Nářečí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Nářečí neboli dialekt (adj. nářeční, zř. nářečový a dialektní, dialektový, zast. dialektický[1]) je:

  • většinou označení pro tradiční teritoriální (lokální, místní) dialekt: územně (geograficky) vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu;
  • historicko-genealogické označení pro jednotlivé jazykové rodiny odštěpující se ze společného základu, např. indoevropského (dialekty slovanské, dialekty germánské atd.);
  • označení pro slang (sociální dialekt, sociální nářečí, společenské nářečí, speciální nářečí, vrstvové nářečí);
  • aj.[2]

Jazykový prvek, který patří do systému určitého teritoriálního dialektu (nebo skupiny dialektů), užívaný především v komunikaci mluvené se nazývá dialektismus. V užším (funkčním) vymezení je dialektismus nářečný prvek použitý ve spisovném projevu jako stylistický prostředek.[3] (Použitím nářečí v umělecké literatuře lze dosáhnout přesvědčivější charakteristiky postav, prostředí aj.)

Jazykovědná disciplína, která se zabývá zkoumáním dialektů, se nazývá dialektologie.[4]

V běžném životě se s nářečím, resp. s dialektismy setkáváme zpravidla v neformální ústní komunikaci („dej zajcům a nakrm kuťata“, „podej šufánek“ …).

Nářečí v češtině[editovat | editovat zdroj]

Nářečí češtiny vznikala přibližně od 12. století jako důsledek izolace jednotlivých oblastí a lidí v nich žijících.[zdroj?]

Nářeční prvky v české literatuře jsou zvlášť hojné v literatuře 19. století (např. v dílech Němcové, Máchy, Tyla a později Jiráska, Staška, Herbena, Novákové, Aloise a Viléma Mrštíkových a dalších).[5] Toto užití nářečí je však přizpůsobeno potřebám umělecké literatury, a je proto třeba jej od nářečí skutečného odlišovat (mluvíme o nářečí stylizovaném).

Ptačí nářečí[editovat | editovat zdroj]

Viz Nářečí českých strnadů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2006, s. 171.
  2. KLOFEROVÁ, Stanislava. Dialekt. In: KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek a Jana PLESKALOVÁ, ed. CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017 [cit. 25. 1. 2019]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/DIALEKT
  3. HLADKÁ, Zdeňka. Dialektismus. In: KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek a Jana PLESKALOVÁ, ed. CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017 [cit. 25. 1. 2019]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/DIALEKTISMUS
  4. KLOFEROVÁ, Stanislava. Dialekt. In: KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek a Jana PLESKALOVÁ, ed. CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017 [cit. 25. 1. 2019]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/DIALEKTOLOGIE
  5. HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. 1. vyd. Praha: SPN, 1980. Kapitola Vrstvy ve slovní zásobě, s. 22. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]