Přeskočit na obsah

Kos černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKos černý
alternativní popis obrázku chybí
Samec
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Zpěv kosa černého
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďdrozdovití (Turdidae)
RodTurdus
Binomické jméno
Turdus merula
Linnaeus, 1758
Rozšíření kosa černého (šedě)
Rozšíření kosa černého (šedě)
Rozšíření kosa černého (šedě)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kos černý (Turdus merula) je pěvec z čeledi drozdovití. Díky přizpůsobivosti se část populace adaptovala na život v blízkosti člověka. Samec je nepřehlédnutelný díky charakteristickému černému peří a žlutému až oranžovožlutému zobáku. Upozorňuje na sebe také melodickým zpěvem, především ráno a v podvečer.

Poddruhy

[editovat | editovat zdroj]
  • Turdus merula merula (kos černý evropský) – obývá většinu Evropy
  • T. m. aterrimus (kos černý černomořský) – vyskytuje se od Krymu, jihu Ukrajiny a Balkánu přes Malou Asii po Kavkaz a severní Írán
  • T. m. azorensis
  • T. m. cabrerae
  • T. m. intermedius
  • T. m. mauritanicus (kos černý alžírský) – žije na severozápadě Afriky
  • T. m. syriacus[2]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Kos černý je středně velký pták, o něco menší než hrdlička zahradní. Dospělý samec je matně černý s oranžově žlutým zobákem a žlutým kroužkem okolo očí. Samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí, nohy má téměř černé, zobák má tmavý, jen částečně oranžový. Mláďata jsou podobná samici, jsou ale světlejší a mohou mít hnědě tečkovanou hruď a světlé podélné proužky na zádech. Samice ani mláďata nemají oční kroužek. Zobák mladých ročních samců není ještě vybarvený, je černavý.

Abnormálně bíle zbarvený kos černý

Vyskytují se i jedinci s větším či menším podílem bílého peří (leucismus). Vzácnější jsou zcela bílí ptáci s červenýma očima (albinismus).

Hlas

[editovat | editovat zdroj]
Vábení kosa černého

Vábení je „dukdukduk“ nebo „srííí“, varování pak rámusivé „tikstikstikstiks“. Samec kosa začíná zpívat na začátku jara, obvykle po rozednění a za večerního soumraku, a to z vyvýšeného místa. Zpěv je hlasitý, flétnový a melodický. Kos ovládá více melodií a harmonií než slavík.[3] Zajímavé na zpěvu je, že se skládá z jednotlivých skladeb, které kos po dohrání celého svého repertoáru opakuje dokola. Složitost a počet skladeb vzrůstá se stářím a zkušenostmi kosa černého.[3]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Původní areál kosa černého zahrnoval celou Evropu, severní Afriku a jižní Asii. V 19. století byl kos černý introdukován do Austrálie a na Nový Zéland, kde se rychle rozšířil a na některých místech je považován za škůdce, který konkuruje místním druhům ptáků.

Kos černý je pták, který před přistěhováním do blízkosti člověka žil a hnízdil hlavně v přízemním patru lesa. Ve městech a vesnicích vyhledává podobné prostředí – zahrady, sady, parky, vinice, hřbitovy. Obecně je kos velmi přizpůsobivý a je schopen žít a úspěšně vyvádět mláďata všude, kde nachází alespoň nějakou potravu a úkryt.

Populace

[editovat | editovat zdroj]

Celková početnost hnízdní populace kosa černého v ČR v letech 2001 až 2003 činila dva až čtyři miliony párů. Tento stav odpovídá i mapování v letech 1985 až 1989 a druh byl hodnocen jako stabilní.[4]

Po celé Evropě je populace kosa černého rozdělena na dvě oddělené subpopulace, které se liší způsobem života ve vztahu k člověku. Původní, lesní populace stále žije skrytým způsobem života v jehličnatých a listnatých lesích; populace městská čili urbánní se přizpůsobila životu v intravilánech obcí a v současnosti početně převyšuje lesní populaci. Městští kosové jsou právě ti, se kterými člověk přichází do kontaktu.

Lesní populace

[editovat | editovat zdroj]

Lesní kosi černí jsou plaší ptáci, kteří obývají přízemní patro lesa. Potravu si hledají na zemi a živí se bezobratlými živočichy, hlavně hmyzem, žížalami nebo plži (včetně plzáka španělského) a drobnými plody (jahody, borůvky, bezinky, dřínky, jeřabiny, hložinky, třešně, plody vinné révy aj.). Lesní populace kosů je tažná.

