Bedřich Hrozný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prof. PhDr. Bedřich Hrozný

Bedřich Hrozný ve 20. letech
Narození 6. května 1879
Lysá nad Labem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. prosince 1952 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Vídeňská univerzita
Zaměstnavatel Univerzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bedřich Hrozný se svým žákem Josefem Klímou ve 30. letech 20. století

Bedřich Hrozný (6. května 1879 Lysá nad Labem[1]12. prosince 1952 Praha) byl mezinárodně uznávaný český klínopisec a orientalista, který rozluštil jazyk starověkých Chetitů (1917) a položil tak základy oboru chetitologie.[2] Na Filozofické fakultě UK v Praze založil a řídil Seminář pro klínopisné badání a dějiny starého Orientu, v letech 1926–1927 byl děkanem Filozofické fakulty UK[3] a v letech 1939–1940 rektorem UK,[4] který se odvážně postavil německým vojákům zasahujícím proti českým studentům na půdě Právnické fakulty UK.[2][5] [zdroj?]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Lysé nad Labem jako syn evangelického faráře. Studoval na Akademickém gymnáziu v Praze, středoškolská studia dokončil na gymnáziu v Kolíně (1897), kde ho učil nadšený orientalista Justin Václav Prášek. Kromě tehdy povinné latiny a klasické řečtiny se naučil základům hebrejštiny a arabštiny. Ve svých studiích pokračoval na přání otce na bohoslovecké fakultě vídeňské univerzity. Zde vydržel pouhý jeden semestr a přestoupil na fakultu filosofickou, na níž se věnoval zejména orientálním jazykům, především akkadštině, aramejštině, etiopštině, sanskrtu a sumerštině. Za dobu svého studia zvládl celkem deset orientálních jazyků. V roce 1901 získal doktorát a stipendium na Berlínské univerzitě. Ta spolu s Oxfordskou univerzitou tehdy představovala špičkové badatelské pracoviště orientalistiky. Těžištěm jeho vědecké práce byl klínopis, tedy studium sumerských a akkadských textů.

V roce 1904 odjel s prof. Ernstem Sellinem do Turecka, Sýrie, Palestiny a Egypta, kde se podílel na vydávání klínopisných textů. Po návratu do Vídně pracoval v Univerzitní knihovně, kde roku 1909 získal definitivu. V tomto roce se i oženil.

V roce 1906 při pobytu v Malé Asii (asi 150 km severovýchodně od Ankary) byl německou expedicí objeven velký archív chetitských králů, který obsahoval množství hliněných tabulek popsaných již známým klínovým písmem, ale neznámou řečí, která vzdorovala mnoha badatelům. Uprostřed první světové války (1915), kdy byl sice odveden, ale sloužil jako písař štábu ve Vídni, předložil rozluštění tohoto problému současně s prvním stručným nárysem mluvnice tohoto jazyka, jímž byl, jak se ukázalo, jazyk chetitský. Kromě toho také zjistil, že chetitština patří ke skupině tzv. indoevropských jazyků, a je tedy příbuzná s řečtinou, latinou, indickými jazyky apod. Výsledky svého bádání publikoval roku 1917 ve své stěžejní práci Die Sprache der Hethiter.

V roce 1909 se oženil v Praze s Vlastou Miladou Procházkovou. Spolu měli dvě děti. Dceru Olgu (* 19. 10. 1914) a Helena (* 7. 10. 1917).[6]

Po vzniku Československa (1918) byl jmenován profesorem klínopisu a dějin starého Orientu na pražské univerzitě.

Roku 1924 získal peníze na první českou expedici do Šech Sadu, kde v dubnu téhož roku začaly výkopy. Později kopal na pahorku Tell Erfád (severní Sýrie), kde vykopal pozůstatky řeckých staveb, velké množství keramiky, terakotových sošek.

V roce 1925 se mu na další expedici (Kaisarií na kopci Kültepe) podařilo při vykopávkách v Malé Asii objevit přes 1000 hliněných tabulek, popsaných klínovým písmem a obsahujících smlouvy a dopisy asyrských kupců z druhého tisíciletí před naším letopočtem. Tento obchodní archiv marně hledaly desítky vědců. Potvrdilo se mj. i to, co Hrozný zjistil již při studiu klínových textů sumersko-babylonských: Už staří Sumerové 3 tisíce let před naším letopočtem znali slad a uměli vařit pivo. A to podle celé řady receptů. Je zajímavé, že jelikož chtěl kopat i v okolí kopce Kültepe, musel odkoupit přilehlou louku, jako majitele této louky nechal zapsat Československý stát. Při těchto vykopávkách bylo nalezeno chetitské město Kaneš.

V listopadu 1925 se musel vrátit zpět do Československa. V roce 1929 založil mezinárodní vědecký časopis Archiv Orientální. Přednášel na řadě univerzit a jeho přednášky byly velice úspěšné.

Roku 1939 měl možnost emigrovat, ale to odmítl; v téže době byl zvolen rektorem Karlovy univerzity. Roku 1940 mu bylo nabídnuto místo na ministerstvu školství, které také odmítl.[3] V roce 1944 byl stižen záchvatem mrtvice. K vědecké práci se už nevrátil ani po osvobození Československa.

