Strnad obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxStrnad obecný
alternativní popis obrázku chybí
Strnad obecný (samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď strnadovití (Emberizidae)
Rod strnad (Emberiza)
Binomické jméno
Emberiza citrinella
Linné, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strnad obecný (Emberiza citrinella) je malý druh pěvce z čeledi strnadovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

U strnada obecného bývají rozlišovány 3 poddruhy: strnad obecný evropský (Emberiza citrinella citrinella), obývající většinu evropského areálu, strnad obecný východoevropský (E. c. erythrogenys), obývající východní Evropu a západní Sibiř, a strnad obecný skotský (E. c. caliginosa), žijící ve Velké Británii.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá délky 15,5–17 cm,[3] váží 20-35 g.[2] Je mírně zavalitý se silným zašpičatělým zobákem typickým pro všechny strnadovité. Hřbet a pláštík jsou olivově hnědé, černě čárkované, kostřec rudohnědý. Na ocase jsou za letu dobře patrné bílé lemy vnějších per. Samec má v létě sytě žlutou hlavu a spodinu těla s olivově zeleným a červenohnědým zbarvením na hrudi a červenohnědým čárkováním na bocích. Samice je méně výrazně, šedavozeleně zbarvená, s čárkovaným temenem a šedozeleným (nikoliv žlutým) zbarvením po stranách hlavy. Má také světleji žlutou spodinu s šedočerným čárkováním na hrudi a bocích. Na podzim a v zimě se samec podobá samici.[3]

Zpěv[editovat | editovat zdroj]

Strnad obecný zpívá z vyvýšeného místa; zpěv tvoří jednoduché, známé cicicicicici-cií.[2]

Strnad obecný

Nahrávka s hlasem

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Písnička se také často přepisuje - buď jako poněkud výhružné "Kdyby si sedláčku, chcíp" nebo "Jak nám to sluníčko pěkně sví-tí". Ač každý samec dokonečna opakuje tu samou písničku, tato písnička je všechno jen ne stejná - v různých koutek naší země, ba i planety, se trochu liší. Podobně jako lidé si strnadi, ale i některé další druhy pěvců vytvářejí nářečí. V České republice v současnosti probíhá projekt občanské vědy zaměřený právě na výzkum strnadího nářečí, Nářečí českých strnadů .

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v Evropě a Asii, od Norska a severního Španělska na západě po Bajkal na východě. Během 19. století byl z Velké Británie introdukován na Nový Zéland, kde se úspěšně rozšířil a v současnosti zde dosahuje přibližně třikrát vyšších hnízdních hustot než ve Velké Británii. Na většině areálu stálý, v severních a východnějších oblastech s kontinentálním typem zimy částečně tažný druh, se zimovišti v jižní části hnízdního areálu nebo o něco jižněji.[2][4]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice se jedná o běžný, ačkoli ubývajícího druh otevřené krajiny, hnízdící na celém území od nížin až po alpínské pásmo hor (nejvýše v Krkonoších a Jeseníkách v 1450 m n. m.). Celková početnost byla v letech 1985-89 odhadnuta na 2-4 miliony párů, v letech 2001-03 na 1,8-3,6 milionů párů.[2]

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

Vyhledává zemědělskou krajinu, křovinaté porosty, okraje lesů, pastviny, mýtiny, vřesoviště a pobřežní louky.[3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo strnada obecného s vejci

Hnízdí jednotlivě, teritoriálně a monogamně, jsou však známy i případy polygynie. Zimní hejna opouštějí nejprve samci a k tvorbě párů dochází krátce po zabrání teritorií. Hnízdí v rozmezí od dubna do srpna 2× až 3× ročně. Hnízdo staví pouze samice dobře skryté na zemi nebo těsně nad ní. Je postaveno ze suchých trav, stonků, slámy, listů a mechů a zevnitř vystláno jemnou trávou, koňskými žíněmi nebo chlupy. Úplná snůška čítá 3-5 (2-6) variabilně zbarvených, výrazně černě či fialovohnědě čárkovaných nebo skvrnitých vajec o rozměrech 21,1 x 16,2 mm. Délka sezení je 12-14 dnů, sedí většinou samotná samice, výjimečně i samec. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a v případě 2. snůšky po dobu 1-2 týdnů také mláďaty z prvního hnízdění. Hnízdo opouštějí ve věku 11-13 dnů a 8-14 dnů poté jsou již samostatná. Pohlavně dospívají ve stáří 1 roku.[2]

Ze 153 československých hnízd byla mláďata úspěšně vyvedena z 52 (34 %), zbylých 101 (66 %) bylo zničeno nebo opuštěno. Častými predátory jsou malí hlodavci a krkavcovití.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Na jaře a v létě v potravě převažují bezobratlí, hlavně hmyz, dále pavouci, žížalovití a drobní měkkýši. Na podzim a v zimě vyhledává převážně semena, nejčastěji trav a obilovin, ale i stromů, keřů a dalších rostlin. Potravu sbírá téměř výhradně na zemi, v zimě v hejnech často s jinými zrnožravými ptáky.[2]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Strnad obecný in Nederlandsche Vogelen 1789

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. a b c d e f g h HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  3. a b c SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  4. PROCHÁZKA, P.. Strnad obecný - Pták roku 2011. Slavkov u Brna : Česká společnost ornitologická, 2011. ISBN 978-80-903554-5-3.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356.  
  • DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2.  
  • ŠŤASTNÝ, Karel; DRCHAL, Karel. Naši pěvci. Praha : SZN, 1984. 174 S.