Vrabec polní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxVrabec polní
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď vrabcovití (Passeridae)
Rod vrabec (Passer)
Binomické jméno
Passer montanus
(Linné, 1758)
Hnízdní areál (pouze v létě) (žlutá), celoroční výskyt (zelená), areál zimování (modrá)
Hnízdní areál (pouze v létě) (žlutá), celoroční výskyt (zelená), areál zimování (modrá)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Passer montanus

Vrabec polní (Passer montanus) je malý pták z čeledi vrabcovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rozlišuje se nejméně 9 poddruhů. Celou Evropu a severní Asii obývá vrabec polní eurosibiřský (Passer montanus montanus), Malou Asii, Kavkaz a dolní Povolží v. p. kavkazský (P. m. transcaucasicus).[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • délka těla: 12,5–14 cm
  • rozpětí křídel: 21 cm
  • hmotnost: 20–24 g

O něco menší než vrabec domácí, s kterým bývá často zaměňován. Na rozdíl od vrabce domácího má vrabec polní světle žluté podbarvení peří. Podobá se hnědým, černě proužkovaným hřbetem, šedavou spodinou těla, černým podbradkem, uzdičkou a zobákem a bílou páskou v křídlech, ale liší se následujícími znaky: celým vínově rudohnědým temenem, čistě bílými stranami hlavy s výraznou černou skvrnou na tvářích, menším černým podbradkem nepřecházejícím ve velkou černou skvrnu na hrudi a úzkým bílým obojkem. Samec a samička jsou vybarveni stejně, mladí ptáci jsou zbarveni matněji.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Žije ve většině Evropy a Asie (kromě nejsevernějších končin), zavlečen byl i do Severní Ameriky a Austrálie. Převážně stálý druh, ptáci ze střední a severní Evropy však mohou táhnout až do Středomoří.[2] Vyhledává otevřenou krajinu se sady, křovinami a lesíky. Pokud hnízdí v obcích či městech, najdeme ho spíše na jejich okraji nebo v zahradách.

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR hnízdí početně na celém území, hlavně v nižších a středních polohách. Nejvýše bylo hnízdění prokázáno v Krušných horách v 850 m n. m. a v Doupovských horách v 820 m n. m. Početnost se na našem území mírně snižuje; v letech 1985–1989 zde hnízdil v počtu 500 000–1 000 000 párů a v letech 2001–2003 v počtu 400 000–800 000 párů.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Potrava je převážně rostlinná, méně je zastoupena i živočišná složka. V porovnání s vrabcem domácím konzumuje více semen plevelů než kulturních rostlin a neoklovává ovoce, škody páchané na zemědělských plodinách jsou tak znatelně nižší než u vrabce domácího.[2]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí jednotlivě i pospolitě. Páry jsou trvalé a setrvávají spolu po několik let, občas se však vyskytují i případy polygamie a běžně dochází k mimopárovým kopulacím. Hnízdo je nejčastěji v dutinách stromů nebo v budkách, méně ve skalních štěrbinách, štěrbinách v hliníkových stěnách, otvorech panelových domů či ve starých hnízdech dravců, čápů aj., jen výjimečně v korunách stromů. Hnízdo staví oba ptáci z rostlinných stonků, peří, mechu, větviček, jehličí a kořínků, hnízdní kotlinku vystýlají jemnějším rostlinným materiálem a peřím. Hnízdí většinou 3× ročně od dubna do července. Snůška čítá 4–6 bílých, po celém povrchu tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 19,1 × 14,2 mm. Snášena jsou denně a sezení začíná od snesení předposledního nebo posledního vejce. Na vejcích sedí po dobu 12–13 dnů oba ptáci. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 15–16 dnech. Samostatnosti dosahují 8–10 dnů po vyvedení a následně se shromažďují do hejn, ke kterým se po vyhnízdění připojují i dospělí ptáci. Pohlavní dospělosti dosahují ve druhém roce života. Nejvyšší známý věk je 13 let a 1 měsíc.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. a b c d e f HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  3. SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DMITRIJEV, Jurij Dmitrijevič. Ptáci známí i neznámí, lovení, chránění: žijeme na jedné planetě. Sv. 5. Překlad Helena Klečková a Zuzana Mazáková. Praha: Lidové nakl., 1991. 246 s. ISBN 80-7022-096-1.
  • ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001-2003. 2. vyd. Praha: Aventinum, 2009. 463 s. ISBN 978-80-86858-88-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]