V roce 1947 obdržel Státní cenu a 12. listopadu 1952 byl jmenován členem nově založené Československé akademie věd.

Pochován byl v Lysé nad Labem na evangelickém hřbitově. Po jeho zrušení (1977) byly jeho ostatky přeneseny na obecní hřbitov. Jeho původní náhrobní obelisk nyní stojí v areálu Evangelického sboru.

Expozice[editovat | editovat zdroj]

V jeho rodišti Lysé nad Labem bylo roku 1951 zřízeno Muzeum Bedřicha Hrozného, v němž se nachází dnes stálá expozice Život a dílo Bedřicha Hrozného s mnoha vzácnými a zajímavými sbírkovými předměty.

K biografiím Bedřicha Hrozného[editovat | editovat zdroj]

  • Vavroušek, Petr: Pán chetitských tabulek. Praha, Universita Karlova v Praze, 2009.
  • Matouš, Lubor: Stopami zašlých kultur. Praha, Melantrich, 1949.
  • Ranoszek, Rudolf: Akademik Bedřich Hrozný. Przegląd Orientalistyczny 3/7, 1953.
  • Klíma, Josef: In memoriam Bedřich Hrozný. Journal of Juristic Papyrology VII/VIII, 1953–1954.
  • David, Madeleine: La vie et l'oeuvre de Bedřich Hrozný. Revue d'Assyriologie 47, 1953.
  • Zamarovský, Vojtěch: Za tajemstvím říše Chetitů. Praha, Mladá fronta, 1961.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho vědecká činnost byla neobyčejně rozsáhlá a všestranná. Jeho první vědecká práce vyšla již v roce 1902 a celý seznam jeho vědeckých prací obsahuje přes 200 titulů. Ve svých pracích, které psal česky, německy, francouzsky a anglicky, se věnoval především Malé Asii a starověké Mezopotámii, zabýval se však i starověkým Egyptem, Krétou a Indií.

Zatímco jeho práce v oboru klínopis, tedy sumerská a akkadská filologie a později chetitologie, byla a je mezinárodně uznávaná a přijímaná, byly jeho pozdější pokusy o rozluštění celé řady jiných písem či jeho alternativní Dějiny Přední Asie odbornou veřejností odmítnuty. Již před svou smrtí se Bedřich Hrozný stal v Československu předmětem značné glorifikace a mystifikace, počínaje Stopami zašlých kultur Lubora Matouše[7] až po naprosto nekritické popularizační práce René Kopeckého.[8]

Nejvýznamnější práce[editovat | editovat zdroj]

  • Zum Geldwesen der Babylonier, Beiträge zur Assyriologie IV, 1902.
  • Sumerisch-babylonische Mythen von dem Gotte Ninrag (Ninib), Wien 1903.
  • Das Getreide im alten Babylonien, Wien 1914.
  • Die Sprache der Hethiter, ihr Bau und ihre Zugehörigkeit zum indogermanischen Sprachstamm, Leipzig 1916.
  • Code hittite provenant de l'Asie Mineure (vers 1350 av. J.-C.), Paris 1922.
  • Les inscriptions hittites hiéroglyphiques, essai de déchiffrement, Praha 1933.
  • Nejstarší dějiny Přední Asie, Indie a Kréty, 4. vyd., Praha, Melantrich 1949.

Z Hrozného autobiografií[editovat | editovat zdroj]

  • V říši půlměsíce. Cesty a výkopy v Turecku. (S 29 původními snímky, 1 plánem a 1 mapou.) Praha, J. R. Vilímek 1927.
  • Rapport préliminaire sur les fouilles tschécoslovaques du Kultépé. Syria VIII, 1927.
  • Vlastní životopis v kostce. Venkov, 1. 1. 1931.
  • V pěti sovětských republikách. Praha – Moskva II, 1937–1938.
  • Jak profesor Hrozný luští staroorientální texty. Nový Orient I, 1948.
  • Stručný přehled mých vědeckých objevů. Praha, Melantrich, 1948.

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b http://www.libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp=5&name=HROZN%DD+BED%D8ICH
  3. a b http://www.ff.cuni.cz/fakulta/o-fakulte/historie-fakulty/prehled-dekanu-ff-uk/hrozny/
  4. http://www.cuni.cz/UK-2367.html
  5. https://www.facebook.com/FFabula/photos/a.613433355345466.1073741837.118230671532406/654656027889865/?type=1&theater
  6. HNÍZDIL, Pavel. Bedřich Hrozný, jeho rod, život a dílo. Genealogické a heraldické listy. , roč. XXXIV, čís. 3/2014, s. 128.  
  7. MATOUŠ, Lubor. Stopami zašlých kultur. O práci profesora Bedřicha Hrozného. 1. vyd. Praha : Melantrich, 1949. 54 s.  
  8. KOPECKÝ, René. Bedřich Hrozný: život a dílo. 1. vyd. Praha : Dar ibn Rushd, 2011. 152 s. ISBN 978-80-86149-74-5.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři Univerzity Karlovy
Předchůdce:
Vilém Funk
19391940
Bedřich Hrozný
Nástupce:
Jan Bělehrádek