Šiškovec černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxŠiškovec černý
alternativní popis obrázku chybí
Šiškovec černý (Strobilomyces floccopus)
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení Agaricomycotina
Třída Agaricomycetes
Řád hřibotvaré (Boletales)
Čeleď hřibovité (Boletaceae)
Rod šiškovec (Strobilomyces)
Binomické jméno
Strobilomyces floccopus
(Scop.: Fr.) Berk. 1851
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šiškovec černý (Strobilomyces floccopus) (lidově zvaný „cikán“) je jedlá houba z čeledi hřibovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Klobouk je zprvu klenutý, později plochý, světle šedě až popelavě zbarvený, hustě pokrytý tmavšími, šedočerně až sazově zbarvenými, velkými měkkými šupinami až vatovité konzistence. Klobouk má v průměru 6-15 cm (až 20cm).

Hymenofor na spodní straně klobouku je tvořen rourkami, jež jsou u mladých plodnic zakryty vatovitým velem – plachetkou. Póry rourek jsou v mládí světlé, posléze šedé až černající.

Třeň je zhruba 5 – 15 cm dlouhý, válcovitý, šedě zbarvený, na provrchu vatovitě šedočerně plstnatý či šupinkatý.

Dužnina je zbarvena světle, po poranění či na řezu se však rychle zbarvuje do červena a posléze černá. Její chuť i vůně jsou nenápadné. [1]

Výtrusný prach je černě zbarvený. [1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste nepříliš hojně od července do října v jehličnatých i listnatých lesích, spíše ve středních a vyšších polohách. [1] [2] [3]

Užití[editovat | editovat zdroj]

Šiškovec černý je jedlý, ke sběru jsou však doporučovány jen mladší plodnice. [1] [3] Ke konzumaci se využívají klobouky. Třeň se používá k vyvaření v polévce pro získání tmavého vývaru. Mladý klobouk fritovaný v sádle býval považován za pochoutku.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Strobilomyces strobilaceus
  • Hřib šiškovitý
  • Šiškovec šiškovitý
  • Šiškovec šupinatý

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha : Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8.  
  2. HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2.  
  3. a b KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír. Houby, česká encyklopedie. Praha : Reader's digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-71-2.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]