Hřib modračka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxHřib modračka
alternativní popis obrázku chybí
Hřib modračka
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení Agaricomycotina
Třída Agaricomycetes
Řád hřibotvaré (Boletales)
Čeleď hřibovité (Boletaceae)
Rod hřib (Cyanoboletus)
Binomické jméno
Cyanoboletus pulverulentus
(Opat.) Gelardi, Vizzini et Simonini 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib modračka (Cyanoboletus pulverulentus (Opat.) Gelardi, Vizzini et Simonini 2014), také známý jako hřib lipový, je nepříliš hojná nejedlá houba z čeledi hřibovitých.[1] Dříve byla řazena do sekce Subpruinosi rodu Boletus.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

česká jména
  • hřib lipový[3]
  • hřib modračka[1]
  • hřib sadní[3]
  • hřib zahradní[6]
  • modrák lipový[3]
  • modrák sadní[3]
  • suchohřib modračka[4]
lidová a krajová jména
  • podlipáček[6]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Hřib modračka

Má 40 – 80 mm široký klobouk, jenž bývá zpočátku polokulovitý, později vyklenutý a dužnatý, ve stáří téměř plochý. U dospělých jedinců je světle či tmavě hnědý, případně olivově hnědý, může být i jemně plstnatý. Za vlhka je mírně lepkavý.

Rourky a póry jsou žluté, na třeni žebernatě protažené.

Třeň bývá 30 – 110 mm dlouhý a 20 – 30 mm široký, zpočátku tlustý, postupně se ztenčuje do špičky, jemně šupinkatý, ovšem bez síťky. Barva třeně je žlutá až krémově žlutá, na bázi červenohnědá.

Dužnina je na řezu žlutá, ale intenzivně se zbarvuje do tmavomodra, později dochází k odbarvení. Vůně i chuť je mírně nakyslá.

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy dosahují 11 - 15 × 4 - 6 μm, jsou hladké, široce vřetenovité, z bočního pohledu je patrná suprahilární deprese.[1] Výtrusný prach je olivový.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hřib modračka se vyskytuje vzácně[7], roztroušeně od nižších poloh do podhorských oblastí, preferuje nevápnité půdy.[1] Roste v listnatý, smíšených i jehličnatých lesích,[1] objevuje se i mimo les, například v parcích, alejích a zahradách.[7] Obvykle pod lipami[1], duby[1], buky[1] a smrky[1]. Plodnice se objevují od konce května do října.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v Evropě (Anglie, Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko), Severní Americe (Kanada, USA), Austrálii a Asii (Japonsko)[8]

V rámci chráněných území České republiky byl hřib rudonachový popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

Formy a variety[editovat | editovat zdroj]

Hřib modračka citronový

Roku 2001 byl zveřejněn popis variety Boletus pulverulentus var. sublateritius Guinberteau, Lannoy et Estades ad int., která se vyznačuje červeně zbarveným kloboukem.[1]

Smotlacha popsal formy:

Hřib modračka citronový[editovat | editovat zdroj]

Boletus citrinus Smotl.[3] syn. Boletus hortensis f. citrinus Smotl. 1952. Hřib modrák citronový popsal Smotlacha jako formu, která se vyskytuje při silném zastínění. Vyznačuje se převládajícím žlutým zbarvením celé plodnice.[3]

Hřib modračka lilákový[editovat | editovat zdroj]

  • Boletus lilacinus Smotl.[3] syn. Boletus hortensis f. lilacinus Smotl. 1952. Hřib modrák lilákový je podle Smotlachy růžově zbarvená forma, která roste především na slunci.[3]

Záměna[editovat | editovat zdroj]

  • hřib žlutokrvavý (Cyanoboletus flavosanguineus) - na území České republiky zatím nebyl nalezen, popsán byl v Itálii[1]
  • suchohřiby (Xerocomus) - chybí intenzivní modrání celého povrchu vč. dužiny[1][10]

Vzhledem ke kombinaci světlého vybarvení, menších plodnic a intenzivního modrání jde o snadno poznatelný druh.[1]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Tento druh přirozenou cestou akumuluje v plodnicích arsen i v čistém prostředí, s koncentracemi až 1300 mg/kg. Dominantní formou arzénu je v plodnicích kyselina dimethylarsinová, která má karcinogenní účinky.[11][12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib modračka, s. 198. 
  2. a b c d e f g h Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2012-11-03]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k SMOTLACHA, František. 50 druhů, které doporučujeme sbírati. Praha: Unie, 1947. 141 s. Kapitola Hřib (modrák) sadní neboli lipový, s. 24. 
  4. a b c d PILÁT, Albert. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha: Brázda, 1951. 719 s. S. 58. 
  5. DERMEK, Aurel; LIZOŇ, Pavel. Malý atlas húb. Bratislava: spn, 1980. 548 s. Kapitola Hríb modrejúci, s. 404. (slovensky) 
  6. a b SMOTLACHA, Miroslav. Atlas tržních a jedovatých hub. třetí upravené. vyd. Praha: SZN, 1989. 269 s. S. 248. 
  7. a b PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav; VLASÁK, Josef. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. opravené vydání. vyd. České Budějovice: tiskárna Josef Posekaný, 2010. 819 s. Kapitola Hřib modračka, s. 824. 
  8. Boletus pulverulentus [online]. Gwannon.com [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. 
  9. LAZEBNÍČEK, Jiří; FRÉLICH, Zdeněk. Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje - 2.17 Mykologický inventarizační průzkum v PR Suchá Dora - Závěrečná zpráva [online]. Moravskoslezský kraj, 2010 [cit. 2013-03-06]. Dostupné online. 
  10. HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hřib modračka, s. 343. 
  11. Výzva: Jeden hřib asi vyřadíme ze seznamu jedlých hub, říká mykolog. Houba obsahuje vysoké množství arzénu [online]. Seznam.cz [cit. 2017-09-28]. Dostupné online. 
  12. BRAEUER, Simone; GOESSLER, Walter; KAMENÍK, Jan; KONVALINKOVÁ, Tereza; ŽIGOVÁ, Anna; BOROVIČKA, Jan. Arsenic hyperaccumulation and speciation in the edible ink stain bolete (Cyanoboletus pulverulentus). Food Chemistry. 2018, roč. 242, s. 225–231. Dostupné online [cit. 2017-10-22]. DOI:10.1016/j.foodchem.2017.09.038. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]