Andy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Andy
Aconcagua - nejvyšší hora And
Nejvyšší bod Aconcagua (6959 m n. m.)

Nadřazená jednotka Kordillery

Světadíl Jižní Amerika
Stát

Chile Chile
Argentina Argentina
Bolívie Bolívie
Peru Peru
Ekvádor Ekvádor
Kolumbie Kolumbie

Venezuela Venezuela
Povodí Amazonka, Orinoco, Paraná, Magdalena
Souřadnice 32°39′12″ j. š., 70°0′42″ z. d.

Andy (španělsky Cordillera de los Andes, slovo Andy je pravděpodobně odvozeno od názvu domorodého kmene Antis) jsou pás velehor, který se táhne od severu k jihu přes celou Jižní Ameriku, od Venezuely až po argentinskou a chilskou Patagonii. Označení Andy se užívá pro jihoamerickou část Kordiller, které představují nejdelší soustavu vysokohorských hřebenů na světě, táhnoucí se při západním pobřeží celé Ameriky. Andy zasahují na území těchto států (od severu k jihu): Venezuela, Kolumbie, Ekvádor, Peru, Bolívie, Chile a Argentina.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Seskládaný satelitní obraz Jižní Ameriky. Andy jsou zřetelně vidět
Huascarán (6768 m n. m.)

Andy jsou téměř 8000 kilometrů dlouhé a až 500 km široké (mezi 18 a 20 stupněm jižní šířky) a jejich průměrná výška činí asi 4000 metrů. Jejich střední a severní část tvoří několik paralelních hřebenů, mezi nimiž se na území Bolívie nachází tzv. Altiplano.

Andy se dělí na několik částí. Jižní Andy v Argentině a Chile. Centrální Andy zasahují do chilské části, pokračují do Peru a Bolívie. Severní Andy zasahují i do chilské a peruánské části, méně do Bolívie, dále pokračují do Venezuely, Kolumbie a severního Ekvádoru. Po celé délce je tvoří dva paralelní hřbety Cordillera Occidental a Cordillera Oriental. V Kolumbii, severně od hranice s Ekvádorem, se rozdělují na tři rovnoběžné hřbety – západní, centrální a východní. Východní je jediným z horských hřbetů, který zasahuje do Venezuely. Označení cordillera pochází ze španělštiny a znamená provaz. Andy jsou asi 200–300 km široké téměř po celé délce kromě bolivijského ohybu, kde dosahují šířky 640km. Nejsevernější části pohoří tvoří ostrovy Aruba, Bonaire a Curaçao v Karibském moři.

Nejvyšší horou je argentinská Aconcagua, vysoká 6959 metrů. Mezi dalšími významné vrcholy patří např.: Ojos del Salado (6893 m, Chile), Huascarán (6768 m, Peru), Sajama (6542 m, Bolívie), Chimborazo (6310 m, Ekvádor) nebo Cotopaxi (5897 m, Ekvádor).

V jižní části And (tzv. Patagonské Andy) se nachází několik zaledněných částí, mezi něž patří severopatagonské ledovcové pole, jihopatagonské ledovcové pole a ledovec v Darwinově pohoří.

Nejvyšší vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam šestitisícovek v Andách.

V Andách je 91 šestitisícovek, 14 z nich má výšku nad 6500 m:

Známé vrchy And
Aconcagua 13.JPG Aconcagua 6962 m Argentia
Huascaran.JPG Nevado Huascarán 6768 m Peru
Alpamayo.jpg Alpamayo 5947 m Peru
Yerupaja Grande.jpg Nevado Yerupajá 6634 m Peru
Sajama.jpg Sajama 6542 m Bolívie
Illimani.JPG Nevado Illimani 6483 m Bolívie
Chimborazo from southwest.jpg Chimborazo 6310 m Ekvádor
Huayna Potosí La Paz - Bolivia.jpg Huayna Potosí 6088 m Bolívie
Fitz Roy und Cerro Torre.jpg Cerro Torre 3133 m Argentina/Chile

Geologický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Centrální Andy
Bolivijské Andy

Horský pás And se začal formovat v období křídy před 138 milióny až 65 milióny lety. Příčinou zdvihu a vrásnění usazených hornin bylo pomalé nasouvání tichomořské kry pod jihoamerickou pevninskou kru. Téměř po celé délce pohoří jsou patrné tektonické poruchy, které jsou dodnes příčinou zemětřesení a vulkanické činnosti.