Městská populace

[editovat | editovat zdroj]

Synurbanizace kosa černého začala v západní Evropě už na počátku 19. století. V českých zemích pronikali první kosové do měst v druhé polovině 19. století.[5] Ptáci jsou v porovnání s lesními příbuznými méně plaší a přestože jsou stále opatrní, dobře snášejí ruch civilizace. Do jejich jídelníčku kromě bezobratlých živočichů a výše uvedených plodů patří také to, co najdou na ulici, na dvorcích apod. Snadno také obsazují krmítka, odkud odhánějí jiné ptáky a sebe navzájem; v zimě ocení například slunečnicová semena a na zem položené jablko.

Kos v městské populaci se stává všežravcem a díky široké potravní nabídce je jeho populační hustota vyšší než populační hustota ptáků žijících v lese. Protože ve městě pokračuje nabídka potravy i v zimě a mikroklima města je příznivější, mohou zde kosi přezimovat. Jsou částečně tažní, častěji migrují mladí ptáci a samice.

Bylo zjištěno, že osvětlení ve městech urychluje sexuální vyspělost kosů, kteří hnízdí až o 26 dnů dříve než lesní kosi. [6][7]

Hnízdění

[editovat | editovat zdroj]
Hnízdo s vejci

V České republice hnízdí kos černý v dubnu až červenci dvakrát až čtyřikrát ročně, přičemž městští kosi hnízdí v průměru o 10 dnů dříve než lesní.

Mládě kosa černého asi 12 hodin po vylíhnutí

Hnízdo je hluboká, polokulovitá miska vybudovaná ze suchých stébel a kořínků slepených hlínou. Kosi žijící v lese je umísťují do vidlic stromů a keřů. Ve městě a na venkově hnízdí kosi i na budovách (balkóny, verandy) a v přístupných zahradních stavbách a konstrukcích. Hnízdo nikdy nebývá umístěno vysoko nad zemí.

Dva dny stará mláďata

Hnízdní revír je obsazen jediným párem, který na svém území nestrpí jiného kosa.[3] Samice snáší 4–6 modrozelených vajec s rezavými skvrnami, na kterých sedí sama po dobu 13–14 dnů.

Mláďata kosa černého

O mláďata v hnízdě se starají oba rodiče po dobu 12–15 dnů. Poté mladí opeření ptáci hnízdo opustí a ukryjí se ve větvoví keřů a stromů, kde je rodiče přibližně dva týdny krmí, později případně přikrmují.

Kos černý se dožívá až 20 let.[3][8]

Tah

[editovat | editovat zdroj]

Kos černý je částečně tažný pták. Na zimu odlétají lesní kosi a část kosů městských. Ptáci z Čech a severní Moravy zimují u Atlantiku, jihomoravští kosi odlétají do Středomoří. Ze zimovišť se ptáci vracejí na přelomu března a dubna; do zimovišť odlétají v listopadu.

Úhyn kosů černých

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1959 byl v Africe poprvé zjištěn virus Usutu, který se roku 1996 rozšířil do Evropy a v Itálii způsobil hromadný úhyn kosů. V České republice byl uhynulý kos s tímto virem nalezen v roce 2011 v Brně. V létě roku 2018 se virus v ČR rozšířil a uhynulo několik desítek procent kosů.[9]

Sčítání ptactva v ČR

[editovat | editovat zdroj]

Od 9. do 11. ledna 2026 bylo během tzv. Ptačí hodinky zjištěno, že kos černý byl (po sýkoře koňadře) druhým nejčastěji pozorovaným ptákem. Následovala sýkora modřinka.[10]

České pojmenování

[editovat | editovat zdroj]

