Čáp bílý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o ptačím druhu Ciconia ciconia. O ostatních významech slova pojednává článek Čáp (rozcestník).

Wikipedie:Jak číst taxobox Čáp bílý

alternativní popis obrázku chybí
Čáp bílý (dospělý pták)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: brodiví (Ciconiiformes)
Čeleď: čápovití (Ciconiidae)
Rod: čáp (Ciconia)
Druh: čáp bílý (C. ciconia)
Binomické jméno
Ciconia ciconia
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření čápa bílého s vyznačenými hnízdišti (zeleně), zimovišti (modře) a tahovými cestami (červeně)
Rozšíření čápa bílého s vyznačenými hnízdišti (zeleně), zimovišti (modře) a tahovými cestami (červeně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Čáp bílý v letu

Čáp bílý (Ciconia ciconia) je velký druh brodivého ptáka z čeledi čápovitých (Ciconiidae).

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čápa bílého popsal Carl Linnaeus v roce 1758 pod názvem Ardea ciconia.[2] Do rodu Ciconia druh zařadil francouzský zoolog Mathurin Jacques Brisson v roce 1760.[3][4] Vědecký název pochází z latinského cǐcōnia a podle antických autorů má nejspíš původ ve slovese canere (zpívat, zvučet), odkazujícího na čapí klapání zobákem. Staročeský ekvivalent czap (čáp) se objevuje již v latinských pramenech ze 14. století a vznikl pravděpodobně odvozením od názvu czapľa, označujícího nohatého ptáka.[5]

Rozlišují se 2 poddruhy:

  • čáp bílý evropský (Ciconia ciconia ciconia) - hnízdí v Evropě, severozápadní Africe a Přední Asii, zimuje v Africe
  • čáp bílý středoasijský (Ciconia ciconia asiatica) - hnízdí ve střední Asii, zimuje na jihu kontinentu

Dříve byl mezi poddruhy čápa bílého uváděn také čáp východní (Ciconia boyciana), který je nyní široce uznáván jako samostatný druh.[6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velký, s dlouhým krkem a dlouhýma nohama. Délka těla je 95-110 cm a rozpětí křídel 180-218 cm, samec je o něco větší než samice. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 2,3–4,4 kg. Ve zbarvení převažuje bílá barva, letky jsou černé, zobák a nohy červené. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladý pták má matněji červený zobák s tmavou špičkou. V letu drží na rozdíl od volavek a pelikánů krk natažený.[6][7]

Typickým zvukovým projevem je klapání zobákem, kterým se ozývá hlavně na hnízdě.

Čáp bílý

Klapání zobákem

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdní areál zahrnuje Evropu, Přední a střední Asii a severozápadní Afriku. Od 70. let 20. století hnízdí malá populace také v Jihoafrické republice.[8]

Tah[editovat | editovat zdroj]

Čáp bílý je tažný pták se zimovišti v subsaharské Africe a jižní Asii. V posledních letech přibývá také případů přezimování v Evropě (např. ve Španělsku, Francii, Bulharsku) a na Blízkém východě, což bývá připisováno mírnějším zimám a také větší potravní nabídce.

Jde o denního migranta táhnoucího ve větších hejnech čítajících i několik tisíc ptáků. Většinu vzdálenosti urazí pomocí plachtění, při kterém využívá stoupavých termálních proudů nad pevninou. Ptáci z evropských populací se na podzimní tah vydávají od srpna (mladí ptáci o několik dnů dříve než dospělý pár) a migrují dvěma hlavními tahovými cestami – západní, vedoucí přes Gibraltar do západní Afriky, a východní, která vede přes Turecko do východní, jihovýchodní a jižní Afriky. Hranice mezi těmito tahovými cestami leží mezi Rýnem a Labem (tedy i na území ČR) a obě populace se v této oblasti mísí. Ptáci z ČR se do Afriky vydávají převážně jihovýchodním a méně (především ptáci ze západních a jižních Čech) i jihozápadním směrem přes Německo, Francii a Španělsko. Na zimovištích většinou nesetrvávají dlouho; staří ptáci se na jarní tah vydávají zpravidla během února, někteří (hlavně mladí) ptáci se však občas do Evropy nevracejí vůbec a v Africe setrvávají i následující letní období. Jarní tah je výrazně rychlejší než podzimní a čápi při něm dělají i méně zastávek.

