Rorýs obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxRorýs obecný
alternativní popis obrázku chybí
Rorýs obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád svišťouni (Apodiformes)
Čeleď rorýsovití (Apodidae)
Rod rorýs (Apus)
Binomické jméno
Apus apus
Linnaeus, 1758
Rozšíření rorýse obecnéhočerveně – hnízdištěmodře – zimoviště
Rozšíření rorýse obecného
červeně – hnízdiště
modře – zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rorýsovník na obecním domě v Praze 10

Rorýs obecný (Apus apus) je malý stěhovavý ptákřádu svišťounů (Apodiformes), patřící k nejlepším letcům vůbec.

Popis[editovat | editovat zdroj]

O málo větší než vlaštovka (nepatří však do řádu pěvců).

  • délka: 17–19 cm
  • hmotnost: 34–52 g
  • rozpětí: 40–44 cm

Černohnědě zbarvený se světlým hrdlem, dlouhými srpovitými křídly, vidličitým ocasem, nápadně krátkým zobákem a zakrslými končetinami. Poříz uvádí, že vrch těla má kovově nazelenalý lesk, vrch křídel namodralý lesk. Obě pohlaví mají zbarvení shodné, mladí ptáci mají světlejší lemy per na hlavě a na křídelních krovkách, peří je bez lesku; prachový šat chybí.[2][3][4]

Let je nápadně rychlý, svištivý, prudký, s rychlými rázy křídel. Často létá ve skupinách v kruzích nad domy; zejména po vyvedení mláďat naletují skupiny k budovám. Za letu se ozývá, a to i v noci.

Hlas: Dungel s Hudcem uvádějí pronikavé „cíízíí-cíízíí“[2], Dierschke uvádí pronikavé „sríí“[3], Černý pronikavé ostré a protáhlé sríí-sríí, zpravidla vícehlasé.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí téměř v celé Evropě, v severní Africe a na rozsáhlém území Asie.[2][3]
Na jihu a západě Evropy žije velmi podobný rorýs šedohnědý (A. pallidus) a rorýs velký (Tachymarptis melba), který vzácně zaletuje i na území České republiky a který se od rorýse obecného liší bílým zbarvením břicha.[3]

V letech 2001–2003 hnízdil na území České republiky v počtu 60 000–120 000 párů.[2] Podle Červeného seznamu je rorýs obecný zařazen do kategorie „LC – málo dotčený“, přičemž v letech 2000 až 2015 bylo zaznamenáno hnízdění v celé České republice.[5]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Přísně tažný druh. Zimuje v Africe, jižně od rovníku; do střední Evropy se začíná vracet v dubnu. Na území ČR přilétá koncem dubna a v květnu, do zimovišť odlétá od konce července do září. Hnízdí od nížin po nejvyšší polohy, létá i nad horskými hřebeny, za deštivých dnů nízko nad vodou řek a nádrží.

Rorýs obecný se s výjimkou hnízdního období téměř neustále zdržuje ve vzduchu, kde spí, pije a páří se, přičemž střídá svižný let s plachtěním, během kterého nabírá výšku okolo jednoho až dvou kilometrů, aby během klesání mohl spát. Během klesavého letu upadá do mikrospánku, kdy „vypíná“ jednu polovinu mozku, přičemž druhá kontroluje let.[6] Rorýsové nocují za letu v hejnech.[6] Ve vzduchu létá průměrnou rychlostí 35 km/h, ačkoli může dosáhnout i rychlosti přesahující 200 km/h.[7] Minimální pohyb po pevném povrchu dokazují také jeho zakrnělé končetiny, díky kterým druh získal binomické jméno (Apus apus – z řeckého „apous“ čili „bez nohou“).[8]

Vejce rorýse

Živí se výhradně členovci létajícími aktivně (hmyz) i pasivně[pozn. 1] vzduchem (zpravidla do velikosti 10 mm).

Původně hnízdil ve štěrbinách na skalách a v dutinách stromů, se vznikem zděných budov, věží atp. se adaptoval i na hnízdění v otvorech a skulinách zdiva lidských staveb. Ve městech hnízdí na vysokých budovách, jeho hnízdiště ale ohrožuje proces zateplování budov (tomuto lze předejít instalací speciálních budek, tzv. rorýsovníků). Hnízdní materiál (stébla, vlákna, vlasy, vlna, peří, žíně atp.) slepuje slinami, které na vzduchu tuhnou, a proto je hnízdo většinou pevně přilepeno k podkladu. Umístěno je v tmavých dutinách (v ČR z 90 % na budovách, zbytek v budkách, ve skalách a v dutinách stromů).[4]

Hnízdí jednou ročně, v rozmezí od května do července. Samička snáší 2–3 vejce, na kterých sedí oba rodiče. Mláďata se líhnou po 18–21 dnech, a protože jejich vývoj je velice pomalý, zůstávají na hnízdě 42–43 dní, při nedostatku potravy až téměř dva měsíce. Rodiče krmí mláďata chuchvalci nalovených členovců slepených slinami (chuchvalce obsahují 90–800, max. až 1500 jedinců). Při nepříznivém počasí, a tedy nedostatku potravy mohou mláďata snížením teploty těla zpomalit růst, díky čemuž přežijí i jedno- až dvoutýdenní nedostatek potravy. Pohlavně dospívají koncem druhého roku života. Nejvyšší věk u kroužkovaného ptáka je 21 let.[9][10][3]

