Nářečí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Nářečí neboli dialekt (adj. nářeční, zř. nářečový a dialektní, dialektový, zast. dialektický[1]) je nespisovný jazykový útvar užívaný pouze mluvčími z určité geografické oblasti. Obor, který se zabývá vědeckým studiem nářečí, se nazývá dialektologie.

Nářečí v češtině vznikala přibližně od 12. století jako důsledek izolace jednotlivých oblastí a lidí v nich žijících.

Nářečí se uplatňuje především v běžné, neformální ústní komunikaci.

Řidčeji můžeme nářečí nalézt i umělecké literatuře, kde se jím dosahuje přesvědčivější charakteristiky postav i prostředí. Zvláště hojné jsou nářeční prvky v české literatuře 19. století (např. v dílech Němcové, Máchy, Tyla a později Jiráska, Staška, Herbena, Novákové, Aloise a Viléma Mrštíkových a dalších).[2] Toto užití nářečí je však přizpůsobeno potřebám umělecké literatury, a je proto třeba jej od nářečí skutečného odlišovat (mluvíme o nářečí stylizovaném).

Nářeční prvek použitý ve spisovném jazyce se nazývá dialektismus (dialektizmus).

V České republice je nejodlišnější nářečí na Klatovsku a Sušicku, které používá mnoho počeštělých slov z němčiny, ale i svá slova.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nový akademický slovník cizích slov. Praha : Academia 2006. Str. 171
  2. HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. 1. vyd. Praha : SPN, 1980. Kapitola Vrstvy ve slovní zásobě, s. 22.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]