Červenka obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxČervenka obecná
alternativní popis obrázku chybí
Červenka obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď lejskovití (Muscicapidae)
Rod červenka (Erithacus)
Binomické jméno
Erithacus rubecula
(Linné, 1758)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Červenka obecná (Erithacus rubecula) je malý pták z čeledi lejskovitých, hojně rozšířený na celém území Evropy. Kromě severu Skandinávie se vyskytuje také v severozápadní Asii a v severní Africe.[2] Roku 2016 získala ocenění Pták roku.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 12–14 cm
  • Rozpětí křídel: 22 cm
  • Hmotnost: 16–18 g

Červenka obecná je velká asi jako vrabec domácí. Má kulovité tělo s dlouhým ocasem a končetinami a krátkými křídly a zašpičatělým zobákem. Svrchu je světle hnědá, zespodu modrošedá a bílá, na hrdle a na obličeji má nápadnou oranžovočervenou náprsenku. Oči a zobák jsou černé, končetiny šedé. Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci jsou skvrnití a postrádají oranžovou skvrnu.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Červenka obecná celoročně žije samotářsky, a to v lesích, parcích nebo na zahradách, často i ve vyšších nadmořských výškách. Ráda se zdržuje v křovinách a živých plotech. Velice často přilétává i na zorané pole nebo se drží v blízkosti divokých prasat, kde sezobává vyorané živočichy. Poměrně často se objevuje i ve městech. Často poskakuje po zemi a pocukává ocáskem a křídly.[3]

Velice často můžeme díky její hojnosti zaslechnout krátké, často opakované „tik“, nebo varovné „cií“ či „cik“. Zpěv je složený z poměrně dlouhých, velice zvučných a různorodých melodií (viz ukázka).

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se drobným hmyzem a jeho larvami, členovci nebo pavoukovci, na podzim u ní hraje důležitou roli také rostlinná strava, nejčastěji plody bezu nebo tisu. Sama se nejčastěji stává potravou sokolů, orlů, káňat, kun nebo lasic.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo s vejci

V Evropě hnízdí od dubna do července. Během období námluv jsou samci vysoce územní a pokud nějaký rival překročí hranice jejich teritoria, načepýřují peří, hlasitě křičí a do druhého samce neohroženě klovou. Občas však byly zaznamenány i případy, kdy samec červenky obecné napadl jiného stejně velkého ptáka, který vnikl za hranice jeho teritoria.[4]

Samice klade do miskovitého hnízda z mechu, listí a trávy, umístěného v dutinách stromů, děrách, porostu popínavých rostlin nebo v dřevěných budkách ve výšce pod 4 m 4–6 bílých, červeně skvrnitých vajec o velikosti 20 × 15 mm. Ročně mívá obvykle 2 snůšky, při ztrátě jedné z nich zahnizďuje většinou ještě jednou. Inkubační doba vajec trvá 13 až 14 dní a sedí na nich pouze samice. Mláďata opouštějí hnízdo po 12 až 15 dnech. První oranžovočervená pera na hrudi se jim začínají objevovat po 2 až 3 měsících, stejně jako dospělci jsou zbarveni až po dalších 3 měsících.

V přírodě se průměrně dožívá jednoho roku. Nejvyšší naměřený věk u červenky obecné byl 12 let.[5]

Červenka obecná

Nahrávka se zpěvem

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V severské mytologii je červenka obecná považována za přinašeče zpráv bohu blesků Thórovi.[6]

Dle anglické pověsti získala oranžovočervenou náprsenku od Kristovy krve, když mu jako ukřižovanému zpívala do ucha utěšující píseň.[6]

Výskyt a početnost v ČR[editovat | editovat zdroj]

Žije na celém území od nížin po hory. V letech 20012003 v Česku hnízdilo 0,5–1 milion párů.[7]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

V Evropě žijí 3 poddruhy červenky obecné:

  • E. r. rubecula – většina evropského areálu
  • E. r. melophilusVelká Británie
  • E. r. valensKrym

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků European Robin na anglické Wikipedii a Rudzik zwyczajny na polské Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. Pecina, P.; Čepická, A.: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů, 3. díl, s. 200.
  3. BELLMANN, Heiko. Velká kniha o zvířatech. Praha : Knižní klub, 2008. 208 s. ISBN 978-80-242-2194-6. S. 37.  
  4. Hume R (2002). RSPB Birds of Britain and Europe. London: Dorling Kindersley, p. 263. ISBN 0-7513-1234-7.
  5. http://www.garden-birds.co.uk/information/lifespan.htm
  6. a b Cooper, JC (1992). Symbolic and Mythological Animals. London: Aquarian Press, p. 194. ISBN 1-85538-118-4.
  7. Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]