Kos černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKos černý
alternativní popis obrázku chybí
Samec kosa černého
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď drozdovití (Turdidae)
Rod Turdus
Binomické jméno
Turdus merula
Linné, 1758
Rozšíření kosa černého (šedě)
Rozšíření kosa černého (šedě)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kos černý (Turdus merula) je pták žijící v celé Evropě a v jižní Asii, byl introdukován i do Austrálie a na Nový Zéland. Díky své přizpůsobivosti se adaptoval na život v blízkosti člověka a úspěšně žije a hnízdí i v těsném sousedství lidských sídel. Samci jsou nepřehlédnutelní svým charakteristickým černým peřím a žlutým zobákem, upozorňují na sebe také melodickým zpěvem.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 23–29 cm

Kos černý je středně velký pták, o něco menší než hrdlička zahradní. Dospělý samec je matně černý s oranžově žlutým zobákem a žlutým kroužkem okolo očí. Samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí, nohy jsou téměř černé, zobák má tmavý, jen částečně oranžový. Mláďata jsou podobná samici, jsou ale světlejší a mohou mít hnědě tečkovanou hruď a světlé podélné proužky na zádech. Samice ani mláďata nemají oční kroužek. Mladí, roční samci nemají ještě vybarvený zobák, který zůstává černavý.

Někdy se objevují i jedinci s větším či menším podílem bílého peří (leucismus). Vzácnější, ale ne neznámí, jsou pak úplně bílí ptáci s červenýma očima (albinismus).

Abnormálně zbarvený kos černý

Rozšíření a stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Původní areál kosa černého zahrnoval celou Evropu, severní Afriku a jižní Asii, během 19. století byl introdukován i do Austrálie a na Nový Zéland, kde se rychle rozšířil a na některých místech je považován za škůdce, který konkuruje místním druhům ptáků.

Kos černý je pták, který před svým přistěhováním se do blízkosti člověka žil a hnízdil hlavně v přízemním patru lesa. Ve městech a vesnicích vyhledává podobné prostředí, sady, vinice, zahrady, parky nebo hřbitovy, obecně je kos velmi přizpůsobivý a je schopen žít a úspěšně vyvádět mláďata všude, kde nachází alespoň nějakou potravu a úkryt.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Samice

Po celé Evropě je populace kosa černého rozdělena na dvě oddělené subpopulace, které se liší způsobem života ve vztahu k člověku. Původní, lesní populace, stále žije skrytým způsobem života v jehličnatých i listnatých lesích, populace městská, urbánní, se přizpůsobila životu v intravilánech obcí a v současnosti početně převyšuje lesní kosy. Městští kosové jsou právě ti, se kterými člověk běžně přichází do kontaktu.

Lesní kosi[editovat | editovat zdroj]

Lesní kosi černí jsou plaší ptáci, kteří obývají přízemní patro lesa. Potravu si hledají na zemi a živí se hlavně hmyzem, žížalami nebo plži, a drobnými lesními plody (jahody, borůvky a podobně). Lesní populace kosů je tažná.

Městští kosi[editovat | editovat zdroj]

Synurbanizace kosa černého začala v západní Evropě už na počátku 19. stol., v Česku pronikají první kosové do měst v druhé polovině 19. stol.[2] Městští kosi jsou v porovnání se svými lesními příbuznými mnohem drzejší a i když jsou stále opatrní, dobře snáší ruch civilizace. Do jejich jídelníčku pak kromě bezobratlých živočichů a bobulí patří také to, co najdou na ulicích, dvorcích nebo sadech, snadno také obsazují krmítka, odkud odhání jiné ptáky. Městský kos se stává všežravcem a díky široké potravní nabídce má větší populační hustotu než lesní populace. Nabídka potravy navíc pokračuje i v zimě a to, spolu s příznivějším mikroklimatem města umožnilo kosům přezimovat. Městský kos je částečně tažný pták, častěji migrují mladí ptáci a samice. Bylo zjištěno, že osvětlení ve městech urychluje sexuální vyspělost kosů, kteří hnízdí až o 26 dnů dříve než jejich venkovští kolegové. [3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo s vejci
Mládě kosa černého asi 12 hodin po vylíhnutí
2 dny stará mláďata
Mláďata

V České republice hnízdí kos černý v dubnu až červenci dvakrát až čtyřikrát ročně, městští kosi pak hnízdí v průměru o 10 dnů dříve než lesní. Hnízdo je hluboká, polokulovitá miska vybudovaná ze suchých stébel a kořínků slepených hlínou, lesní kosi je umísťují do vidlic stromů a keřů, městští kosi hnízdí i na budovách (balkóny, verandy). Hnízdo nikdy nebývá umístěno vysoko nad zemí.

Hnízdní revír je obsazen jediným párem, který na svém území nestrpí žádného jiného kosa. Samice snáší 4–6 modrozelených vajec s rezavými skvrnami, na kterých sedí sama po dobu 13 - 14 dnů. O mláďata se starají oba rodiče po dobu 12–15 dnů na hnízdě a po vylétnutí je ještě asi dva týdny přikrmují.

Kos černý se dožívá až 20 let.

Tah[editovat | editovat zdroj]

Kos černý je částečně tažný pták, na zimu odlétají lesní kosi a jen část kosů městských. Ptáci z Čech a severní Moravy zimují u Atlantiku, jihomoravští kosi pak létají do Středomoří. Ze zimovišť se vrací na přelomu března a dubna a odlétá v listopadu.

Zvukové projevy a zpěv[editovat | editovat zdroj]

Zpěv kosa černého.

Vábení je „dukdukduk“ nebo „srííí“, varování pak rámusivé „tikstikstikstiks“. Samec kosa začíná zpívat na začátku jara, obvykle za ranního a večerního soumraku, a to z vyvýšených míst. Zpěv je hlasitý, flétnový a melodický, kos navíc ovládá více melodií a harmonií než slavík. Zajímavé na zpěvu je, že se skládá z jednotlivých skladeb, které kos po dohrání celého svého repertoáru neustále opakuje dokola. Složitost a počet skladeb vzrůstá se stářím a zkušenostmi zpěváka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. Kněžourek 1898 in Šťastný et al. 1997
  3. Umělé osvětlení ve městech urychluje sexuální vyspělost ptáků

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WITT, Reinhart. Steinbachův velký průvodce přírodou PTÁCI. Z něm. přel. Helena Kholová, Košice: GeoCenter, 1995, 159 s. ISBN 3-576-10014-8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]