Skokan hnědý
 Skokan hnědý | |
.jpg) Skokan hnědý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
|---|---|
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Podkmen |
obratlovci (Vertebrata) |
| Třída |
obojživelníci (Amphibia) |
| Řád |
žáby (Anura) |
| Čeleď |
skokanovití (Ranidae) |
| Rod |
skokan (Rana) |
| Binomické jméno | |
|
Rana temporaria Linné, 1758 | |
 Areál rozšíření
| |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Skokan hnědý (Rana temporaria) je druh evropské žáby z čeledi skokanovití. Žije ve velké části Evropy, s výjimkou většiny Pyrenejského poloostrova, jižní Itálie a jižního Balkánu. Nejzápadnější hranicí výskytu je Irsko, kde se dlouho a nesprávně předpokládalo, že je to vysazený druh. Nachází se i v Asii a na východ do Japonska.
Má tři odlišná stádia vývinu – pulec, suchozemské mládě a dospělý jedinec. Má korpulentní tělo se zaobleným pyskem, předními nohami a krátkými (vzhledem k ostatním druhům skokanů) zadními končetinami přizpůsobenými na pohyb ve vodě a vyskakování na pevninu. Často jsou zaměňovány s ropuchou obecnou (Bufo bufo), ale skokani se dají snadno rozeznat, protože mají delší nohy, skáčou a mají vlhkou pokožku, zatímco ropuchy se plazí a mají suchou, bradavicemi posetou pokožku. Vajíčka těchto dvou druhů se také liší v tom, že skokani je mají ve shlucích, ale ropuchy je kladou v dlouhých řetězcích. Skokani hnědí vylučují na kůži temporin, dehtu podobnou směs peptidů s antibakteriálním účinkem.[2] Pojmenován je podle tmavých skvrn na boku hlavy z latinského tempora = spánky, spánky.[3]
Skokan hnědý a skokan zelený se chovají a loví pro maso, protože např. ve Francii a v Asii jsou žabí stehýnka delikatesou.[4]
Skokani hnědí dorůstají délky 6 až 9 cm, zřídka i více. Zbarvení je dosti proměnlivé, obecně se však pohybuje v odstínech hnědé barvy. Na hřbetní straně těla bývají nepravidelné skvrny. Na nohách jsou tmavší příčné pruhy. Zadní nohy jsou silně vyvinuty a umožňují skoky o délce až 1 m, a také velmi dobré plavání a potápění.[5]
Obsah
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Protože je skokan hnědý ve svém vnějším vzhledu velmi variabilní, byly popsány různé varianty/poddruhy.
- R. t. temporaria – skokan hnědý severní. Obývá téměř celou distribuční oblast. Vyskytuje se na území Slovenska.[6]
Mezi izolované poddruhy (hlavně jihozápadní část areálu rozšíření), které vznikly geografickou izolací v horských oblastech s klimatickými výkyvy, patří:
- R. t. honnorati – populace v Alpách, Francie[7]
- R. t. parvipalmata – sever Pyrenejského polostrova, kromě Pyrenejí[8] (provincie Galicie a Asturie[9]). Má jiné volání pří páření a redukované blány na nohou.[7]
- R. t. canigonensis (synonymum R. t. aragonensis) – populace ve francouzských Pyrenejích.[7]
Mezi sporné poddruhy patří:
- R. t. gasseri je nomen nudum, popis taxonu nebyl nikdy publikovaný.[9]
Rozšíření a prostředí[editovat | editovat zdroj]
Oblastí výskytu je Evropa kromě nejjižnějších částí, v ČR žije na celém území.[10] Areál skokana hnědého zasahuje také do celé severní Asie až po Japonsko. V Evropě žije ze všech žab nejseverněji.[5]
Skokani hnědí se vyskytují do nadmořské výšky asi 2 500 m. Na prostředí nemají zvláštní nároky, pouze nesmí být příliš suché. Nejvhodnější jsou vlhké nížiny.[5]
