Kozloduj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kozloduj
Козлодуй
NPP Kozloduy 1-4.jpg
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška33 m n. m.
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
oblastVracká
obštinaKozloduj
Kozloduj
Kozloduj
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha105,3 km²
Počet obyvatel12 365 (2020[1])
Hustota zalidnění117,4 obyv./km²
Etnické složeníBulhaři
Náboženské složenípravoslaví
Správa
Oficiální webwww.kozloduy.bg
PSČ3320
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kozloduj (bulharsky Козлодуй) je město ležící v severozápadním Bulharsku, v Dolnodunajské nížině na břehu Dunaje. Nachází se zde jaderná elektrárna Kozloduj. Město je správním střediskem stejnojmenné obštiny a má přibližně 12 tisíc[2] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vyvýšené místo nad Dunajem osídlili již Thrákové, jak dokládají hrobky datované do 1. tisíciletí př. n. l. Později tudy vedla římská dunajská silnice, o čemž svědčí pozůstatky římských opevnění Magura Piatra (nebo Regianum), Camistrum a Augusta. V 7. století se stalo, spolu s Lomem a Ostrovem, součástí řetězce raně středověkých pevností, které chránily první Bulharskou říši před nájezdy Avarů.

První písemná informace o existenci vesnice pochází z osmanského berního soupisu z roku 1483, kde se uvádí: „vesnice Koydozlu patřící kaze Çibri, osm domácností.“ Ze 16. století se dochovaly další dokumenty, v nichž je Kozloduj uvedena v různých variantách zápisu,[p 1] které dokazují trvalé osídlení osady. V bulharském textu se název obce objevil poprvé v roce 1873 v časopisu „Letostruj neboli domácí kalendář“, který vycházel ve Vídni a kde jsou uvedeny i údaje o ní.[3] V tabulce statistického popisu okresu Orjachovo ve Vracké diecézi jsou uvedeny údaje o obcích. Kozloduj je popsána následujícími informacemi: ves Kozloduj, národnost — Valaši, domy — 320, rodiny — 401, kostely — sv. Trojice, jméno kněze — Rad. Georgiev a Dim. Nakov.[4] 17. května 1876jul. se zde vylodil z parníku Radetzki oddíl bojovníků za osvobození Bulharska pod velením Christo Boteva.

Kozloduj byla osvobozena během rusko-turecké války 23. listopadu 1877 8. jízdním plukem ruské armády a následně se stala součástí Bulharského knížectví. V létě roku 1950, během kolektivizace, se asi 600 lidí z vesnice neúspěšně pokusilo vystoupit z nedávno založeného zemědělského družstva. Aby je od toho odradil, dostavil se náměstek ministra zemědělství Stojan Sulemezov. Jeho příjezd vyvolal spontánní demonstraci, okna místního výboru byla rozbita. Přestože protestující chtěli nakonec se Sulemezovem jednat, byl dav byl rozptýlen za použití zbraní. Desítky vesničanů byly zatčeny a následně odsouzeny. Později tu působila nelegální skupina Bojová mezinárodní zemědělská organizace, jejíž členové pořádali podobné akce. Byli pochytáni a rovněž odsouzeni.[5] Kozloduj získala status města v roce 1969.[6] Zásadní význam pro rozvoj města mělo zahájení výstavby první bulharské jaderné elektrárny 6. dubna 1970. Bylo postaveno celkem 6 bloků a první dva byly zprovozněny v roce 1974, ale ty už byly uzavřeny stejně jako dva další; v provozu zůstávají dva bloky.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Ve městě žije 12 838 obyvatel a je zde trvale hlášeno 12 365 obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[7][p 2]

BulhařiRomovéTurciostatní: 111 (1.0 %)Circle frame.svg
  •   Bulhaři: 10 966 (97.6 %)
  •   Romové: 136 (1.2 %)
  •   Turci: 24 (0.2 %)
  •   ostatní: 111 (1.0 %)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V 18. století byla osada označena jako Kotozluk a Kozludere (mělké údolí) a teprve později Kozloduj (ledová kra).
  2. Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Тримесечни таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.09.2020 г. (по области, общини и населени места) [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2020-09-15 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. (bulharsky) 
  2. Dostupné online.
  3. Календар за проста година 1873. Летоструй или къщний календар. Книжарницата на Хр. Г. Данов и сие в Пловдив, 1872, roč. 5, s. 58–59. Dostupné online. (bulharsky) 
  4. NIKOLOV, Bogdan. От Искър до Огоста. Sofie: Алиса, 1996. 342 s. (bulharsky) 
  5. GRUEV, Michail. Преорани слогове: колективизация и социална промяна в Българския северозапад, 40-те - 50-те години на XX век. [s.l.]: Cиела, 2009. 362 s. ISBN 978-954-28-0450-5. S. 157, 160–161. (bulharsky) 
  6. Cities of Bulgaria [online]. pop-stat.mashke.org [cit. 2020-12-11]. Dostupné online. (bulharsky) 
  7. НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]