabarvení, ve stáří přechází do žlutoolivova. Po poškození modrají nebo modrozelenají.[3]

Třeň je citronově žlutý, především horní polovinu kryje žlutá síťka. Spodní část může být zabarvena růžově.[3]

Dužnina má světle citronově žluté zbarvení, sytější odstín má v oblasti klobouku (nad rourkami) a v povrchové vrstvě třeně. Ve spodní části třeně je karmínově načervenalá. Na řezu poměrně výrazně modrá. Chuť i vůně jsou nenápadné, slabě houbové.[3]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Povrch klobouku kryjí trichodermové vláknité 3 (4) - (7) 9 μm široké hyfy, které při stárnutí kolabují. Výtrusy dosahují (10) 11 - 14 (17) × (4,6) 5 - 6 (6,5) μm, jsou hladké, boletoidního tvaru, téměř vřetenovité až vřetenovitě elipsoidní, patrná je mělká suprahilární deprese.[3]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hřib Fechtnerův je teplomilný druh nižších poloh. Vyskytuje se na vápencových a jiných bazických půdách v oblastech teplomilné květeny.[3] Zpravidla roste jednotlivě nebo v malých skupinkách pod duby, buky nebo výjimečně pod lipami či jinými listnáči.[3] Pilát jej řadil mezi druhy xerotermních dubo-habrových hájů na vápenci.[6] Objevuje se od počátku června do poloviny září.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Skupina hřibů Fechtnerových, okolí Mattersburgu, Rakousko

Hřib Fechtnerův roste především v Evropě a částečně v severní Africe (Maroko).[7] Zprávy o výskytu v Izraeli (Asie) z roku 1975 nejsou zcela přesvědčivé a minimálně část nálezů patří ve skutečnosti k jinému druhu, kterým je hřib narůžovělý (Rubroboletus pulchrotinctus (Alessio) Kuan Zhao et Zhu L. Yang 2014).[7] Výskyt hřibu Fechtnerova je známý z následujících evropských zemí: Belgie, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Německo, Nizozemsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Ukrajina.[7]

V České republice se vyskytuje roztroušeně, většina původních lokalit zanikla.[8] V rámci chráněných území České republiky byl výskyt hřibu Fechtnerova v minulosti popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

Záměna[editovat | editovat zdroj]

K nejbližším příbuzným hřibu Fechtnerova patří hřib růžovník, hřib přívěskatý a hřib královský. Od podobných hřibů se liší především světlým, jakoby ojíněným kloboukem a často i přítomností červeného pásku na třeni.[21]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

I když je hřib Fechtnerův jedlý, je jeho sběr zákonem zakázaný (navíc hrozí záměna za jedovatý hřib satan hlohový). Podle vyhlášky č. 395/92 Sb. se řadí mezi zvláště chráněné druhy[1][3], což znamená, že je chráněný a za utržení či poškození hrozí pokuta ve výši až 50 tisíc (za každou plodnici). V Červeném seznamu hub České republiky je zařazen jako ohrožený druh (EN).[8] Ohrožený je likvidací biotopů (těžba vápence), necitlivými lesnickými zásahy a nepřímo vysbíráváním plodnic houbaři i v oblastech s nejvyšším stupněm ochrany.[8] O jeho nálezech je vhodné informovat mykologická pracoviště.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ANTONÍN, Vladimír; BIEBEROVÁ, Zuzana. Chráněné houby ČR. Praha : Ministerstvo životního prostředí České republiky, 1995. 88 s. ISBN 80-85368-77-3. S. 8, 18.  
  2. a b c d PILÁT, Albert. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha : Brázda, 1951. 719 s. S. 62.  
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha : Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib Fechtnerův, s. 130.  
  4. a b VELENOVSKÝ, Josef. České houby. Praha : Česká botanická společnost, 1920. 950 s. Kapitola B. Fechtneri, s. 704-705.  
  5. ARORA, David; FRANK, Jonathan L.. Clarifying the butter Boletes: a new genus, Butyriboletus, is established to accommodate Boletus sect. Appendiculati, and six new species are described. In [s. l.] : [s. n.], 2014. DOI:10.3852/13-052 Ročník / číslo 106 / 3, s. 464–480. (anglicky)
  6. PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha : Academia, 1969. 267 s. S. 52.  
  7. a b c ASSYOV, Boris. Revision of Boletus section Appendiculati (Boletaceae) in Bulgaria with a key to the Balkan species. [s.l.] : [s.n.]. 12 s. Dostupné online. (anglicky)  
  8. a b c d e f HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online.  
  9. Chráněná území okresu Brno-město - Bosonožský hájek [online]. http://ucebnice.eko-g.cz, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.  
  10. Ministerstvo životního prostředí České republiky. PR Karlické údolí [online]. ochranaprirody.cz, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.  
  11. AOPK ČR. Plán péče o Přírodní rezervaci Karlické údolí [online]. Portál veřejné správy, 2013, [cit. 2013-10-04]. Dostupné online.  
  12. Ministerstvo životního prostředí České republiky. NPR Karlštejn [online]. ochranaprirody.cz, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.  
  13. BUREL, Jiří; JINDŘICH, Oldřich. Zpráva o prováděném mykologickém průzkumu na území NPR Koda - druhá doplněná verze [online]. Praha: 2009.  
  14. Ministerstvo životního prostředí České republiky. PR Kulivá hora [online]. ochranaprirody.cz, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.  
  15. AOPK ČR. PR Na Voskopě [online]. AOPK ČR, [cit. 2013-03-05]. Dostupné online.  
  16. Ministerstvo životního prostředí České republiky. PR Radotínské údolí [online]. ochranaprirody.cz, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.  
  17. Česká mykologická společnost. Krátká prezentační elektronická zpráva o plnění projektu č. DAG/54/11/007808/2011 [online]. Praha: Česká mykologická společnost, 2012, [cit. 2013-09-21]. Dostupné online.  
  18. BĚŤÁK, Jan. Houby v národním parku Podyjí (leták) [online]. Znojmo: Správa Národního parku Podyjí, [cit. 2013-03-23]. Dostupné online.  
  19. ANTONÍN, Vladimír; BIEBEROVÁ, Zuzana. Chráněné houby ČR. Praha : Ministerstvo ŽP ČR, 1995. 88 s. ISBN 80-85368-77-3. S. 42.  
  20. zu. Přírodní park ŽŽdánický les je rájem houbařů. Zpravodaj Uhřic. 2008, čís. 4, s. 4. Dostupné online.  
  21. HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha : Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hřib Fechtnerův, s. 341.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]