Hřib olivovožlutý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxHřib olivovožlutý
Chybí zde svobodný obrázek
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení Agaricomycotina
Třída Agaricomycetes
Řád hřibotvaré (Boletales)
Čeleď hřibovité (Boletaceae)
Rod hřib (Boletus)
Binomické jméno
Boletus pachypus
Fr. sensu Quél.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib olivovožlutý (Boletus pachypus Fr. sensu Quél.) je nejedlá houba z čeledi hřibovitých. Řadí se do sekce Calopodes a je blízce příbuzný hřibu kříšti (Boletus calopus Pers.: Fr.). Klasifikace tohoto druhu není jednotná, pokud není uvedeno jinak, je v rámci tohoto článku prezentována podle pojetí mykologa Aurela Dermeka.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • hřib hořký[4]
  • hřib olivový[4]
  • hřib olivovožlutý[1]
  • modrák hořký[3]
  • modrák olivový[3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Různí mykologové klasifikují druh Boletus pachypus odlišně, mnozí jej považují za totožný s hřibem kříštěm (Boletus calopus) v aktuálně rozšířeném pojetí. Pojetí autorů, kteří jej považují za samostatný druh, se často liší a popisy se do různé míry překrývají.

Velenovský[editovat | editovat zdroj]

Josef Velenovský rozlišoval tři blízce příbuzné druhy: hřib kříšť (Boletus pachypus), hřib červenka (Boletus calopus) a hřib olivový (Boletus olivaceus).[4] Jejich popis se odlišuje především vybarvením třeně a chutí dužniny: kříšť (Boletus pachypus) podle Velenovského má třeň červený, pouze nahoře žlutý a velmi hořkou chuť, červenka (Boletus calopus) má třeň celý nachově červený, chuť sladkou a hřib olivový, neboli hořký, (Boletus olivaceus syn. Boletus tesselatus Rostk.) má třeň nahoře žlutý, dole (resp. uprostřed) červený, chuť hořkou a je drobnější (klobouk do 60 milimetrů).[4]

Macků[editovat | editovat zdroj]

Jan Macků rozlišoval dva druhy: hřib kříšť (Boletus pachypus Fr.) se třeněm nahoře žlutým, dole červeným a hořkou chutí a hřib červenka (Boletus calopus Pers.) s červeným třeněm (chuť neuváděl).[5]

Smotlacha[editovat | editovat zdroj]

František Smotlacha rozlišoval červenku (Boletus calopus Sm.) jako formu hřibu satanovitého se sytě červeným třeněm a chutnou dužninou.[3] Jako podobný (ale samostatný druh) uváděl kříšť (Boletus pachypus Fr.) s třeněm červeným jen uprostřed, nahoře žlutým, dole hnědým - a bronzovou formu kříště - hřib olivový (Boletus olivaceus Sch.)[3]

Dermek[editovat | editovat zdroj]

Aurel Dermek uváděl, že mnozí současníci považují hřib olivovožlutý (Boletus pachypus Fr.) za barevnou odchylku hřibu kříště (Boletus calopus Fr.).[1] Podle odlišných znaků ho ale klasifikoval jako samostatný druh (popis níže).

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Klobouk dosahuje 60 - 100 milimetrů, nejdříve polokulovitý, později klenutý, v mládí je okraj podvinutý, v dospělosti zvlněný.[1] Povrch je suchý, jemně plstnatý, olivově plavý až olivově hnědý.[1]

Rourky jsou 5 - 8 milimetrů dlouhé, nejprve bledě žluté, později zelenožluté, na řezu modrající.[1] Póry mají okrouhlý tvar, jsou drobné, v mládí bleděžluté, později sytě žluté až chromové, vždy bez zeleného odstínu.[1] Na otlacích modrozelenají.[1]

Třeň dosahuje 60 - 120 × 20 - 35 milimetrů, má válcovitý až kyjovitý tvar, na bázi zaoblený.[1] Zbarvení pod kloboukem je sytě žluté, dále bledě žlutý a přechází do špinavě hnědé. Žlutou zónu od bledě žluté odděluje červený pásek o šířce 3 - 10 milimetrů.[1] Povrch třeně kryje síťka ohrověhnědé barvy.[1]

Dužnina má bělavé zbarvení, na řezu lehce modrá.[1] Konzistence je tvrdá, vůně nenápadná, chuť odporně hořká.[1]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy dosahují 11 - 15 × 4,5 - 5,5 μm, jsou hladké, elipsoidně vřetenovité, okrově olivové.[1] Výtrusný prach je hnědavě olivový.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste v jehličnatých i listnatých lesích, ale výrazně vzácněji než hřib kříšť. Fruktifikuje od července do září. Rozšíření není zatím blíže prozkoumané.[1] Velenovský uváděl výskyt hřibu olivového v jedlinách, smíšených lesích a bučinách.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q DERMEK, Aurel; LIZOŇ, Pavel. Malý atlas húb. Bratislava: spn, 1980. 548 s. Kapitola Hríb olivovožltý, s. 392. (slovensky) 
  2. a b c Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2012-11-04]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha: Melantrich, 1947. 297 s. Kapitola Hřib neboli modrák satanovitý, s. 186. 
  4. a b c d e f g VELENOVSKÝ, Josef. České houby. Praha: Česká botanická společnost, 1920. 950 s. S. 709-710. 
  5. MACKŮ, Jan. Český houbař. Olomouc: R. Promberger, 1924. 257 s. S. 164. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]