Inbreeding

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o páření mezi příbuznými jedinci. O praxi v akademickém světě pojednává článek Akademický inbreeding.

Inbreeding (anglicky in – uvnitř, breed – plodit) neboli příbuzenská plemenitba je v biologii páření mezi geneticky podobnými jedinci.

V přírodě (přirozený výběr) k němu přirozeně dochází především u menších izolovaných populací. Páření mezi příbuznými jedinci využívá člověk jako jednu ze šlechtitelských metod umělého výběru. Míra příbuzenského křížení se vyjadřuje jako koeficient inbreedingu. U čistokrevné plemenitby je přijatelná míra inbreedingu do 20 % (f = 0,2).

Inbreeding štěpí přirozenou populaci na odlišné linie. Linie jsou podstatou rozpadu jednoho živočišného druhu na plemena, případně až na příbuzné živočišné druhy.

Inbreeding může vést k rozšíření zvláštností některých jedinců, které by z běžné populace přirozeně vymizely. Důsledkem inbreedingu je snížení genové variability potomstva, což nese snížení adaptační schopnosti celé populace. Sjednocuje se také vnímavost k patogenům, což může vést ke snadnějšímu vyhynutí všech zasažených jedinců. Dalším důsledkem je častější uplatňování recesivních genů, které mohou nést genetické choroby, jež se v běžné populaci většinou neprojevují.

U lidí můžeme jako příklad uvést vzájemné sňatky evropských královských rodů nebo populace Amišů a Židů, které v důsledku inbreedingu trpí různými genetickými onemocněními, jako je např. Tay-Sachsův syndrom.

U šlechtění, tedy umělého výběru, se inbreedingem utužují znaky žádoucí a typické pro danou linii (například zbarvení, velikost, tvar).

Opakem inbreedingu je outbreeding (outcrossing). Znamená křížení velmi odlišných jedinců. Pod outbreeding spadá i heterózní efekt, kdy se křížení odlišných čistých linií dosáhne zvýšení užitkovosti u hybridů.

inbreeding - outbreeding
inbreeding / outbreeding

Inbrední deprese[editovat | editovat zdroj]

Inbrední deprese (inbreeding depression) je snížení schopnosti přežití z biologického hlediska jako důsledek příbuzenského křížení. Projevuje se jako rodová degenerace, kdy potomci mají genetické vady, respektive jsou méně životní z evolučního hlediska. Je známkou slepé vývojové větve, která bývá fatální pro postiženou část populace.

Kvůli inbrední depresi například vymřela španělská větev Habsburků, v rodině se šířila hemofilie. [1]

Outbrední deprese[editovat | editovat zdroj]

Outbrední deprese (outbreeding depression) je snížení schopnosti přežití jako důsledek křížení geneticky či geograficky příliš vzdálených skupin. U umělého výběru, který je jediný možný při šlechtění a plemenitbě, se vybírají nevhodné linie pro křížení.

U využívání hybridného efektu je outbrední deprese koncem slepé vývojové větve hybridů. Šlechtitelská pyramida může růst a košatět, ale nikdy nemá pokračování. Potomci užitkových hybridů bývají postiženi outbrední depresí.

U přirozeného výběru v přírodě existuje kin-selekce. Hypotéza byla načrtnuta Hamiltonem a následně Richardem Dawkinsem v rámci teorie Sobeckého genu, v modelu Zelenovouse. Spočívá v tom, že kdyby se v populaci rozšířil gen, který by jedinci nechal narůst zelený vous, bylo by pravděpodobné, že se společně s ním rozšíří i geny zodpovědné za pomoc jedincům se zeleným vousem, protože pro gen je výhodné, aby působil tak, aby přenesl sám sebe v co největším počtu kopií. [2]

Dalším možným zdrojem outbrední deprese je lepší kombinování genů podobných jedinců. V tomto duchu byl například studován negativní vliv míšeného původu na zdraví jedince[3] nebo zvýšená plodnost u genově podobných rostlin.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historie příbuzenských sňatků: Proč incest ničí pokrevní linie [online]. [cit. 2016-01-10]. Dostupné online. 
  2. FLEGR, Jaroslav. Evoluční tání. [s.l.]: [s.n.] 
  3. Jorde & Wooding. 2004 [online]. Dostupné online. 
  4. Jak nejlépe obnovit populace rostlin? [online]. [cit. 2016-01-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]