Vrabec domácí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxVrabec domácí
alternativní popis obrázku chybí
Samec
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď vrabcovití (Passeridae)
Rod vrabec (Passer)
Binomické jméno
Passer domesticus
(Linné, 1758)
Rozšíření vrabce domácího:Tmavě zelená= původní rozsah rozšířeníSvětle zelená = oblasti, kam byl vrabec domácí uměle vysazen.
Rozšíření vrabce domácího:
Tmavě zelená= původní rozsah rozšíření
Světle zelená = oblasti, kam byl vrabec domácí uměle vysazen.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrabec domácí (Passer domesticus) je malý zástupce čeledi vrabcovitých a nejrozšířenější žijící pták na světě,[2][3] vyskytující se na velkém území Eurasie a uměle vysazen v Americe, subsaharské Africe, Austrálii a na Novém Zélandu (viz mapka níže). Pochází pravděpodobně z Malé Asie nebo Arabského poloostrova a do Evropy se dostal již před tisíci lety.[4][2] Podobně jako kos černý se i vrabec domácí skvěle přizpůsobil životu ve městech a donedávna šlo o typického obyvatele oblastí obývaných člověkem, který mu poskytoval úkryt a potravu. V poslední době ale na řadě míst z nejasných příčin vymizel.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vrabec na stole
  • Délka těla: 14-15 cm
  • Rozpětí křídel: 21 cm
  • Hmotnost: 30 g

Vrabec domácí se v dálce jeví jako poměrně nenápadný zavalitý pták, ale při bližším pohledu, zvláště pak na samce, jde o poměrně pestře zbarveného ptáka. Má krátký zobák, poměrně dlouhá křídla a krátký ocas. Mezi oběma pohlavími je znatelně vyvinutý sexuální dimorfismus. Samec má špinavě šedou břišní část těla, svrchní stranu hnědou v různých odstínech s černými skvrnami a jednou větší bílou v úrovni hrdla. Od samice jej rozeznáme také díky černé skvrně na hrdle a černému proužku na hrdle. Samice jsou znatelně méně nápadné, šedohnědé, svrchu tmavší. Mladí ptáci jsou zbarveni stejně jako samice. V létě mají obě pohlaví modročerný zobák a hnědé končetiny, v zimě zobák nažloutle hnědý. V Česku si jej můžeme snadno splést s menším a štíhlejším vrabcem polním, který má na rozdíl od vrabce domácího kaštanově hnědou čepičku a černou skvrnu na lících. Samice vrabce se nazývá vrabčice a mládě vrabče.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Vrabec domácí je stálý druh. Celoročně žije v početných, mnohdy i několikasetčlenných hejnech. Dospělci se živí především rostlinnou stravou (semeny, částmi rostlin), příležitostně krmením pro hospodářská zvířata nebo odpadky z domácnosti, mláďata krmí drobným hmyzem.

Ozývá se širokou škálou švitořivých zvuků (příklad lze vidět v hlasové ukázce níže). Tokající samec např. vydává řadu dlouhých švitořivých tónů jako „čilp čef čilp“, v období hnízdění se často ozývají dlouhým „čurr“.

Ročně má 2 až 4 snůšky. Hnízdo si staví nejčastěji pod okapy, v puklinách ve zdech nebo ve skalách, v břečťanu nebo v jiných hustých popínavých rostlinách na domech, na střešních trámech, pod taškami, na keřích, občas i ve větvích stromů. Hnízda jsou většinou neúhledná a postavená z větviček a vystlaná trávou nebo peřím. Výjimku tvoří pouze hnízda na stromech a keřích, která mají úhlednější kulovitý vzhled.

Často bývá velmi agresivní a zmocňuje se hnízd jiných druhů ptáků, zvláště pak jiřiček, břehulí nebo rorýsů.[zdroj?] I svá hnízda si usilovně brání. Od května do srpna klade 5-6 černě skvrnitých modrobílých nebo bledě zelených vajec o rozměrech 23×15 mm. Na vejcích sedí oba rodiče po dobu 13-14 dní a mláďata opouštějí hnízdo po 17 dnech života.

Hlasový projev[editovat | editovat zdroj]

Vrabec domácí

Zpěv vrabce domácího

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Výskyt a početnost v ČR[editovat | editovat zdroj]

V Česku jej nalezneme na celém území, od nížin až po hory. Během posledních let byl v celé Evropě zaznamenán pokles vrabců domácích, v některých státech (Nizozemí, Spojené království) i značný. V letech 2001-2003 v Česku hnízdilo odhadem 2,8 - 5,6 milionu párů.[5]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

U vrabce domácího rozeznáváme asi 12 poddruhů.[7]

  • Passer domesticus bactrianus
  • Passer domesticus biblicus
  • Vrabec domácí eurasijský (Passer domesticus domesticus)
  • Passer domesticus hufufae
  • Passer domesticus hyrcanus
  • Passer domesticus indicus
  • Vrabec domácí italský (Passer domesticus italiae)
  • Passer domesticus niloticus
  • Passer domesticus parkini
  • Passer domesticus persicus
  • Passer domesticus rufidorsalis
  • Passer domesticus tingitanus

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků House Sparrow na anglické Wikipedii a Wróbel domowy na polské Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. a b http://www.oa.svitavy.cz/pro/renata/priroda/priroda1/ptactvo/z8b29/vrabec.htm
  3. http://www.nabluebirdsociety.org/sparrowcontrol.htm
  4. Dariusz Graszka-Petrykowski: Ptaki, KDC, Varšava 2005, s. 276
  5. Šťastný K., Bejček V., Hudec K.: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001-2003. AVENTINUM, 2006.
  6. (německy)Der Haussperling, Vogel des Jahres 2002
  7. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8993/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Šťastný, K.; Drchal, K. Naši pěvci. Praha : SZN, 1984. 174 S.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]