Zvonek zelený

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxZvonek zelený
alternativní popis obrázku chybí
Samec
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď pěnkavovití (Fringillidae)
Rod Carduelis
Binomické jméno
Carduelis chloris
(Linnaeus, 1758)
Mapa s rozšířením
Mapa s rozšířením
     hnízdiště
     zimoviště
     oblasti s celoročním výskytem
     oblasti, kam byl zavlečen
Synonyma

Chloris chloris

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vejce v hnízdě

Zvonek zelený (Carduelis chloris) je malý druh pěvce z čeledi pěnkavovitých (Fringillidae).

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Zvonka zeleného poprvé popsal švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758 pod názvem Loxia chloris.[2] Jeho druhové (a někdy i rodové) jméno - chloris - přitom pochází z řeckého khloros, které v překladu znamená zelený nebo žlutozelený.[3]

Je nejblíže příbuzný se zvonkem čínským (C. sinica) a zvonkem žlutoprsým (C. spinoides), s kterými pravděpodobně tvoří tzv. superdruh.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je velký přibližně jako vrabec, dorůstá délky 14–15 cm, v rozpětí křídel měří 20–23 cm[4] a váží asi 15 g.[5] Má podsadité tělo, velkou hlavu a silný kuželovitý zobák. Je sexuálně dimorfní, zatímco samci jsou zbarveni zeleno-šedě, samice jsou nenápadně šedohnědé s jemnými tmavšími pruhy na svrchní části těla. Končetiny jsou u obou pohlaví červeno-hnědé a oči i letky tmavé, zvláště v letu je pak patrná také žlutozelená skvrna na křídlech a dva žluté pruhy na ocase. Mladí ptáci jsou podobní samicím, ale mají světlejší, tmavě pruhovanou spodinu těla.[4]

Létá ve vlnovkách.

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Nejčastěji se ozývá krátkým „gyk“, „kip“ nebo stoupajícím „ťuí“. Zpěv je zvonivý, často předváděný v jakoby netopýřím letu[6] a v základě zní asi jako „djyp-djyp-djyp djýrrrrrrrr-tuj tuj tuj-duit-tjip tjip-tjip-tjip dýrdýrdyýdýr djýrrrrrrr“ ap.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se téměř na celém území Evropy s výjimkou části Skandinávie, Velké Británie a Islandu. Zasahuje též na území západní a střední Asie a severní Afriky a jako nepůvodní druh je dnes zastoupen i na Novém Zélandu, v Austrálii a Uruguayi.[7] Ačkoli je na většině svého areálu rozšíření stálý, populace ze severních oblastí, jakou je zejména sever Skandinávie a Ruska, na zimu migrují.[8]

Evropská populace je odhadována na 14-32 milionů párů,[7] v České republice pak hnízdí v počtu 0,5-1 milionu párů, a to až po nadmořskou výšku 1300 m n. m.[9] Jeho početnost na našem území v posledních letech mírně klesá.[10]

Žije na okrajích lesů, zemědělské půdě, v křovinách, parcích a zahradách.

Chování[editovat | editovat zdroj]

V zimě se často zdržuje v hejnech společně s jinými semenožravými ptáky. Malá volná hejna někdy tvoří i na hnízdní období, v takovém případě si však každý pár obhajuje bezprostřední okolí hnízda.[8]

Živí se především semeny, které louská pomocí svého silného zobáku, ale požírá také pupeny, květy a bobule; pro mláďata hraje zpočátku v potravě důležitou roli drobný hmyz. Často přilétává na krmítka, kde preferuje zejména slunečnicová semena nebo arašídy.[11]

Hnízdí 1× až 2× ročně od března do června.[4] Hnízdo staví obvykle dobře ukryté ve větvích stromů, keřů nebo v popínavých rostlinách. V jedné snůšce je nejčastěji 5 (vzácně 2-7) světlých, 19,9 x 14,5 mm velkých, hnědě skvrnitých vajec,[9] na kterých sedí samotná samice 12-14 dnů. Mláďata pak opouštějí hnízdo po 13-16 dnech.[11]

Zdraví a jeho ochrana[editovat | editovat zdroj]

Zvonci jsou velmi náchylní na onemocnění způsobené parazitickým prvokem Trichomonas gallinae. Při onemocnění je blokován trávící systém a postižení zvonci tak nemohou polykat potravu, jsou načepýření a letargičtí. Dalšími příznaky nemoci jsou zrychlené dýchání a zvracení. Nemoc se přenáší hlavně ve znečištěných a vlhkých krmítkách, proto je doporučeno je občas dezinfikovat a následně opláchnout horkou vodou. V případě zjištění nákazy je nutné na několik týdnů přerušit krmení a krmítka vyčistit. Onemocnění není přenosné na člověka, čištění lze tedy provádět bez obav o vlastní zdraví.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. a b European Greenfinch (Carduelis chloris) [online]. The Internet Bird Collection, [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Jobling, James A. (1991). A Dictionary of Scientific Bird Names. OUP. ISBN 0-19-854634-3.
  4. a b c VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 96.  
  5. KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 465.  
  6. BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 220.  
  7. a b Carduelis chloris [online]. The Red List of Threatened Species, [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Verdier d'Europe [online]. Oiseaux.net, [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. a b DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 224.  
  10. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-11-14]. Dostupné online.  
  11. a b Greenfinch [online]. British Garden Birds, [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Trichomonosis in finches and other garden birds [online]. RSPB, [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]