Ptáci zimující v Jihoafrické republice každý rok uletí cestou na zimoviště a zpět více než 20 000 km. Během podzimního tahu přitom denně zdolají vzdálenost kolem 200 km, na jarním tahu okolo 300-400 km.[8][9]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí jednotlivě nebo ve volných koloniích v otevřené zemědělské krajině s přístupem k bažinatým říčním břehům, mokřadům a zaplavovaným územím.[7] Na hnízdiště obvykle jako první přilétá koncem března nebo začátkem dubna samec, který obsazuje pokud možno loňské hnízdo a hájí ho před ostatními samci. Po příletu samice se na něm oba ptáci zdraví hlasitým klapáním zobákem.[10]

Hnízdo s mláďaty

Hnízdo stavějí oba ptáci na střechách, komínech, sloupech, stromech, speciálních podložkách a jiných vyvýšených místech. Stavebním materiálem jsou suché větve, kotlinka je vystlána drny, trávou, srstí zvířat a méně často i hadry, igelitem, papíry či provázky. Nové hnízdo mívá průměr 80 cm a výšku 15-30 cm, každý rok však bývá trochu přistavováno, takže může časem dosahovat značných rozměrů (výšky přes 3 m a průměru až 2 m).[11] Hnízdí 1x ročně od dubna do srpna. Snůška čítá 2-7 bílých vajec o rozměrech 73 x 53 mm. Inkubace začíná od snesení prvního vejce a trvá přibližně 33 dnů, sedí oba rodiče. Mláďata se líhnou postupně a je mezi nimi tak patrný věkový rozdíl. K utlačování mladších mláďat staršími sourozenci na hnízdě nedochází, slabší mláďata však mohou být občas zabita rodiči. Děje se tak v případě nedostatku potravy, kdy se dospělí ptáci zabitím nejslabších mláďat snaží zajistit větší šanci na přežití zbylých potomků. Ačkoli je ale tento způsob rychlý a efektivní, bývá praktikován jen vzácně.[12] Mláďata se ve stáří 14 dnů začínají držet na nohou a od 25. dne již na hnízdě zpravidla stojí. Hnízdní péče trvá zhruba 8 týdnů a po dalších 10 dnech jsou mláďata již plně samostatná. Po vyhnízdění se rodiny slučují do menších i větších hejn, v kterých později táhnou do zimovišť.[10]

Ke ztrátám na hnízdech dochází nejčastěji z důvodu dlouhodobě nepříznivého počasí, kdy mohou malá mláďata prochladnout nebo zahynout hlady.[13] Pohlavní dospělosti dosahují ve stáří 3 let, poprvé ale hnízdí často o 1–2 roky později. Ve volné přírodě se dožívá průměrně 8-10 let,[10] rekord je 34 let a 10 měsíců.[14]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Čáp bílý je potravní oportunista. Živí se hlavně drobnými savci (hraboši, krtky), hmyzem, žábami a žížalami, méně požírá také plazy, plže, ryby, ptačí vejce i mláďata a mršiny. V Africe často sleduje hejna sarančat. Kořist vyhlíží za pomalé rozvážné chůze, na hlodavce někdy nehybně čeká u nor podobně jako volavky.[6][10]

Ohrožení a ochrana[editovat | editovat zdroj]

Početnost čápa bílého v Evropě od poloviny 19. století výrazně klesala a z některých zemí zcela vymizel; v roce 1895 byl naposledy pozorován v Belgii, v roce 1955 ve Švédsku a roku 1950 ve Švýcarsku. Hlavními příčinami úbytku byly industrializace zemědělství a nepříznivé změny v krajině, zahrnující vysoušení mokřin a přeměny luk na pole. Od 90. let 20. století se začaly stavy na většině území opět zvyšovat a čáp bílý jako hnízdič postupně osídlil řadu oblastí, odkud v minulosti vymizel. Zatímco v letech 1984 byla velikost evropské populace odhadována na 135 000 párů, v roce 2004 to bylo již 233 000 párů.[15] Dřívějších počtů však evropská populace stále nedosahuje, a je proto hodnocena jako zmenšená.[16] Čáp bílý je jedním z druhů, na které se vztahuje Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA). Vedle zmiňovaných změn v krajině je ohrožován hlavně kolizemi s dráty, zasažením elektrickým proudem na sloupech VN, pesticidy používanými při hubení sarančí v Africe a ilegálním lovem na tahu a zimovištích. U 567 čápů bílých okroužkovaných na území ČR v letech 1934-2012 byly nejčastějšími příčinami úhynu náraz na dráty (50 %), zasažení elektrickým proudem (23 %), zástřel (10 %) a jiné antropogenní příčiny (14 %; nejčastěji nárazy a pády do lidských staveb, srážky s dopravními prostředky). Přirozené příčiny představovaly pouze 3 % případů.[17]

