Hřib olivovožlutý
Hřib olivovožlutý | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | houby (Fungi) |
Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
Pododdělení | Agaricomycotina |
Třída | Agaricomycetes |
Řád | hřibotvaré (Boletales) |
Čeleď | hřibovité (Boletaceae) |
Rod | hřib (Boletus) |
Binomické jméno | |
Boletus pachypus Fr. sensu Quél. | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hřib olivovožlutý (Boletus pachypus Fr. sensu Quél.) je nejedlá houba z čeledi hřibovitých. Řadí se do sekce Calopodes a je blízce příbuzný hřibu kříšti (Boletus calopus Pers.: Fr.). Klasifikace tohoto druhu není jednotná, pokud není uvedeno jinak, je v rámci tohoto článku prezentována podle pojetí mykologa Aurela Dermeka.
Synonyma
[editovat | editovat zdroj]- Boletus olivaceo-flavus Dermek (nom. nud.)[1]
- Boletus olivaceoflavus Dermek 1973[2]
- Boletus olivaceus Sch.[3][4] 1774[2]
- Boletus pachypus Fr. sensu Quél.[1]
- Boletus pachypus Fr.[3] sensu Smotl.
- Boletus pachypus var. olivaceus (Schaeff.) Pers. 1825[2]
- Boletus tesselatus Rostk.[4]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Různí mykologové klasifikují druh Boletus pachypus odlišně, mnozí jej považují za totožný s hřibem kříštěm (Boletus calopus) v aktuálně rozšířeném pojetí. Pojetí autorů, kteří jej považují za samostatný druh, se často liší a popisy se do různé míry překrývají.
Velenovský
[editovat | editovat zdroj]Josef Velenovský rozlišoval tři blízce příbuzné druhy: hřib kříšť (Boletus pachypus), hřib červenka (Boletus calopus) a hřib olivový (Boletus olivaceus).[4] Jejich popis se odlišuje především vybarvením třeně a chutí dužniny: kříšť (Boletus pachypus) podle Velenovského má třeň červený, pouze nahoře žlutý a velmi hořkou chuť, červenka (Boletus calopus) má třeň celý nachově červený, chuť sladkou a hřib olivový, neboli hořký, (Boletus olivaceus syn. Boletus tesselatus Rostk.) má třeň nahoře žlutý, dole (resp. uprostřed) červený, chuť hořkou a je drobnější (klobouk do 60 milimetrů).[4]
Macků
[editovat | editovat zdroj]Jan Macků rozlišoval dva druhy: hřib kříšť (Boletus pachypus Fr.) se třeněm nahoře žlutým, dole červeným a hořkou chutí a hřib červenka (Boletus calopus Pers.) s červeným třeněm (chuť neuváděl).[5]
Smotlacha
[editovat | editovat zdroj]František Smotlacha rozlišoval červenku (Boletus calopus Sm.) jako formu hřibu satanovitého se sytě červeným třeněm a chutnou dužninou.[3] Jako podobný (ale samostatný druh) uváděl kříšť (Boletus pachypus Fr.) s třeněm červeným jen uprostřed, nahoře žlutým, dole hnědým - a bronzovou formu kříště - hřib olivový (Boletus olivaceus Sch.)[3]
Dermek
[editovat | editovat zdroj]Aurel Dermek uváděl, že mnozí současníci považují hřib olivovožlutý (Boletus pachypus Fr.) za barevnou odchylku hřibu kříště (Boletus calopus Fr.).[1] Podle odlišných znaků ho ale klasifikoval jako samostatný druh (popis níže).
Vzhled
[editovat | editovat zdroj]Makroskopický
[editovat | editovat zdroj]Klobouk dosahuje 60 - 100 milimetrů, nejdříve polokulovitý, později klenutý, v mládí je okraj podvinutý, v dospělosti zvlněný.[1] Povrch je suchý, jemně plstnatý, olivově plavý až olivově hnědý.[1]
Rourky jsou 5 - 8 milimetrů dlouhé, nejprve bledě žluté, později zelenožluté, na řezu modrající.[1] Póry mají okrouhlý tvar, jsou drobné, v mládí bleděžluté, později sytě žluté až chromové, vždy bez zeleného odstínu.[1] Na otlacích modrozelenají.[1]
Třeň dosahuje 60 - 120 × 20 - 35 milimetrů, má válcovitý až kyjovitý tvar, na bázi zaoblený.[1] Zbarvení pod kloboukem je sytě žluté, dále bledě žlutý a přechází do špinavě hnědé. Žlutou zónu od bledě žluté odděluje červený pásek o šířce 3 - 10 milimetrů.[1] Povrch třeně kryje síťka ohrověhnědé barvy.[1]
Dužnina má bělavé zbarvení, na řezu lehce modrá.[1] Konzistence je tvrdá, vůně nenápadná, chuť odporně hořká.[1]
Mikroskopický
[editovat | editovat zdroj]Výtrusy dosahují 11 - 15 × 4,5 - 5,5 μm, jsou hladké, elipsoidně vřetenovité, okrově olivové.[1] Výtrusný prach je hnědavě olivový.[1]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Roste v jehličnatých i listnatých lesích, ale výrazně vzácněji než hřib kříšť. Fruktifikuje od července do září. Rozšíření není zatím blíže prozkoumané.[1] Velenovský uváděl výskyt hřibu olivového v jedlinách, smíšených lesích a bučinách.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q DERMEK, Aurel; LIZOŇ, Pavel. Malý atlas húb. Bratislava: spn, 1980. 548 s. Kapitola Hríb olivovožltý, s. 392. (slovensky)
- ↑ a b c Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2012-10-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha: Melantrich, 1947. 297 s. Kapitola Hřib neboli modrák satanovitý, s. 186.
- ↑ a b c d e f g VELENOVSKÝ, Josef. České houby. Praha: Česká botanická společnost, 1920. 950 s. Dostupné online. S. 709-710.
- ↑ MACKŮ, Jan. Český houbař. Olomouc: R. Promberger, 1924. 257 s. S. 164.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Taxon Boletus pachypus ve Wikidruzích