Predátoři[editovat | editovat zdroj]

Dospělí ptáci mají vzhledem ke svým výborným manévrovacím schopnostem v letu jen malé množství predátorů, mezi které patří zejména ostříž lesní (Falco subbuteo) a sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Mláďata jsou v nepřístupných hnízdech obvykle dobře chráněna, ohrozit je dokáže např. poštolka obecná (Falco tinnunculus).[11]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

V České republice je zvláště chráněn jako ohrožený druh.[12] Je chráněn ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jím užívaná přirozená i umělá sídla a jeho biotop.[13]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Jsou popsány dva poddruhy:

  • Apus apus apus – rorýs obecný evropský
  • Apus apus pekinensis – rorýs obecný asijský

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Rorýs obecný byl vyhlášen Českou společností ornitologickou „Ptákem roku 2004“.[14]
  • Tito ptáci vydrží extrémně dlouho létat bez přistání. Již v roce 1970 švédští biologové předvídali dobu několika měsíců letu. V roce 2015 vyhodnocením „mikrobatůžku“ s více funkcemi byl zaznamenán let v délce 10 měsíců. Tento pták je tedy zřejmě rekordmanem v délce pobytu mimo pevnou zemi.[15]
  • V celé ptačí říši nenajdeme jinou skupinu, která by byla lépe adaptována na téměř permanentní pobyt ve vzduchu. Rorýsí tělo je dokonale aerodynamické, křídlo je úzké a dlouhé s nápadně prodlouženou ruční částí. Letky jsou o poznání tvrdší než u jiných ptáků, takže bez problémů vydrží téměř neustálé mávání, za které jsou zodpovědny létací svaly. A ty jsou díky speciálním fyziologickým adaptacím téměř neunavitelné. Rorýsi mohou létat i ve značných výškách, to jim zase umožňuje relativně větší povrch červených krvinek společně se speciálním hemoglobinem, majícím vyšší schopnost vázat kyslík v prostředí s jeho nižším obsahem.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. tzv. aeroplankton (vzdušný plankton) jsou drobní živočichové unášení vzdušnými proudy do výšky až několika tisíc metrů

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. a b c d DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 154. 
  3. a b c d e VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Knižní klub, 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. 
  4. a b POŘÍZ, Jindřich. Rorýs obecný Apus apus. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 14. 1. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8782/
  5. CHOBOT, Karel, ed. a NĚMEC, Michal, ed. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci = Red list of threatened species of the Czech republic. Vertebrates. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017, s. 143. Příroda, č. 34. ISBN 978-80-88076-46-9.
  6. a b ŠIMEK, Jaroslav. Rorýs obecný (VIDEO) [online]. Český rozhlas, 14. května 2002 [cit. 2010-09-10]. Dostupné online. 
  7. GLUTZ VON BLOTZHEIM, U. N.; BAUER, K. M. Handbuch der Vögel Mitteleuropas. 2., durchgesehene Aufl. vyd. Wiesbaden: AULA-Verlag, 1994. ISBN 3-89104-562-X. (německy) 
  8. VAŠÁK, Pavel. Pták roku 2004 – rorýs obecný. In: Česká společnost ornitologická [online]. 20. 2. 2004 [cit. 2010-08-22]. Dostupné z: https://www.cso.cz/index.php?ID=607
  9. FELIX, Jiří; HÍSEK, Květoslav. Ptáci v zahradě a na poli. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 182 s. Kapitola Rorýs obecný, s. 72–73. 
  10. POŘÍZ, Jindřich. Rorýs obecný Apus apus. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 14. 1. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8782/
  11. MIKULA, Peter; HROMADA, Martin a TRYJANOWSKI, Piotr. Bats and Swifts as food of the European Kestrel (Falco tinnunculus) in a small town in Slovakia. Ornis Fennica. 2013, vol. 90, (3), s. 178–185. Dostupné také z: https://www.researchgate.net/publication/259715557_Bats_and_Swifts_as_food_of_the_European_Kestrel_Falco_tinnunculus_in_a_small_town_in_Slovakia
  12. Příloha č. III vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb.
  13. § 50 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění.
  14. Pták roku 2004 – Rorýs obecný. In: Česká společnost ornitologická. ©2002–2009 [cit. 14. 1. 2018]. ISSN 1803-6791. Přístup z: https://www.cso.cz/index.php?a=cat.119
  15. PAZDERA, Josef. Desetiměsíčním nepřetržitým letem rorýs zahanbil všechny ptačí rekordmany. In: Osel [online]. 2. 11. 2016 [cit. 14. 1. 2018]. Dostupné z: http://www.osel.cz/9081-deseti-mesici-nepretrziteho-letu-rorys-zahanbuje-vsechny-ptaci-stavajici-rekordmany.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Walter. Ptáci. Praha: Artia, 1980. S. 146. Edice Barevný průvodce Artie.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]