Skorec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSkorec
alternativní popis obrázku chybí
skorec asijský (Cinclus pallasii)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Podřád zpěvní (Passeri)
Infrařád Passerida
Nadčeleď Muscicapoidea
Čeleď skorcovití (Cinclidae)
Sundevall, 1836
Rod skorec (Cinclus)
Borkhausen, 1797
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skorec (Cinclus) je rod pěvců. Je to jediný rod čeledi skorcovitých, zahrnuje 5 druhů. Žijí v Severní a Jižní Americe, severozápadní Africe, Evropě a Asii. Délka těla je 14 - 19 cm. Obývají horské bystřiny, ve kterých loví různé drobné živočichy. Lov probíhá zvláštním způsobem, skorci totiž běhají pod vodou; vrhají se do proudu a tlakem vody jsou přitlačeni ke dnu, kde sbírají potravu. Jsou na to adaptováni méně pneumatizovanou kostrou, hustým opeřením a zakrytými ušními otvory. Peří v sobě udržuje dostatek vzduchu pro vztlak a vyplutí k hladině. Krátkými křídly mohou pod vodou kormidlovat.[1] Žijí osaměle ve vymezených revírech podél vodních toků, jsou teritoriální během celého roku.[2] V Evropě včetně Česka žije jediný druh, skorec vodní (Cinclus cinclus). V minulosti byli skorci mylně pokládáni za škůdce pstružího plůdku a pronásledováni. Ainuové, původní obyvatelé severu Japonska, pokládají skorce asijského (Cinclus pallasii) za posvátného.

Fylogeneze[editovat | editovat zdroj]

Podle analýz DNA spadají skorci do kladu Muscicapoidea společně se špačky (Sturnidae), drozdci (Mimidae), drozdy (Turdidae) a lejsky (Muscicapidae).[3][4]. Nejblíže příbuznou skupinou jsou přitom drozdi.[5]

Jak ukázaly studie mitochondriální DNA, skorci se vyvinuli v eurasijské oblasti před asi 4 milióny let (dnes zde žije skorec vodní a skorec asijský). Poté odtud kolonizovali nejprve Severní Ameriku (skorec šedý) a nakonec Jižní Ameriku (skorec bělohlavý a skorec rezavohrdlý). Oba jihoamerické druhy jsou si blízce příbuzné a tvoří spolu se severoamerickým skorcem šedým sesterskou skupinu eurasijských skorců.[5]

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hudec, Karel a spol. Fauna ČSSR, Ptáci 3/I. Praha: Academia. 1983. 388 S.
  • Šťastný, K., Drchal, K. Naši pěvci. Praha: SZN. 1. vyd. 1984. 176 S.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VESELOVSKÝ, Zdeněk. Obecná ornitologie. 1.. vyd. Praha: Academia, 2001. 357 s. ISBN 80-200-0857-8. S. 108. (čeština) 
  2. VESELOVSKÝ, Zdeněk. Obecná ornitologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 357 s. ISBN 80-200-0857-8. S. 211. (čeština) 
  3. ERICSON, Per G. P.; JOHANSSON, Ulf S. Phylogeny of Passerida (Aves: Passeriformes) based on nuclear and mitochondrial sequence data. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2003, roč. 29, s. 126-138. Dostupné online. 
  4. ZUCCON, D. a kol. Nuclear and mitochondrial sequence data reveal the major lineages of starlings, mynas and related taxa. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2006, roč. 41, s. 333-344. 
  5. a b VOELKER, Gary. Molecular phylogenetics and the historical biogeography of dippers (Cinclus). Ibis. 2002, roč. 144, čís. 4, s. 577-584.