Většina evropské populace je soustředěna do východní části Evropy. Z výsledků mezinárodního sčítání z let 2004/05 vyplývá, že nejvíce párů hnízdí v Polsku (52 500), Španělsku (33 217), na Ukrajině (30 000), v Bělorusku (20 000), Litvě (13 000), Lotyšsku (10 700) a Rusku (10 200). Stavy v západní Evropě zůstávají i přes intenzivní ochranná opatření nízké; ve Francii v roce 2004 hnízdilo 973 párů, v Nizozemsku 528 párů, v Dánsku jen 3 páry.[18]

Na území ČR hnízdil čáp bílý až do konce 19. století jen vzácně, a to prakticky pouze na Třeboňsku, Písecku a jižní Moravě. Šířit se začal až na počátku 20. století; při prvním sčítání v roce 1934 bylo na celém území 194 hnízd s mláďaty, roku 1958 byla velikost celkové populace odhadnuta na 459 párů a v roce 1984, kdy začalo pravidelné každoroční sčítání, již na 648 párů. V roce 2001 u nás bylo zaznamenáno 1282 hnízd, z čehož bylo obsazeno celým párem 901 hnízd a alespoň jedno mládě bylo vyvedeno z 634 hnízd.[19] Dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. je v ČR zvláště chráněn jako ohrožený druh.[10]

Folklór, symbolika, heraldika[editovat | editovat zdroj]

Čáp bílý se díky životu v těsné blízkosti lidí stal významnou součástí lidové kultury a folklóru. Ve starověkém Egyptě symbolizoval zbožnost a spravedlnost, v Číně nesmrtelnost. V muslimských zemích čápy nepronásledovali, neboť věřili, že se v každém z nich ukrývá duše muslima, který za svůj život nepodnikl pouť do Mekky. Ve středověké Evropě byla jeho užitečnost shledávána především v tom, že loví obojživelníky a plazy, kteří byli považováni za nežádoucí havěť spřízněnou s peklem a černou magií. V řadě zemí byl považován za symbol štěstí, zdraví a Božího požehnání, stejně jako ztělesněním věrnosti v rámci páru a věrnosti hospodářství, na jehož střeše hnízdil.[20] Přesto byl podle údajů z 19. století na tahu běžně ve velkém odstřelován obyvatelstvem, ať již pro zábavu, či pro maso.[21]

Zřejmě nejznámější evropskou pověrou spojenou s čápem je ta, že nosí děti. Původ má v germánské mytologii, kde byl čáp považován za posla bohyně Holdy, na jejíž pokyn lovil duše nenarozených z vody a vkládal je do těla matky. V lidové tradici je dobře znám též jako posel jara, o čemž svědčí i česká pranostika „na svatého Řehoře (12. 3.) čáp letí za moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře“. Čáp bílý je národním ptákem Litvy, Polska a Běloruska a objevuje se ve znaku Haagu a řady jiných evropských měst.[20]

Umělý odchov[editovat | editovat zdroj]