Praslovanské *kosъ „kos“ se obvykle spojuje s řeckým kópsichos „černý drozd“ = „kos“, ale etymologie jména je dále nejasná. Zdá se, že všechny výrazy jsou onomatopoického původu. V češtině nářečně kosík, kosovec, chodsky kůs, severočesky kosan, kosánek, lašsky kosek, valašsky kosík, kosovec. Přeneseně nebo ve frazémech (být na něco jako kos / být na něco kos; To je ale kos!) se v češtině a polštině jméno tohoto ptáka užívá o nebojácném člověku (podle toho, že kos je odvážný pták, který si při hájení teritoria a hnízda troufne i na poštolku). Rovněž v slovinštině je úsloví „kos biti“ = „vědět si rady, stačit na něco“.[11]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ Kos černý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2006 [cit. 2026-04-13]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8883/
  3. 1 2 3 4 WITT, Reinhard, ed. Steinbachův velký průvodce přírodou. Ptáci: přes 300 ptačích druhů, přes 500 barevných fotografií. Překlad Helena Kholová. [Praha]: GeoCenter, ©1995, s. 33. Poznat přírodu – přírodě porozumět.
  4. ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 289. ISBN 978-80-86858-88-3.
  5. ↑ Kněžourek 1898 in ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985–1989. Jinočany: H & H, 1997. ISBN 80-86022-18-8.
  6. ↑ DOMINONI, Davide; QUETTING, Michael and PARTECKE, Jesko. Artificial light at night advances avian reproductive physiology. Proceedings. Biological sciences. 2013 Feb 13; vol. 280 (1756), 20123017. doi: 10.1098/rspb.2012.3017. PMID: 23407836; PMCID: PMC3574380.
  7. ↑ TONY. Umělé osvětlení ve městech urychluje sexuální vyspělost ptáků. Opeřenci. Diskuzní fórum o ptácích pro birdwatchery a příznivce ornitologie [online]. 15. 02. 2013 [cit. 2013-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
  8. ↑ MALÝ, Jaroslav. České ptactvo. 2026. [Kalendář.] [Praha]: Notique, 2025.
  9. ↑ KARLÍK, Tomáš. Kosi v Česku vymírají, ze středních Čech téměř zmizeli. Kosí je africký virus. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-03 [cit. 2019-01-03]. Dostupné online.
  10. ↑ TUHÁČEK, Filip. Ptačí hodinka opět uchvátila česko. Ptačí svět: časopis České společnosti ornitologické. 2026, roč. 33, č. 1, s. 43. ISSN 1801-7525.
  11. ↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 83, 113 a 116. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
  • ČERNÝ, Walter. Ptáci. Praha: Artia, 1980. 350 s. Barevný průvodce Artie.
  • DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 3., přeprac. a rozšíř. vyd. Praha: Academia, 2021. 258 s. ISBN 978-80-200-3189-1.
  • GUTJAHR, Axel. Ptáci v zahradě: pozorování, určování, ochrana. Přeložila Lenka Matoušková. Odborná spolupráce Zdeněk Vermouzek. Praha: Knižní klub, 2012. 256 s. Universum. ISBN 978-80-242-3367-3.
  • FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
  • HOFMANN, Helga. Ptáci z naší zahrady. Přeložil Vladimír Motyčka. Praha: Svojtka, 2016. 256 s. Průvodce přírodou. ISBN 978-80-256-1724-3.
  • SAUER, Frieder. Ptáci lesů, luk a polí. 2. vyd. Přeložil Jiří Čihař, red. Jan Boukal. Praha: Knižní klub, 2005. 286 s. Průvodce přírodou. ISBN 80-242-1367-2.
  • SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert Doležal. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
  • ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl. ISBN 978-80-86858-88-3.
  • ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985–1989. Jinočany: H & H, 1997, ©1996. 457 s. ISBN 80-86022-18-8.
  • WITT, Reinhard, ed. Steinbachův velký průvodce přírodou. Ptáci: přes 300 ptačích druhů, přes 500 barevných fotografií. Překlad Helena Kholová. [Praha]: GeoCenter, ©1995. 159 s. Poznat přírodu – přírodě porozumět.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu kos černý na Wikimedia Commons
  • Galerie kos černý na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo kos černý ve Wikislovníku
  • samice kosa s plzákem španělským
  • PELZ, Pavel. Kos černý - Hlas pro tento den. Český rozhlas [online]. Český rozhlas. Hlasová ukázka. Dostupné online. 
  • KADLÍKOVÁ, Lenka. Kos černý - Turdus merula. Příroda.cz [online]. Dostupné online. 
  • POLÁKOVÁ, Simona. Změny v denzitách a hnízdní úspěšnosti v průběhu synurbanizace kosa černého (Turdus merula). botanika.bf.jcu.cz [online]. Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita. Dostupné online. 
  • Common Blackbird (Turdus merula). Birds in Backyards [online]. Dostupné online. (anglicky)  – fact sheet

Video

[editovat | editovat zdroj]
  • NEDOMA, Jan. Krmení mláďat kosa. YouTube, kanál Honza Nedoma [audiovizuální dokument online]. YouTube. Dostupné online.  – kos černý: krmení, údržba hnízda, hlasový projev
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kos_černý&oldid=25809087“