Lesní lem

Bylinný lem s kakostem krvavým

Lesní lem je přírodní společenstvo tvořící přechodový pruh mezi lesním a nelesním prostředím (zpravidla polem či loukou). Je to obvykle zapojený porost středně vysokých a vyšších širokolistých bylin s vmíšenými křovinami. Mísí se zde druhy lesní a luční i specificky lemové; oproti zapojenému lesnímu porostu je zde více světla, oproti louce či poli zase více vlhkosti a méně disturbancí.

Jako stabilní společenstvo se vyskytují na krajích lesů, na skalních hranách, ostrožnách a lesních světlinách. Mohou vznikat i jako sekundární společenstva na úrodnějších půdách (loukách, pastvinách) ponechaných ladem či v širších průsecích podél lesních cest; zde se však zpravidla jedná pouze o jedno ze sukcesních stadií a jsou posléze nahrazovány zapojeným porostem keřů a stromů.

Na převážně bylinná společenstva lesního lemu často navazuje lesní plášť tvořený převážně zapojenými vyššími křovinami a hustě zavětvenými okrajovými stromy lesa.

Popis středoevropských společenstev

Suchý lesní lem s třemdavou bílou

Suché bylinné lemy

V teplých a suchých oblastech větší části Evropy se vyskytují druhově bohaté suché lesní lemy (svaz Geranion sanguinei), v nichž dominují bohatě kvetoucí druhy, jako třemdava bílá, kakost krvavý, smldník jelení, pryšec mnohobarvý, pryšec chvojka, plamének přímý, třezalka tečkovaná, kamejka modronachová, šalvěj luční, dobromysl obecná, ožanka kalamandra, různé chrpy, z trav válečka prapořitá a další. Obsazují obvykle vápnitá stanoviště s živinami chudšími, ale bázemi bohatými půdami; na kyselých je nalezneme vzácně na nejsušších lokalitách. Jedná se typicky o přechodové společenstvo mezi teplomilnými doubravami a suchými stepními trávníky.

Mezofilní bylinné lemy

Mezofilní lem s jetelem prostředním (Trifolium medium)

Ve středních a vyšších polohách rozlišujeme společenstva mezofilních lesních lemů (svaz Trifolion medii) s kvetoucími druhy, jako jsou řepík obecný, černýš hajní, jetel prostřední, chrastavec rolní či vikev lesní, a mnohými zástupci mezofilních luk, především travami (válečka prapořitá, lipnice luční, ovsík vyvýšený, srha říznačka). Nalezneme je též na zastíněných stanovištích s hlubším půdním profilem v nížinách a pahorkatinách, celkový areál zahrnuje většinu severní a střední Evropy. Většinou tvoří ekoton mezi společenstvy dubohabřin a mezofilních luk, na rozdíl od předchozího svazu jde však zpravidla vždy o druhotnou vegetaci.

Acidofilní lemy

Z předchozího svazu je některými zdroji vydělován i samostatný svaz Melampyrion pratensis zahrnující acidofilní lemová společenstva. Vytváří se na chudém a kyselém substrátu podél acidofilních doubrav a borů; k jejich bylinným dominantám patří jestřábníky, černýše, ožanka lesní, kručinky, hvozník kropenatý, smolnička a další, z trav například kostřava ovčí nebo medyněk měkký. Krom toho jsou zde též floristické vazby na vegetaci vřesovišť nebo smilkových trávníků. V českém prostředí není tato vegetace dosud uspokojivě prozkoumána a v monografii Vegetace České republiky se nerozlišuje.

Nitrofilní lemy

Typickou rostlinou nitrofilních lemů je svízel přítula (Galium aparine)

Vlhké bylinné lemy nížinných lužních lesů jsou tvořeny společenstvy svazu Senecionion fluviatilis. Jde o hustě zapojenou, vícevrstevnou vegetaci s velkou biomasou. Typickými rostlinami jsou zde bršlice kozí noha, kopřiva dvoudomá, svízel přítula, křehkýš vodní, nadmutice bobulnatá, kostival lékařský, vrbovka chlupatá, z trav třtina rákosovitá. Porosty jsou propleteny bylinnými liánami jako opletník plotní nebo chmel otáčivý, charakteristický je výskyt vlhkomilných neofytů (astřička novobelgická, štětinec laločnatý, netýkavka žláznatá).

Polostinné lemy nitrofilnějších lesů, například bučin, suťových lesů, lesních světlin, křovin, pasek a cest od nížin do hor patří do svazu Impatienti noli-tangere-Stachyion sylvaticae. Kromě lemových druhů, jimiž jsou zde např. čistec lesní, konopice velkokvětá, rulík zlomocný, zvonek kopřivolistý nebo netýkavka nedůtklivá a trávy jako válečka lesní či kostřava obrovská, zde nalezneme i druhy hájové (bažanka vytrvalá, violka lesní) či typicky pasekové (ostružiníky, starček hajní).

Lem lesní cesty s čistcem lesním (Stachys sylvatica)

Zejména v antropogenním prostředí a na stinnějších ruderálních stanovištích je potom rozšířena vegetace svazu Geo urbani-Alliarion petiolatae, která lemuje též porosty akátin, příměstských lesů, ruderalizovaných křovin v zahradách, parcích či na hřbitovech. Typickými zástupci jsou archeofyty a neofyty jako měrnice černá, vlaštovičník větší, violka vonná nebo netýkavka malokvětá, dále zde roste bršlice kozí noha, kerblík lesní, krabilice mámivá, kuklík městský, svízel přítula či kapustka obecná.

Význam

Lesní lemy mají značný ekologický význam. Z hlediska biodiverzity se zde uplatňuje ekotonální (přechodový) efekt, tzn. že v ekotonu je vyšší počet druhů než v kterékoli z obou sousedních biocenóz, navíc se mohou vyskytovat druhy specifické pouze pro tuto přechodovou zónu. Lesní lemy a pláště jsou obvykle sídlem množství druhů ptáků, kteří zde hnízdí či hledají potravu, a také hmyzu; na vnější i vnitřní lesní lemy je ekologicky vázána zejména celá řada světlomilných motýlů, jako je kriticky ohrožený jasoň dymnivkový, pestrokřídlec podražcový, různí bělopásci, okáči a další. Rostou zde mnohé medonosné rostliny.

Vlhčí lesní lem s černýšem hajním (Melampyrum nemorosum)

Ohrožení

Suchá a mezická lemová společenstva jsou v intenzivně obdělávané krajině poměrně vzácná a patří k ohroženějším, zranitelným biotopům. Mnoho jich bylo zničeno herbicidy nebo rozoráno ve snaze využít maximum orné půdy až k samému okraji lesa, další postupně degradovaly na zapojené porosty křovin či naopak z nich po intenzivním sečení ustoupily typické lemové druhy a došlo k přeměně na běžný luční porost. Významnou příčinou degradace je také eutrofizace v důsledku splachů hnojiva, kdy dochází k šíření agresivních nitrofilních rostlin, například kopřiv, lebed a merlíků. Společenstva vlhkých a nitrofilních lemů, zejména na antropogenních stanovištích, jsou bez ohrožení, naopak se i šíří.

Odkazy

Literatura

• KOČÍ, Martin, ed., CHYTRÝ, Milan a KUČERA, Tomáš, ed. Katalog biotopů České republiky: interpretační příručka k evropským programům Natura 2000 a Smaragd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001. 304 s. ISBN 80-86064-55-7.

Související články

• Lesní plášť

Portály: Biologie | Rostliny | Stromy