Červenka obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxČervenka obecná
alternativní popis obrázku chybí
Červenka obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď lejskovití (Muscicapidae)
Rod červenka (Erithacus)
Binomické jméno
Erithacus rubecula
(Linné, 1758)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Červenka obecná (Erithacus rubecula) je malý pták z čeledi lejskovitých.

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

V Evropě žijí tři poddruhy červenky obecné:

  • E. r. rubecula – většina evropského areálu
  • E. r. melophilusVelká Británie
  • E. r. valensKrym

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Obývá většinu Evropy (kromě severu Skandinávie) od Irska přes Ural až do západní Sibiř. Jižní hranice rozšíření probíhá od severozápadní Afriky do Malé Asie. Částečně tažný druh, zimující v západní a jižní Evropě a na jihozápadě Asie. Populace z jižní a západní Evropy jsou většinou stálé. Evropská populace se v posledních letech mírně zvětšila a je považována za stabilní – čítá více než 43 mil. párů.[2][3]

V České republice pravidelně hnízdí, protahuje; někdy zimuje (1000–2000 jedinců). Žije na celém území od nížin po horní hranici lesa v horách. Početnost podle Hudce a kol. (1995) je 500 000 až 1 mil. hnízdících párů. Početnost v letech 20012003 je shodná.[4] V ČR patří mezi 15 nejběžnějších ptáků.[5]

Červenku obecnou vyhlásila Česká společnost ornitologická ptákem roku 2016. Upozorňovala tak na skutečnost, že i běžným a rozšířeným druhům může hrozit nebezpečí.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 12–14 cm
  • rozpětí křídel: 22 cm
  • hmotnost: 16–18 g

Červenka obecná je velká asi jako vrabec domácí. Má kulovité tělo s dlouhým ocasem a končetinami a krátkými křídly a zašpičatělým zobákem. Svrchu je světle hnědá, zespodu modrošedá a bílá, na hrdle a na obličeji má nápadnou rezavočervenou náprsenku. Oči a zobák jsou černé, končetiny šedé. Jednotlivá pohlaví se zbarvením neliší. Mladí ptáci postrádají rezavočervenou náprsenku a mají nevýrazné skvrnění[2].

Hlas: Vábí hlasitě „ciks“, varuje pronikavým tenkým „síh“, zpěv je slabší, melancholicky flétnový a zvonečkovitý. Sameček zpívá na stromech a keřích, často za šera.[4] Viz též ukázka.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Červenka obecná celoročně žije samotářsky, a to v lesích všeho druhu, zejména s bohatším podrostem a členitým terénem, dále v remízcích, větších porostech křovin a ve starších parcích a zahradách. Na tahu často v zahradách nebo břehových porostech. (Bellmann uvádí, že se ráda zdržuje v křovinách a živých plotech, že přilétá i na zoraná pole nebo se drží v blízkosti divokých prasat, kde sezobává vyryté živočichy, a objevuje se i ve městech.[6]) Na zemi běhá rychle, s poněkud svěšenými křídly a vztyčeným ocasem, často podřepuje. Létá rychle, při vyrušení jen do nejbližšího keře.[4]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se drobným hmyzem a jeho larvami, pavoukovci i jinými členovci, v létě a na podzim i rostlinnou stravou (např. plody bezu, tisu).

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo s vejci

V Evropě hnízdí od dubna do července. Během námluv jsou samci vysoce teritoriální a pokud rival překročí hranice jejich teritoria, načepýří peří, hlasitě křičí a do rivala neohroženě klovou. Občas byly zaznamenány případy, kdy samec červenky obecné napadl jiného stejně velkého ptáka, který vnikl za hranice jeho teritoria.[7]

Samice klade do miskovitého hnízda z mechu, listí a trávy (umístěného v dutinách stromů, zemních polodutinách, porostu popínavých rostlin nebo v dřevěných budkách ve výšce pod 4 m) 5–7 (2–8) bílých, červeně skvrnitých vajec o velikosti 20 × 15 mm. Ročně mívá obvykle dvě snůšky, při ztrátě jedné z nich zahnízďuje většinou ještě jednou. Inkubační doba je 13–14 dní. Na vejcích sedí pouze samice. Mláďata opouštějí hnízdo po 12–15 dnech. První oranžovočervená pera na hrudi se jim začínají objevovat po 2–3 měsících; stejně jako dospělci jsou zbarveni až po dalších třech měsících.

V přírodě se průměrně dožívá jednoho roku. Nejvyšší naměřený věk červenky obecné byl 12 let.[8]

Červenka obecná

Nahrávka se zpěvem

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Predátoři[editovat | editovat zdroj]

Stává se potravou sokolů, orlů, káňat, kun nebo lasic.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V severské mytologii je červenka obecná považována za přinašeče zpráv bohu blesků Thórovi.[9]

Dle anglické pověsti získala oranžovočervenou náprsenku od Kristovy krve, když mu jako ukřižovanému zpívala do ucha utěšující píseň.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků European Robin na anglické Wikipedii a Rudzik zwyczajny na polské Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN. 5. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2017-12-20]
  2. a b Červenka obecná. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2017 [cit. 13. 12. 2017]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8864/
  3. PECINA, Pavel a ČEPICKÁ, Alena. Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů: 3. díl. Praha: SPN, 1990, s. 200. Edice Obrazové atlasy. ISBN 80-04-19164-9.
  4. a b c ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Praha: Aventinum, 2006, s. 176. ISBN 80-86858-19-7.
  5. VERMOUZEK, Zdeněk. Ptákem roku 2016 je červenka. In: Česká společnost ornitologická. 25. 2. 2016 [cit. 13. 12. 2017]. Dostupné z: http://www.cso.cz/index.php?ID=2883
  6. BELLMANN, Heiko. Velká kniha o zvířatech. Praha: Knižní klub, 2008. 208 s. ISBN 978-80-242-2194-6. S. 37. 
  7. HUME, R. RSPB Birds of Britain and Europe. London: Dorling Kindersley, 2002, s. 263. ISBN 0-7513-1234-7.
  8. Robin. In: British Garden Birds [online]. Last revision 21 Feb 2015 [cit. 13. 12. 2017]. Dostupné z: http://www.garden-birds.co.uk/birds/robin.htm
  9. a b COOPER, J. C. Symbolic and Mythological Animals. London: Aquarian Press, 1992, s. 194. ISBN 1-85538-118-4.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEZZEL, E. Ptáci. Rebo Productions, 2007. ISBN 978-80-7234-292-1.
  • HUDEC, Karel a kol. Ptáci České republiky. Sylvia. 1995, roč. 31, s. 97–148.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]