Slavík obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSlavík obecný
alternativní popis obrázku chybí
Slavík obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď lejskovití (Muscicapidae)
Rod slavík (Luscinia)
Binomické jméno
Luscinia megarhynchos
Brehm, 1831
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) je malý druh pěvce z čeledi lejskovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Známe 3 poddruhy: většinu areálu obývá slavík obecný evropský (Luscinia megarhynchos megarhynchos), Blízký východ a Kavkaz slavík obecný kavkazský (L. m. africana) a oblast od východního Íránu na východ slavík obecný středoasijský (L. m. hafizi).[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Slavík je pták velikosti vrabce (délka těla 15-16,5 cm). Svrchu je hnědý s rezavočerveným kostřecem a ocasem, spodní část těla má šedobéžovou s o něco světlejším hrdlem. Nad okem se táhne nevýrazný světlý proužek. Pohlaví se zbarvením nijak neliší. Od velmi podobného slavíka tmavého jej v terénu mnohdy nelze odlišit; má o něco červenější ocas a spodní část hrdla a hrudi bez zřetelného vlnkování. Liší se hlavně zpěvem.[3]

Zpěv[editovat | editovat zdroj]

Zpívá ve dne i v noci obvykle dobře skrytý v husté vegetaci. Má neobyčejně bohatý hlasový fond. Při svém zpěvu střídá flétnové tóny, vydává silný tlukot, hvízdá i kloktá. U podobného zpěvu slavíka tmavého chybí úvodní táhlé hvizdy a hlavně charakteristický tlukot; naopak typické je pro něj závěrečné „srrrrr“.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh s evropským typem rozšíření, sahajícím od jihozápadní Evropy a Britských ostrovů po Kazachstán a západní Mongolsko. Malá izolovaná populace žije také v severozápadní Africe.[4] Tažný, zimuje v tropické Africe. Žije v lesích a hájích s bohatým podrostem, také v zahradách a sadech.[3] Na rozdíl od blízce příbuzného slavíka tmavého se nevyhýbá ani sušším stanovištím, jakými jsou např. pásy zeleně podél různých typů liniových staveb.[2]

Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]

V České republice hnízdí na většině území do 600 m n. m. Po výrazném poklesu početnosti v první polovině 20. století se od 50. let začal opět šířit a osídlovat i oblasti, kde nebyl nikdy předtím zaznamenán (např. Tachovsko, Jindřichobudějovicko nebo Zábřežsko); v roce 2001-2003 byla celková populace odhadnuta na 8000-16 000 párů, což představuje více než 30% nárůst oproti stavům v letech 1985-89. Stoupl také počet obsazených mapovacích kvadrátů, a to ze 41 na 50 %.[2]

Přílet na naše území připadá na duben až květen, odlet na srpen až září.[2]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Luscinia megarhynchos

Monogamní druh, hnízdí jednotlivě. Samci se na hnízdiště vrací o něco dříve než samice, ale zpívat začínají až po několika dnech. Hnízdo staví samotná samice dobře skryté na zemi v keřích, a často jej vystýlá suchým dubovým listím. Hnízdí 1x ročně; ve snůšce je 4-5 (2-6) nejčastěji tmavě zelenohnědých, hustě hnědě skvrnitých vajec o velikosti 21,03 x 16,10 mm. Inkubace trvá 12-14 dnů, sedí pouze samice. Mláďata krmí zpočátku samotná samice, která také přebírá potravu přinášenou samcem, později oba rodiče. Hnízdo opouštějí po 11 dnech a vzletnosti dosahují ve věku 14 dnů. Rodina se rozpadá po dalších 10-14 dnech. Pohlavně dospívají ve 2. kalendářním roce.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se zejména hmyzem a pavouky, příležitostně i členovci a drobnými měkkýši. Před odletem na zimoviště jsou v potravě v malé míře zastoupeny také dužnaté bobule. Potravu sbírá většinou na zemi ve krytu vegetace.[2]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. a b c d e f g HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  3. a b c SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  4. CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Šťastný, K., Drchal, K. Naši pěvci. Praha : SZN, 1984. 174 S.