Ferdinand Pravoslav Náprstek
| Ferdinand Pravoslav Náprstek | |
|---|---|
 Ferdinand Náprstek (1887) | |
| Narození | 24. května 1824 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 16. srpna 1887 (ve věku 63 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | překladatel |
| Rodiče | Anna Náprstková |
| Příbuzní | Vojtěch Náprstek (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ferdinand Pravoslav Náprstek, vl. jm. Ferdinand Fingerhut (24. května 1824 Praha[1] – 16. srpna 1887 Praha[2]), byl český pivovarský podnikatel, mecenáš hudby a divadla a propagátor francouzské kultury.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z pivovarnické rodiny, byl starším bratrem Vojty Náprstka (Adalbert Fingerhut). Studoval techniku a po jejím absolvování vycestoval na zkušenou do Německa a Francie.[3] Později se vrátil do Prahy a zapojil se do řízení rodinného pivovaru. Revolučních událostí v roce 1848 se účastnil jako velitel 17. setniny národní obrany, po porážce povstání byl několik let pod policejním dohledem.[4]
Velmi se zajímal o české divadlo a hudbu. Přátelil se s J. K. Tylem.[5] V divadle byl stálým návštěvníkem, ve své domácnosti pořádal koncerty. V roce 1856 organizoval pohřeb Karla Havlíčka Borovského. 24. května 1857 vypsal cenu pro nejlepší dramata ze slovanských dějin. První ocenění dostal týž rok L. Hausmann za hru Jaroslav, druhé František Věnceslav Jeřábek za drama Svatopluk. Po nich následoval v dalších letech Vítězslav Hálek (Záviš z Falkenštejna, Král Rudolf) a další autoři. Podmínky pro udělení ceny se s postupem času měnily; v závěti odkázal 6000 zlatých třem nadacím podporujícím česká dramatická díla.[4]
Po roce 1870 se vzdal pivovarského podnikání a odjel do Paříže, která se mu stala druhým domovem. Působil jako předseda a později podporovatel pařížské Českomoravské besedy.[4]
Po otevření Národního divadla se vrátil do Prahy. Finanční podporou a rozsáhlými znalostmi v umělecké oblasti si získal velkou vážnost u dramatických umělců i hudebníků. Angažoval se i v česko-francouzských vztazích; zasazoval se, aby bohaté české rodiny posílaly dcery na vychování raději do Francie než do Německa.[4] Nadšeně se také zajímal o jihoslovanské národy.[5] Vážně onemocněl na letním sídle v Liběchově a krátce nato v Praze zemřel.[4] Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[3]
V osobním jednání byl upřímný, jasně projevoval svůj názor na věci, kterým rozuměl – tedy především na umění.[5] Zažil ale různá zklamání a snažil se vyhnout dalším, lidem tak někdy připadal jako drsný a výstřední.[4] Kulturní veřejnost ho pro účast na událostech roku 1848 s úctou řadila mezi příkladné “staré vlastence” a oceňovala jeho finanční i morální podporu českému divadlu a hudbě.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Havla na Starém Městě pražském
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Štěpána na Novám Městě pražském
- ↑ a b Ferdinand Náprstek. Zlatá Praha. 8. 1887, roč. 4, čís. 40, s. 638. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Ferdinand Pravoslav Náprstek. Světozor. 8. 1887, roč. 21, čís. 39, s. 622. Dostupné online.
- ↑ a b c d Ferdinand Náprstek. Humoristické listy. 8. 1887, roč. 29, čís. 35, s. 298. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Pravoslav Náprstek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ferdinand Pravoslav Náprstek
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Náprstek, Ferdinand 1824