Vznik And je spojen s procesy deskové tektoniky, které měly za následek subdukce desky Nazca pod jihoamerickou desku. Hranice mezi deskami je oceánu tvořena Peruánsko-chilským příkopem.

Nejstarší andské horniny pocházejí z prekambria a nacházejí se v Chile a Argentině. Jsou to například slabě metamorfované flyšové sedimenty jednotky Puncoviscana. Během kambriatriasu na západní část Gondwany narazilo několik mikrokontinentů, které se staly její součástí. Tyto srážky byly spojeny s výrazným vulkanismem. Od začátku jury se v oblasti And vyvinulo několik sedimentačních pánví a vulkanických oblouků různého typu.

V Severních Andách vznikl ve formaci La Negra vulkanický oblouk a předoblouková Tarapacská pánev. Od titónu po hoteriv byla tato pánev zaplavena, později během svrchní křídy ji ovlivňoval okolní vulkanismus a usazovaly se v ní zejména červené kontinentální sedimenty. Uprostřed křídy se tato pánev uzavřela a z hornin, které byly vytlačeny z tohoto prostoru vznikla tzv. Proto Cordillera Domeyko, kterou v následujícím období výrazně destruovala eroze. Od svrchní křídy po eocén pokračoval v důsledku subdukce desky Nazca vulkanismus, který v průběhu Oligocénu vystřídaly intruze. V tomto období vznikly v oblasti Chile významné ložiska měděných – porfyrových rud. Subdukce desky Nazca způsobila i vznik atacamskou směrného posunu, významného zlomu který postihl Pobřežní kordilieru. V tomto prostoru následně během jury a rané křídy mohl vystoupit granitoidních pobřežní batolit.

V centrálním segmentu And během vrchní jury a spodní křídy vznikly paralelní vulkanické oblouky, mezi kterými se nacházely menší zaobloukové a okrajové pánve. Kůru také postihly několik intruzí hlubinných hornin. Oblast v juře zasáhla silná transgrese, která umožnila vznik platformy Aconcagua. Později z oblasti moře ustoupilo a následoval intenzivní vulkanismus. Ve vrchní křídě došlo ke změně tektonického režimu z klidné subdukce Mariánského typu na napjatý Chilský typ. Uzavřely se několik starší sedimentační pánve a vulkanismus se přesunul více na východ. Jejich uzavření bylo způsobil vznik Aconcaguského vrásovo-násunového pásma, podél východní hranice Cordillera Principal ve vrchní křídě až miocénu. Kvartérní vulkanismus už neproběhl.

V Jižních Andách od jury po kvartér probíhal neustálý vulkanismus, zejména v oblasti Cordillera Principal a předobloukové pánve Neuquen, která se plnila mořskými i kontinentálními uloženiny, což umožnilo vhodné podmínky pro akumulaci uhlovodíků, zejména ropy.

V Andách se v důsledku pokračující subdukce desky Nazca nachází mnoho sopek, jako například Cotopaxi, jedné z nejvyšších sopek současného období.

Klima[editovat | editovat zdroj]

Klima se v Andách významně liší v závislosti na nadmořské výšce, blízkosti moře a šířky. V jižních oblastech And často prší a je poměrně chladněji. Centrální Andy mají suché klima. Severní Andy mají vlhké a teplé klima, v Kolumbii dosahuje průměrná roční teplota 18 °C. V důsledku velkých rozdílů nadmořských výšek se mohou deštné lesy nacházet pouze několik kilometrů od zasněžených štítů. Hory mají velký vliv nejen na teplotu ale i srážky v blízkých oblastech. Sněžná čára je pohyblivá a v různých oblastech se vyskytuje v jiné výšce. Od 4 500 do 4800 m v tropickém Ekvádoru, Kolumbii, Venezuele a Peru, po 4 800 až 5200 m v sušších oblastech Peru a Chile, opět klesá do 4500 m v oblasti Aconcagua (32°j.š.), 2000 m dosahuje v oblasti 40° j.š., 500 m v oblasti 50° j. š. a od 55° j.š. několik horských ledovců dosahuje mořské hladiny.

Agroekologické zóny[editovat | editovat zdroj]

Andy se dají rozdělit na řadu agroekologických zón. Rozlišujeme horizontální a vertikální. Horizontální jsou různé pro každý stát, naopak vertikální jsou všude stejné. Patří sem Chala (neboli Costa), Yunga, Quechua, Suni, Puna (neboli Jalca) a Janca (neboli Cordillera).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]