Antonín Frič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Frič
Narození 30. června 1832
Praha
Úmrtí 15. listopadu 1913 (ve věku 81 let)
Praha
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Povolání biolog, paleontolog, ornitolog, pedagog a vysokoškolský pedagog
Rodiče Josef František Frič
Příbuzní bratři Josef Václav Frič, Vojtěch Frič, Karel Frič a Václav Frič
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
otec Josef František Frič
bratr Josef Václav Frič
bratr Václav Frič
bratr Vojtěch Frič
synovec Jan Ludvík Frič
synovec Josef Jan Frič
synovec Alberto Vojtěch Frič

Prof. Dr. Antonín Frič (30. července 1832, Praha15. listopadu 1913, Praha) byl významným českým přírodovědcem, geologempaleontologem přelomu 19. a 20. století. Byl také profesorem Karlovy Univerzity a později ředitelem Národního muzea, kde se zasloužil mimo jiné o získání proslulé sbírky Joachima Barranda pro paleontologické oddělení.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil ve vážené pražské rodině advokáta a politika Josefa Františka Friče (1804-1876), u něhož se scházela společnost vlastenců, např. Karel Slavoj Amerling nebo František Ladislav Čelakovský. Na letním sídle svého strýce A.Bachofena za Strahovskou branou se malý Antonín brzy naučil střílet z pušky a vycpávat ptáky. Od 10.roku svého věku docházel do Muzea Království českého, kde byl jeho otec pokladníkem Matice české. Jako žák Akademického gymnasia již v muzeu pomáhal kustodovi Dormitzerovi pořádat sbírku přírodnin, zaslanou Augustem Cordou ze střední Ameriky. Věnoval se ornitologii. 13.ledna 1852 byl na návrh profesora Jana Evangelisty Purkyně jmenován neplaceným asistentem zoologického oddělení muzea. Již tehdy se přestěhoval do přízemí staré muzejní budovy na Příkopech, kde v pokoji, upraveném z bývalé kůlny pro kočár strávil 14 let jako kustod, preparátor a muzejní sluha.

Na otcovo přání vstoupil na právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, ale po třech letech, roku 1854 přestoupil na fakultu lékařskou. K jeho prvním zahraničním přírodovědeckým cestám patřila návštěva Banátu, odkud roku 1853 přivezl do muzea přírodniny všeho druhu. Roku 1860 byl promován lékařem a roku 1861 se stal asistentem J.E.Purkyně. Svůj vědecký zájem v letech 1861 - 1867 obrátil k paleontologii. Roku 1863 se na lékařské fakultě habilitoval v oboru srovnávací anatomie a fyziologie. Jako redaktor roku 1873 převzal časopis Vesmír, který vedl až ro roku 1906. Roku 1882 při rozělování univerzity na českou a německou část zabránil rozdělení zoologických sbírek. Roku 1883 se na jeho přímluvu Národnímu muzeu podařilo získat z pozůstalosti Barrandovu paleontologickou sbírku. Roku 1890 byl zvolen řádným členem České akademie věd. Roku 1899 podnikl cestu do Ameriky, především ke studiu stonožek. V muzeu pracoval šedesát let a splnil všechny úkoly, které si předsevzal.[1].

Věda[editovat | editovat zdroj]

Mezi jeho nejvýznamnější objevy patří živočichovérostliny českého permokarbonu a popis jediného dosud známého českého ptakoještěra (druh Ornithocheirus hlavatschi), dále také fosílie možných dinosaurůProcerosaurus (Ponerosteus) exogyrarumAlbisaurus scutifer (dlouho byly považovány za pozůstatky jiných zvířat). Až v červnu roku 2011 pracovníci Národního muzea oznámili, že mikroskopický výzkum struktury fosílie potvrdil, že by se opravdu mohlo jednat o kosti dinosaurů.[2] Frič byl také velkým znalcem ichtyologie (nauky o rybách) a zavedl na našich řekách členěná pásma podle jejich převažujícího výskytu. Frič také udržoval na svou dobu neobvyklé korespondenční styky s britskými vědci, například Harry Govierem Seeleym. Patří k nejvýznamnějším českým vědcům 19. století.

Publikační činnosti[editovat | editovat zdroj]

Fričova kniha Malá geologie se stala jakýmsi základním studijním materiálem pro studenty geologie i amatéry. V letech 18541871 vydával dílo Evropské ptactvo, ve kterém popsal 451 druhů ptáků a které je dodnes citované. Byl také autorem studií Losos labský, České ryby, České ryby a jich cizopasníci nebo rybářské mapy Fischereikarte des Königsreichs Böhmens.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nekrolog od V.Vávry, v.: Časopis Musea království českého 88, 1914, strana 1-8
  2. http://aktualne.centrum.cz/domaci/clanek.phtml?id=705328

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]