Vojta Náprstek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vojtěch Náprstek
Vojtěch náprstek.jpg
Rodné jménoVojtěch Fingerhut a Adalbert Fingerhut
Narození17. dubna 1826
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. září 1894 (ve věku 68 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povoláníjazykovědec, spisovatel, novinář, etnograf a světoběžník
ChoťJosefa Náprstková
RodičeAnna Náprstková
PříbuzníFerdinand Pravoslav Náprstek (sourozenec)
Funkcepředseda (Klub českých turistů; 1888–1889)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Náprstek, původním německým jménem Adalbert Fingerhut, též známý jako Vojta Náprstek (17. dubna 1826 Praha[1]2. září 1894 Praha) byl český vlastenec, národopisec, mecenáš a bojovník za pokrok.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako druhý syn v rodině majitelů lihovaru a hostince, manželů Antonína Fingerhuta (rozeného v obci Tuchlovice)[2] a vdovy Anny rozené Homová.[3] Bratr Ferdinand se až do své předčasné smrti věnoval výrobě lihovin. Rodina vychovala ještě nevlastního syna Antonína Nováka, který studoval techniku.

Studia[editovat | editovat zdroj]

Do 60. let 19. století podle pobytových přihlášek nebo až do roku 1880 Náprstek užíval německou formu svého jména Adalbert Fingerhut. Vystudoval klasické Akademické gymnázium. Od raného dětství projevoval zájem o cizí kultury a chtěl studovat orientalistiku. Na přání matky ale začal studovat práva ve Vídni.

Exil[editovat | editovat zdroj]

Během studií práv se v roce 1848 aktivně zúčastnil povstání v Praze i ve Vídni. Poté, co byla revoluce potlačena, musel před zatčením uprchnout. Spolu s přítelkyní nastoupili do zaoceánské lodi a odjeli do emigrace do USA. Ve Spojených státech prožil celkem 10 let, v jejichž průběhu se živil různými činnostmi – jako truhlář, nádeník, knihkupec, politik a diplomat.

Jeho knihkupectví se stalo krajanským střediskem pro vystěhovalce přicházející z Čech. Byl členem vládní expedice, jejímž úkolem bylo prozkoumat indiánský kmen Dakota; toto byl pravděpodobně první impuls, který jej nasměroval k národopisu.

Praha[editovat | editovat zdroj]

V roce 1858 se vrátil do Prahy a změnil – za vydatné spoluúčasti své matky Anny Náprstkové – rodinný pivovar a palírnu destilátů „U Halánků“ v domě čp. 269/I na dnešním Betlémském náměstí v centrum české inteligence. Zde se zasazoval za šíření osvětové činnosti. 25. února 1875 se oženil s Josefou Křížkovou. Za její vydatné pomoci propagoval emancipaci žen a podporoval šíření pokroku do domácností, především prostřednictvím Amerického klubu dam.[4]

Byl považován za „Českého konzula“ všech Čechů žijících v zahraničí. Rád navštěvoval Anglii jako kolébku průmyslového pokroku, zúčastnil se například první Světové výstavy v Londýně roku 1851, stýkal se se zakladateli South Kensingtonského muzea a dalšími představiteli sbírkových institucí, například v Německu. Také díky tomu stále více rostly jeho sbírky, proto roku 1862 změnil svůj rodný dům na České průmyslové muzeum (dnešní Náprstkovo muzeum), jehož významnými sponzory byla jeho matka i manželka. Přispěvateli do jeho sbírek byli například cestovatelé Emil Holub, Josef Kořenský, Enrique Stanko Vráz, zoolog Antonín Frič, jazykovědec Bedřich Hrozný, básník Julius Zeyer, první ředitel muzea Ludvík Kottner s manželkou, nebo Vojtova manželka Josefina, která pravidelně průmyslové výrobky z oboru textilu a galanterie nejen nakupovala, ale také vybírala dary předmětů od členek Amerického klubu. Přesto se pomalu oslaboval původní účel muzea, a to přinášet veřejnosti praktické ukázky soudobé techniky, řemesel a průmyslu. Stále větší důraz byl kladen na rostoucí národopisné sbírky. V roce 1866, když už bývalý rodinný pivovar nestačil, dal Náprstek na přilehlých pozemcích zbořit staré domy a postavit novou budovu, která dodnes nese jméno svého zakladatele – Náprstkovo muzeum.

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[5]

11. června roku 1888 společně s Vilémem Kurzem st., Františkem Čížkem a Vratislavem Pasovským založil Klub českých turistů.

Své pokrokové smýšlení projevoval veřejně jako bezvěrec a hlásal je i po smrti, kdy si jako jeden z prvních Čechů přál být zpopelněn. Protože to však tehdejší rakousko-uherské zákony neumožňovaly, jeho ostatky musely být převezeny ke zpopelnění do města Gotha v Durynsku (Německo). Zemřel bezdětný, v závěti svůj majetek připsal svému muzeu; součástí jeho osobních sbírek bylo 46 tisíc svazků knih a 18 tisíc fotografií. Jeho urna je uložena v Náprstkově muzeu v Praze.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Havla na Starém Městě pražském
  2. [1] *22.5.1775 Matriční záznam o narození a křtu
  3. Pobytová přihláška rodiny: [2]
  4. HAMMER, Jan. Americký klub dam před 155 lety zažehl emancipaci žen v českých zemích. iDNES.cz [online]. 2020-11-01 [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  5. Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]