Teréza Nováková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Teréza Nováková
Teréza Nováková
Narození 31. července 1853
Praha-Nové Město, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 13. listopadu 1912 (ve věku 59 let)
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání spisovatelka
Národnost Češi
Děti Arne Novák
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska v Litomyšli

Teréza Nováková, rozená Lanhausová, (31. července 1853 Praha-Nové Město[1]13. listopadu 1912 Praha[2]) byla česká spisovatelka s regionálním zaměřením na okolí Litomyšle a Proseče, představitelka realismu a tzv. venkovské prózy. Byla aktivní členkou ženského emancipačního hnutí.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházela z poloněmecké rodiny. Otec byl Čech, matka Němka, která pocházela ze zámožné německo-židovské rodiny. K češství vedl Terézu Novákovou otec. Nikdy se nepřestala zajímat o dobové dění, o kulturu, umění a politiku, a pokud mohla, vyjadřovala své názory veřejně. Zabývala se prací v ženských spolcích a bojem za rovnoprávnost žen (jeden takový spolek založila – účelem bylo vzdělání žen). Byla též sběratelkou krojů, výšivek a keramiky. Teréza Nováková navštěvovala dívčí školu S. Amerlingové, později Náprstkův Americký klub českých dam, kam ji uvedla Karolina Světlá. Důkladná znalost cizích jazyků jí umožnila číst německé a anglické autory v originále a poznat tak světovou literaturu. Při studiu se Teréza Nováková seznámila se Svatoplukem Čechem a se svým budoucím manželem, gymnaziálním profesorem Josefem Novákem. S ním po sňatku v roce 1876 odešla do Litomyšle.

V Litomyšli pracovala Teréza Nováková osvětově a zajímala se o národopisné studium východočeského lidu. Autorce trvalo, než se s krajem sžila, ale později si ho zamilovala a i po manželově opětovném přeložení do Prahy se na známá místa stále vracela. Do Prahy se rodina vrátila po dvaceti letech. O několik let později se Nováková usadila v Proseči u Skutče. Právě v Proseči, v tiché samotě, trávila svých posledních dvanáct let života a napsala tu svůj stěžejní román Drašar.

Rodina měla sedm dětí, ale jen literární kritik a historik Arne Novák a nejmladší Jaroslav matku přežili. Se ztrátou dětí se nemohla vyrovnat, a proto stále psala. V tomto těžkém období vznikla její nejvrcholnější díla. Když autorčin syn zahynul v roce 1901 při průzkumu Labe, rozhodla se navždy odložit pero. Nakonec se ale literární práce nevzdala.

Teréza Nováková zemřela v Praze u svého syna Arna Nováka. Jejím vzorem byla Karolina Světlá.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

S Josefem Novákem, kterého si jako manžela vyvzdorovala[3], měli sedm dětí, šest však zemřelo předčasně, většinou v mladé dospělosti. Prvorozené dítě Novákových se narodilo mrtvé, Theodor se utopil ve dvaadvaceti letech v Labi, Marie zemřela ve čtrnácti a Ludmila v devatenácti. Vladimír po neúspěšné zkoušce na vysoké škole spáchal sebevraždu a nejmladší Jaroslav, narozený v závěru devatenáctého století, padl v první světové válce.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hlavním tématem děl Novákové je duchovní vývoj východočeského venkova. Její hrdinové jsou ušlechtilí, bojují za společný pokrok společnosti jako celku – tento pokrok pro ni znamená socialismus a z toho samozřejmě plyne její zájem o dělnictvo a ty nejchudší.

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Maloměstský román (1890) – popisuje osudy dcery K. H. Borovského, věnován Karolině Světlé
  • Jan Jílek (1904) – hlavním hrdinou je zde český evangelík, který je donucen kvůli náboženské nesvobodě opustit vlast
  • Jiří Šmatlán (1906) – životopis člověka, který se od náboženství dostává k myšlenkám socialismu. Dostupné online
  • Na Librově gruntě (1907) – rok 1848 na venkově, zabývá se problémy kolem zrušení roboty.
  • Děti čistého živého (1909) – otázky náboženských skupin, obracejících se k mysticismu.
  • Drašar (1914) – román napsaný podle skutečné osoby, popisuje psychologické problémy kněze na vesnici, končí tragicky. Děj se odehrál pod dnešní Drašarovou lípou, u obce Pustá Rybná.

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Z měst i ze samot (1890) Dostupné online
  • Karolina Světlá, její život a její spisy (1890)
  • Kresby a črty (1891)
  • Kroj lidový a národní vyšívání na Litomyšlsku (1891)
  • Z nejvýchodnějších Čech (1898) – z cest po českomoravském pomezí
  • Ženský klub český v Praze (1902)
  • Rosné perly (1902)
  • Úlomky žuly (1902) – povídky
  • Dvě stařenky (1908)
  • Ze ženského hnutí (1912)
  • Démon a jiné ženské podobizny (1918) Dostupné online - Děmon, Baronesa, Lojzička Hendrychová, Sfinx
  • Východočeské lomenice – národopisná studie
  • O českém kroji
  • Slavín žen českých
  • Moderní pohádky
  • Kamenité stezky
  • Drobné prózy – dílo obsahuje v podstatě všechny drobné prózy Terézy Novákové. Spisovatelka se v nich obrací k venkovské tematice a projevuje se jako stoupenka realismu.
  • Z luhů a hájů naší vlasti
  • Z naší národní literatury

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Mikuláše na Malé Straně v Praze
  3. Matriční záznam sňatku Terezie Lanhausové s Dr. Josefem Novákem farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  4. Dopisy spisovatelky Novákové, jíž děti umíraly jedno za druhým, iDNES.cz, 18. 6. 2013

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • B. Svadbová, Čtyřhlas Terézy Novákové. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2233-2
  • HECZKOVÁ, Libuše. Píšící Minervy. Vybrané kapitoly z dějin české literární kritiky. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta 2009. 404 s. ISBN 978-80-7308-282-6.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Online dostupná díla[editovat | editovat zdroj]

  • NOVÁKOVÁ, Teréza. Ženský klub český v Praze : Přednáška pí. Terézy Novákové : Úvahy a přání klubu se týkající od zástupkyň učitelek a pošt. úřednic. Praha: Komitét pro zřízení Ženského klubu, [1902]. Dostupné online. 
  • NOVÁKOVÁ, Teréza: Karolina Světlá, její život a její spisy. Praha 1890. Dostupné online .