Rehek domácí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxRehek domácí
alternativní popis obrázku chybí
Rehek domácí – samec
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď drozdovití (Turdidae)
Rod rehek (Phoenicurus)
Binomické jméno
Phoenicurus ochruros
(Gmelin, 1774)
Rozšíření druhu
Rozšíření druhu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) je malý tažný pták z řádu pěvců. Lidově bývá nazýván kominíček nebo čermáček.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Rehek domácí je o něco menší než vrabec domácí, na délku měří 14–15 cm, v rozpětí křídel 23–26 cm a váží 15–19 g. Od jiných drobných pěvců je dobře odlišitelný díky výrazně zářivě oranžovému ocasu, kterým neustále kmitá. Sameček má od druhého roku života sytě černé, místy popelavé zabarvení a bílou skvrnu na křídle, která se s věkem zvětšuje. Samička a jednoletý sameček jsou oproti staršímu samci méně nápadní, temně šedí. Mláďata mají zpočátku tmavě šedé prachové peří, později jsou tmavohnědá, s velmi slabým skvrněním.

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Při vábení se ozývá ostrým „fit“ nebo „fit-tek-tek“. Zpěv je krátký, zvučný, začíná švitořivým vrzáním a pokračuje chřestivými a melodickými úseky. Zpívá většinou na vyvýšeném místě (na střeše, komíně, na zdi atp.)[2] Mláďata žadoní o potravu dvouslabičným vrzavým voláním.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rehek domácí hnízdí v celé Evropě a na velkém území Asie. Je převážně tažný, na zimu se stahuje (tj. přelétává) do jižní a západní Evropy a Afriky, odkud se do střední Evropy navrací na přelomu března a dubna. Jeho původním prostředím jsou skalnaté oblasti a kamenolomy, dnes se však ve velkém počtu vyskytuje také ve městech a na vesnicích, méně početně i v řídkých lesích.

V České republice se zdržuje až do listopadu, vzácně zde setrvává po celý rok (5 až 10 exemplářů[2]). Stále je poměrně hojný, na území ČR každoročně hnízdí v počtu 200 000–400 000 párů.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Mimo období hnízdění se vyskytuje samostatně. Při sezení, zastavení či přistání často přidřepuje. Samci označují své teritorium zpěvem, s kterým začínají brzy po ránu. Pokud se v revíru objeví cizí samec, následuje prudká vzdušná honička, při níž se domácí sameček snaží cizince vypudit.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Jeho potravu tvoří nejrůznější hmyz (brouci, motýli, dvoukřídlí), dále pavouci a bobule. Kořist loví rychlým poskakováním a vzlety. Sbírá ji i ze zdí, skal či země.

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Rehek si staví hnízdo v dutině v budovách nebo skalách, příp. v polootevřené budce (rehkovník), a to z kořínků, stébel, mechu a listí; vystýlá jej peřím a chlupy. Samička snáší čtyři až šest bílých vajíček, na kterých sedí sama přibližně 14 dní. Po vylíhnutí krmí mláďata oba rodiče. Po 12 až 14 dnech mláďata hnízdo opouštějí, přikrmována jsou dalších 13 až 14 dní. Pár si krátce poté staví nový příbytek pro další snůšku.

Pohlavně dospívá ve druhém kalendářním roce, nejvyšší věk je osm a půl roku.[zdroj?]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

České pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Rehek je české předobrozenecké jméno.[3] Původ jména rehek není jistý, ale zdá se, že je onomatopoický, protože i pro jiné druhy zpěvných ptáků existují nářeční jména jako řehák nebo řeháček. Souvislost s řehtat i rehtat je možná, protože rehek domácí zpívá sice melodicky, ale trylky prokládá chřestivými zvuky. Stejně tak vábení je popisováno jako pisklavé nebo chřestivé. Navíc je to pták, který se vyskytuje po celém území ČR a v současnosti se nevyhýbá ani průmyslovým zónám. Právě tento druh byl proto nejspíše primárním denotátem, protože jeho příbuzný rehek zahradní (P. phoenicurus) se zdržuje spíš v lesích, a není tudíž lidem tak blízko. Navíc je jeho hlas jasný a zpěv melodický se zvonivými tóny. Jiný výklad jména rehek vychází z toho, že původní podoba mohla být rezek (přičemž z > h je podobná změna jako š > ch, např. ve slovech Duchek, plechatý). Podle tohoto výkladu je motivací pro pojmenování rezavý ocásek rehka, který vynikne hlavně v letu. (Zde bychom se mohli opřít o jméno rehka v jiných jazycích, v nichž je motivováno rezavou či načervenalou barvou ocásku: angl. redstart, něm. Rotschwanz nebo švéd. rodstjart.) Machek k tomu doplňuje, že Šmilauer s touto teorií nesouhlasí a „upozorňuje na Kněžourkovo srovnání s příbuzným černohlávkem – řeháčkem“. Jménem černohlávek bývá nazývána pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), neboť sameček má černou čepičku (samička hnědou).[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001, s. 178. ISBN 80-200-0927-2.
  3. FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 116. Diplomová práce. Ved práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, ÚČJTK.
  4. FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 80. Diplomová práce. Ved práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, ÚČJTK.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
  • ČIHAŘ, Jiří a kol. Příroda v ČSSR. Praha: Práce, 1976. 379 s.
  • DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. 249 s. ISBN 80-200-0927-2.
  • FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
  • SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
  • ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl. ISBN 978-80-86858-88-3.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]