Čáp bílý je chován v mnoha českých zoologických zahradách (např. ZOO Děčín, ZOO Plzeň).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2016.1. 7. července 2016. Dostupné online.
  2. LINNAEUS, C.. Systema Naturae per Regna Tria Naturae, Secundum Classes, Ordines, Genera, Species, cum Characteribus, Differentiis, Synonymis, Locis. Tomus I. Editio decima, reformata. Holmiae : (Laurentii Salvii), 1758. Dostupné online. S. 142.  
  3. BRISSON, M. J.. Ornithologie ou, Méthode contenant la division des oiseaux en ordres, sections, genres, espéces & leurs variétés. 1. vyd. Paříž : C. J. B. Bauche, 1760. S. 48.  
  4. BOLES, W. E.. A Review of the Australian Fossil Storks of the Genus Ciconia (Aves : Ciconiidae), with the description of a new species. Records of the Australian Museum. , roč. 57, čís. 2, s. 165-178. Dostupné online [cit. 2014-09-01]. ISSN 0067-1975. DOI:10.3853/j.0067-1975.57.2005.1440.  
  5. ŠEDINOVÁ, H.. Co o čápovi píší antiční a středověcí autoři. Ptačí svět. únor 2014, roč. 21, čís. 1, s. 3.  
  6. a b c Elliot, A. (1992): Family Ciconiidae (Storks). In: del Hoyo, J.; Elliott, A. & Sargatal, J. (eds): Handbook of Birds of the World (Vol.1: Ostrich to Ducks). Lynx Edicions, Barcelona. ISBN 978-84-87334-10-8
  7. a b SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  8. a b CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  9. CEPÁK, J.. Poutníci mezi kontinenty. Ptačí svět. únor 2014, roč. 21, čís. 1, s. 18.  
  10. a b c d e FORMÁNEK, J. a kol.. Pták roku 1994 ČÁP BÍLÝ. Praha : Česká společnost ornitologická, 1994. Dostupné online.  
  11. MAKOŇ, K.; BENEDA, S.. Údržba čapích hnízd a umělé hnízdní podložky. Ptačí svět. únor 2014, roč. 21, čís. 1, s. 12-13.  
  12. ZIELINSKI, P.. Brood reduction and parental infanticide — are the White Stork Ciconia ciconia and the Black Stork C. nigra exceptional?. Acta Ornithologica. 2002, roč. 37, čís. 2, s. 113-119. Dostupné online. DOI:10.3161/068.037.0207.  
  13. JOVANI, R.; TELLA, J. L.. Age-related environmental sensitivity and weather mediated nestling mortality in white storks Ciconia ciconia. Ecography. 2004, roč. 47, čís. 5. Dostupné online.  
  14. European Longevity Records [online]. European Union for Bird Ringing, [cit. 2014-09-01]. Dostupné online.  
  15. BERAN, V.; VERMOUZEK, Z.; KLVAŇOVÁ, A.. Proč se čápi stali Ptákem roku 2014?. Ptačí svět. únor 2014, roč. 21, čís. 1, s. 4-7.  
  16. BUEFIELD, I.; BOMMEL, F. van. Birds in Europe: population estimates, trends and conservation status. Cambridge : BirdLife International, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0946888535.  
  17. VIKTORA, L.. Nástrahy cestování. Ptačí svět. únor 2014, roč. 21, čís. 1, s. 22.  
  18. Preliminary results of the VI. International White Stork Census 2004/05 [online]. NABU, [cit. 2014-09-01]. Dostupné online.  
  19. Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.
  20. a b PROCHÁZKA, P.. Čapí folklor, pověry a symbolika. Ptačí svět. únor 2014, roč. 21, čís. 1, s. 2.  
  21. Komárek, S., 2007: Ptáci v Čechách v letech 1360—1890 aneb tajemství rytíře von Sacher-Masocha. Praha, Academia; s. 50 a 160.
  22. Pták roku [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2014-09-01]. Dostupné online.  
  23. Ján Gúgh (SOS), Miroslav Fulín (VSM). Bocian biely sa stáva vtákom roka 2014 [online]. Slovenská ornitologická spoločnosť, 2014-01-21. Dostupné online. (slovensky) 
  24. Der Weißstorch: Vogel der Jahres 1984 und 1994 [online]. Naturschutzbund Deutschland. Dostupné online. (německy) 
  25. Az év madara, korábbi évek madarai [online]. . "Fehér gólya". Dostupné online. (maďarsky) 
  26. Von der Rauchschwalbe bis zur Großtrappe: Ein Dutzend europäische Länder wählen jeweils eigene "Vögel des Jahres" [online]. Naturschutzbund Deutschland, 2004-05-04. Přečteno z Google cache uložené 5.1.2015 15:15:21 GMT. Dostupné online. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dungel J., Hudec K.: Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Academia, Praha, 2001.
  • Šťastný K., Bejček V., Hudec K.: Svět zvířat IV - Ptáci(1). Albatros, Praha, 1998.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Webkamera - hnízdo TANAPu
  • Webkamera - na komíně v Teplé v Karlovarském kraji.
  • Webkamera - hnízdo v Holandsku
  • Webkamera - hnízdo Čápů Bílých na komíně Základní školy v Dlouhé Loučce
  • Webkamera - ekologická výuka spojena s monitorováním Čápa bílého v Międzyrzeczu Górnym i Dolnym
  • Webkamera - tři čapí hnízda on-line s infra přenosem jednou kamerou ze Supíkovic
  • Webkamera - hnízdo Čápů bílých na komíně v Kralicích
  • Webkamera - Hnízdění handicapovaných čápů bílých - Záchranná stanice živočichů MAKOV