Způsob života[editovat | editovat zdroj]
Kromě období rozmnožování žije skokan hnědý na souši. Zdržuje se ve vlhkých úkrytech a za potravou vychází v noci nebo i ve dne za deštivého nebo vlhkého počasí.[5] Potravou je mu různý hmyz, pavouci, žížaly, slimáci či drobní korýši.[11] Koncem října či začátkem listopadu vyhledávají skokani zimoviště. Zimují buď na dně menších vodních nádrží (avšak s hloubkou minimálně 50 cm), nebo nezamrzajících úkrytech v zemi. Probouzejí se časně na jaře, když začíná odtávat led.[5][11]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Rozmnožování probíhá časně na jaře, hned po probuzení žab ze zimní strnulosti. Pokud žáby přezimovaly na dně vodní nádrže, většinou se ve stejné nádrži i množí.[11] Samci se ozývají mručivým vrrru – vrrru – vrrru.[10] Snůška má podobu rosolovitého chuchvalce plovoucího při hladině a obsahuje obvykle 1 000 až 2 500 vajíček[10], ale velké samice s dobrou kondicí mohou naklást až 4 000 vajíček.[11] Ve vajíčkách je tmavý pól (směřující vzhůru) a světlý pól (směřující dolů). Pulci se líhnou za 3 až 4 týdny, k proměně v malé žabky potřebují asi 2 až 3 měsíce. Pohlavní dospělosti dosahují ve třetím roce života.[11]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
- ↑ MANGONI, Maria Luisa; GRAZIA, Antonio Di; CAPPIELLO, Floriana. Naturally Occurring Peptides from Rana temporaria: Antimicrobial Properties and More. Current Topics in Medicinal Chemistry. 2016, roč. 16, čís. 1, s. 54–64. PMID: 26139114. Dostupné online [cit. 2019-03-04]. ISSN 1873-4294. PMID 26139114.
- ↑ Kultúra slova. [s.l.]: Vydavatelʹstvo Slovenskej akadémia vied. 418 s. Dostupné online. (slovensky) Google-Books-ID: WP4oAQAAIAAJ.
- ↑ BERNHARD., Grzimek,. Grzimek's animal life encyclopedia.. 2nd ed. vyd. Detroit: Gale volumes <1-6, 8-17> s. ISBN 0787653624, ISBN 9780787653620. OCLC 49260053
- ↑ a b c d e DIESENER, Günter, DIESENEROVÁ, Ruth, REICHHOLF, Josef. Obojživelníci a plazi. Praha: IKAR, 1997, str. 80
- ↑ IVAN., Zwach,. Naši obojživelníci a plazi ve fotografii. Vyd. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakl 141 pages s. ISBN 8020900535, ISBN 9788020900531. OCLC 25629811
- ↑ a b c VEITH, MICHAEL & VENCES, MIGUEL & VIEITES, DAVID & NIETO-ROMÁN, SANDRA & PALANCA,. vieites.berkeley.edu [online]. 2002. Dostupné online.
- ↑ JEROEN,, Speybroeck,. Field Guide to the Amphibians and Reptiles of Britain and Europe. London: [s.n.] 1 online resource (320 pages) s. ISBN 9781472925633, ISBN 1472925637. OCLC 957323746
- ↑ a b VENCES, Miguel; NIETO-ROMÁN, Sandra; VIEITES, David R. Discordant Patterns of Nuclear and Mitochondrial Introgression in Iberian Populations of the European Common Frog (Rana temporaria). Journal of Heredity. 2012-03-01, roč. 103, čís. 2, s. 240–249. Dostupné online [cit. 2019-03-05]. ISSN 0022-1503. DOI:10.1093/jhered/esr136. (anglicky)
- ↑ a b c http://www.biolib.cz/cz/taxon/id330/
- ↑ a b c d e DIESENER, Günter, DIESENEROVÁ, Ruth, REICHHOLF, Josef. Obojživelníci a plazi. Praha: IKAR, 1997, str. 82
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu skokan hnědý ve Wikimedia Commons - Galerie skokan hnědý ve Wikimedia Commons
