Konipas bílý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Konipas bílý

alternativní popis obrázku chybí
Konipas bílý (samec ve svatebním šatě)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: konipasovití (Motacillidae)
Rod: konipas (Motacilla)
Binomické jméno
Motacilla alba
Linnaeus, 1758
Rozšíření jednotlivých poddruhů konipase bílého
Rozšíření jednotlivých poddruhů konipase bílého
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hnízdo konipase bílého se snůškou
Konipas bílý in Nederlandsche Vogelen (Dutch Birds), Vol. 2 (1789)

Konipas bílý (Motacilla alba), lidově třasořitka, je malý druh zpěvného ptáka z čeledi konipasovitých (Motacillidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velikosti štíhlého vrabce (délka těla 16,5–19 cm), s dlouhým úzkým ocasem, kterým neustále pohupuje nahoru a dolů. Samec ve svatebním šatě má černé temeno a šíji, ostře oddělenou od popelavě šedého pláštíku, bílé čelo a velkou černou náprsenku na hrudi. Křídla jsou černá s bílými křídelními páskami a bílými lemy ramenních letek, ocas černý s bílými okraji. Samice je podobná, ale má neostrý přechod mezi černou na temeni a šedou na pláštíku. V prostém šatě mají obě pohlaví bílou až nažloutlou bradu a hrdlo a černý pruh na hrudi. Mladý pták je svrchu šedavě hnědý a má hnědošedou náprsenku.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh s palearktickým typem rozšíření. Areál v Evropě sahá od Pyrenejského poloostrova po Ural a od severní Skandinávie až po Sicílii, Řecko a Krétu. V Asii obývá celou Sibiř až po Čukotku a Japonsko, severně zasahuje přibližně k 75. rovnoběžce a jižně po Írán, Himaláj a jihovýchodní Čínu. Dále obývá také Island a severní Afriku.[4] Převážně tažný pták se zimovišti v Africe jižně od rovníku a v jižní Asii východně po Filipíny.[3] Hnízdí hlavně v otevřené obhospodařované krajině blízko vody, ale běžně i na vesnicích, ve městech a v severních částech areálu v řídkých lesích.[2]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR hnízdí na celém území, hlavně v nižších polohách, ale i vysoko v horách. V posledních desetiletích u nás dochází k poklesu stavů; v letech 1985–89 byla celková početnost odhadnuta na 100 000–200 000 párů, v období let 2001–03 na 90 000–180 000 párů.[3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí jednotlivě, monogamně, vzácně se objevuje i polygynie. Hnízdiště vybírá samec, který se na něm objevuje o 1–2 týdny dříve než samice. Hnízdo je v přírodních i umělých výklencích a polodutinách. Stavebním materiálem je nejčastěji mech, stébla trav, listy, větvičky a kořínky, výstelku tvoří jemná rostlinná vlákna a zpravidla i srst, žíně či peří. Hnízdí 2x, vzácně 3x ročně od dubna do července. Snůška čítá 4–6 (3–7) našedlých, namodralých, zřídka žlutohnědých, hustě drobně tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 20,05 x 15,08 mm. Snášena jsou v denních intervalech, sezení začíná většinou po snesení posledního vejce. Inkubace trvá 12–13 dnů, sedí oba ptáci. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí asi po 13 dnech, další 4–7 dnů jsou pak krmena mimo hnízdo. Z 242 československých hnízd byla mláďata vyvedena ze 176 (73 %) a ke zničení hnízda došlo v 66 případech (27 %). Nejčastějšími příčinami ztrát byla predace (15), opuštění (11) a zatopení či zasypání (6). Pohlavně dospívají v 1. roce života. Nejvyšší známý věk v ČR je 12 let a 10 měsíců.[3]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se hlavně drobným hmyzem, nejčastěji dvoukřídlými, síťokřídlými, chrostíky, vážkami a rovnokřídlými, příležitostně i dalšími bezobratlými, jako měkkýši, pavouky, chvostoskoky, blešivci aj. V zimě občas požírá také semena a bobule. Potravu sbírá při chůzi i v letu nejčastěji u vody.[3]

Heraldika[editovat | editovat zdroj]

Konipas bílý je jedním z národních symbolů Lotyšska.[5]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2016.2. 4. září 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-18]
  2. a b SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  3. a b c d e HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  4. CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  5. "Národní symboly Lotyšska"

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Šťastný, K.; Drchal, K. Naši pěvci. Praha : SZN, 1984, 174 S.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]