Křemenáč dubový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxKřemenáč dubový
alternativní popis obrázku chybí
Křemenáč dubový
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodkozák (Leccinum)
Binomické jméno
Leccinum aurantiacum
(Bull. ex St. Amans)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Křemenáč dubový (Leccinum aurantiacum), nazývaný také křemenáč krvavý, je jedlá a chutná houba z čeledi hřibovité, z rodu křemenáč.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Klobouk je u mladých plodnic polokulovitý, později vyklenutý až poduškovitý, 5–10 (18) cm široký, cihlově až krvavě červený. Rourky jsou u mladých plodnic bělavé, v dospělosti šedohnědavé, na řezu tmavnoucí. Jejich póry jsou drobné, okrouhlé, u mladých plodnic hnědookrové až hnědé, později světlejší až bělavé, poraněním nejprve růžoví, poté tmavnou. Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, dosti silný, 8–10 (22) cm dlouhý a 2–4 cm tlustý, narezavělý, pokrytý červenorezavými až hnědočernými šupinami. Poraněná místa na třeni jsou červenorezavá až červenohnědá. Dužnina je bělavá až smetanová, poraněním růžovějící a posléze tmavnoucí až do černé; v bázi třeně modrozelenající.[1]

Výtrusy jsou podobně velké jako u ostatních druhů křemenáčů, vřetenovitě protáhlé; výtrusný prach je hnědý.[1]

Roste roztroušeně až hojně od června do října nejčastěji pod duby, vzácněji tvoří mykorrhizu i s topolem osikou. Areál rozšíření zahrnuje celou Evropu vyjma severských oblastí.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c MIKŠÍK, Michal. Hřibovité houby Evropy. Praha: Svojtka & Co, 2017. ISBN 978-80-256-2063-2. S. 440–441. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]