Skorec vodní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSkorec vodní
alternativní popis obrázku chybí
Skorec vodní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď skorcovití (Cinclidae)
Rod skorec (Cinclus)
Binomické jméno
Cinclus cinclus
Linnaeus, 1758
Mapka s rozšířením
Mapka s rozšířením
     oblasti s celoročním výskytem
     zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skorec vodní (Cinclus cinclus) je středně velký zpěvný ptákčeledi skorcovitých (Cinclidae) žijící zpravidla v blízkosti vodních toků.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Skorec vodní dorůstá 18 cm, v rozpětí křídel měří 26–30 cm[2] a váží 55–65 g.[3] Má zavalité tělo, krátká křídla a ocas. Zbarvení je převážně tmavohnědé se světlejší hlavou a břichem a nápadnou bílou náprsenkou. Velikostí a zbarvením připomíná kosa černého. Zobák a končetiny má načernalé, oči hnědé. Obě pohlaví jsou si velmi podobná. Mladí ptáci jsou svrchu celí šedí a na spodině těla mají husté šedé pruhování.[2]

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Zpěv je výrazný, krátký, střídá flétnové tóny s cvrčivými zvuky. Zpívá i v zimě. Při znepokojení se ozývá drsným pronikavým „criit“ a při vábení zase ostrým „zit zit“.[4][5]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se na rozsáhlém území Evropy, v severozápadní Africe a jihozápadní a střední Asii.[3] V závislosti na jednotlivých oblastech je buď stálý nebo tažný, evropská zimoviště se nacházejí převážně na jihu Skandinávského poloostrova. Evropská populace čítá 170 000–330 000 hnízdících párů,[6]České republice, kde se zdržuje celoročně, pak hnízdí v počtu 1000 až 2000 párů a zimuje v počtu 1800–3600 jedinců.[4] Populace je zde stabilizovaná,[7] u jeho populačního trendu byl však v posledních letech zaznamenán mírný pokles.[8]

Žije výhradně u čistých, na kyslík bohatých, rychle proudících vodních toků, a to zejména ve vyšších nadmořských výškách (v ČR hnízdí po 1550 m n. m.), v nížinách je výrazně vzácnější.[4][5][7]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Je celoročně teritoriální. Náleží k několika málo pěvcům, kteří se potápí a plavou. Pod vodou k tomu využívá svých silných křídel, na jeden ponor zde vydrží průměrně 5-10 sekund,[9] ačkoli jsou známé i ponory 30-sekundové.[10] Při potopení má uzavřené nosní nozdry a oči chráněné průhledným třetím očním víčkem, známým jako mžurka.[3] Létá jen nad vodou. Často sedává na balvanech, někdy usedá přímo do vody, často se brodí v mělčinách. Typické je pro něj podřepování, zejména těsně před odletem.[11] Polétává zpravidla po celé délce toku.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se zejména drobnými vodními živočichy, nejčastěji larvami chrostíků, jepic, pošvatek, přísalkovitých a muchniček. Dále se v jeho potravě objevují také larvy i dospělci komárů a různí vodomilovití, vzácněji též sladkovodní plži, červi, různonožci a stejnonožci. Občas požírá také malé rybky, především vranky obecné, rybí potěr a pulce, larvy. Příležitostně po kořisti pátrá i na souši, kde vyhledává brouky, mravence, stonožky a pavouky.[12]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Skorec s kořistí

Mladí ptáci pohlavně dospívají již v 1. roce života. Je zpravidla monogamní – páry spolu často setrvávají i po celý život – byla u něj však pozorována i polygamie. Samci se při námluvách výrazně ozývají, neustále vystavují bílou hruď, potápí se a nakonec svým družkám nabízejí potravu. Hnízdí od března do června, a to jednou nebo dvakrát ročně. Hnízdo staví obě pohlaví v dutinách v březích, na mostech, případně ve vhodných budkách, často jen několik centimetrů nad vodní hladinou, čímž jsou značně náchylná k povodním. Jedná se o kulovitou stavbu z mechu se vstupním otvorem po straně, která má zpočátku průměr asi 20 cm. Vzhledem k tomu, že však pár stejné hnízdo opakovaně využívá po řadu let a v případě potřeby jej dostavuje, může v konečné fázi dosahovat průměru až 0,5 m.[4][10]

V jedné snůšce bývá 4–5 světlých, 25,6 x 18,6 mm velkých[4] vajec, na jejichž 16-denní inkubaci se podílí samotná samice. Samec se během tohoto období zdržuje poblíž a občas samici nosí potravu, ta si však pro ni většinou chodí sama a nechává tak hnízdo nehlídané. O mláďata, která hnízdo opouští asi po 24 dnech, pečují již oba rodiče. Dalších 10–14 dnů je pak ještě krmí mimo hnízdo.[12]

Hrozby[editovat | editovat zdroj]

Je ohrožován predátory, jakými jsou zejména draví ptáci, kuny či hryzci, ale i ničením a znečišťováním vodních toků, rušením na hnízdištích, povodněmi, které mohou zničit hnízda, a obzvláště krutými zimami, které vedou k nedostatku potravy.[13]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Skorec vodní je jedním z 5 druhů čeledi skorcovitých (Cinclidae), z nichž jsou 2 zastoupeny v Eurasii, 1 v Severní Americe a zbylé 2 v Jižní Americe.[14]

Rozeznáváme u něj 12 poddruhů (v ČR se vyskytuje 4. zmiňovaný):[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9.  
  3. a b c KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356.  
  4. a b c d e DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272.  
  5. a b BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921.  
  6. Ciculus ciculus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2010-08-25]. Dostupné online.  
  7. a b PDF verze Brožury Pták roku 200p - skorec vodní [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-08-25]. Dostupné online.  
  8. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-08-25]. Dostupné online.  
  9. Gerhard Creutz: Die Wasseramsel. Ziemsen Verlag Wittenberg 1986; ISBN 3-7403-0008-6 (německy)
  10. a b Urs N. Glutz von Blotzheim (1985): Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Aula-Verlag, Wiesbaden. ISBN 3-89104-435-6, str. 958–1020 (německy)
  11. BALÁT, František. Klíč k určování našich ptáků v přírodě. Praha : Academia, 1986. Heslo Skorec vodní, s. 263–264.  
  12. a b Jochen Hölzinger: Die Vögel Baden-Württembergs. Singvögel 1. Ulmer, Stuttgart, 1999, ISBN 3-8001-3493-4, S. 244−264. (německy)
  13. Hans-Günther Bauer & Peter Berthold: Die Brutvögel Mitteleuropas. Bestand und Gefährdung. AULA-Verlag, Wiesbaden 1997, ISBN 3-89104-613-8, str. 322–323 (německy)
  14. David Brewer, Barry Kent MacKay: Wrens, Dippers and Thrashers. Yale University Press, New Haven/ London 2001, ISBN 0-300-09059-5, str. 19, 62–63 a 199−202. (anglicky)
  15. White-throated Dipper (Cinclus cinclus) [online]. The Internet Bird Collection (IBC), [cit. 2010-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Šťastný, K., Drchal, K. Naši pěvci. Praha: SZN. 1984. 176 S.

http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8853/pos0,200/

http://www.naturfoto.cz/skorec-vodni-fotografie-4012.html

http://www.nasiptaci.info/?p=289

http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=1000

http://www.casopis.ochranaprirody.cz/res/data/007/000935.pdf?seek=