Zrušení poddanství v Rakouském císařství
Zrušení poddanství v Rakouském císařství vyhlásil 7. září 1848 císař Ferdinand I. na návrh říšského sněmu. Ve sbírce zákonů a nařízení vyšel tento patent jako PGV 112/1848.[1] Jelikož většina půdy byla majetkem vrchnosti, bylo třeba ji nejprve spolu s robotními povinnostmi vykoupit. Jednalo se také o zásadní ovlivnění stavovských výsad šlechty a o celkovou transformaci venkovské společnosti.
Společenský kontext
[editovat | editovat zdroj]Zrušení poddanství a robotnické povinnosti viselo ve vzduchu již od dob osvícenských reforem Josefa II., za kterého byly dokonce na čas zrušeny, respektive převedeny na peněžní platby. Ke zrušení poddanství přispěl také fakt, že v polovině čtyřicátých let 19. století postihla rakouské císařství mimořádně silná hospodářská krize, kterou ještě prohloubila několikaletá neúroda. To pochopitelně způsobilo všeobecnou nespokojenost obyvatel k režimu a vedlo k několika protirobotním povstání, která musela být na několika místech ukončena za pomoci vojenských sil. Rok 1848 přinesl Habsburské říši další nepříjemnosti v podobě revolucí (leden - Itálie, březen - Vídeň, červen - Praha) a i když se monarchii podařilo revoluce potlačit, byla donucena k ústupkům, které měly za důsledek změnu poměrů. Již 28. března 1848 přijal císař patent, kterým se rušila robotní povinnost "nejdéle do roka" a za "přiměřenou náhradu". Tato vyhláška dokázala některé části venkova uklidnit, jiné se však bouřily o to víc, přestávaly robotovat a odmítaly platit. Zákon dovršující likvidaci středověkého feudálního systému přednesl 24. července na třetí schůzi říšského sněmu nejmladší poslanec, čtyřiadvacetiletý Hans Kudlich, rodák ze slezského Úvalna. Jednání o zákonu začalo 8. srpna. Z celkového počtu 354 přítomných zákonodárců bylo pro 174, 144 bylo proti a 36 se zdrželo hlasování. Konečné rozhodnutí padlo 7. září 1848 kdy císař na návrh Říšském sněmu přijal patent rušící robotu a všechny ostatní poddanské povinnosti.
Vyvázání z poddanství
[editovat | editovat zdroj]Zrušeno bylo poddanství ve všech zemích západní části monarchie spolu se všemi právy vrchnosti nad poddanými. Odstraňoval rozdíl mezi panskou a poddanskou půdou, všechnu půdu zbavoval břemen a zrušena byla poddanská břemena - naturální a peněžité dávky. Vydání patentu rušícího poddanství je hezká věc, ale nelze provést takovou radikální změnu ve společenském uspořádání ze dne na noc. A pak tu také zůstává problém onoho vykoupení se. Jeden z nejzásadnějších problémů bylo stanovení hodnoty rustikálu a robotních povinností. Pro vyřešení této zapeklité otázky byla ustanovena komise, jejímž úkolem bylo rozjet se do všech koutů českých zemí a vyčíslit hodnotu (nejen) hospodářsky využitelné půdy. Celková hodnota rustikálu českých zemí byla odbornou komisí odhadnuta na 90 000 000 zlatých (pro představu: roční plat vyššího úředníka 500 – 700 zlatých, učitele 130, dělníka 100 – 200 zlatých). Poddaní ovšem nemuseli zaplatit celou částku za své pozemky najednou, nýbrž měli možnost postupně si rozvrhnout splátky až na 20 let. Z této doby také pocházejí velice detailní soupisy většiny majetku a obyvatelstva českých zemí. Další zajímavostí je, že ze stanovené částky 90 milionů zlatých si jednu třetinu nárokoval stát a zbylé dvě třetiny přišly vrchnosti. Ovšem i do částky určené přímo šlechtě zasáhl stát a to zaplacením poloviny částky za poddané (Fakticky stát tedy přišel o 30 000 000 zlatých).
Další informace
[editovat | editovat zdroj]Zrušení poddanství/roboty přípomínají také památníky, viz např. pomník Osvobozené půdy v Sedlišti, památník zrušení roboty u Nové Vsi, památník zrušení roboty v Teplicích aj.