Karel Hermann-Otavský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. JUDr. Karel Hermann-Otavský
Karel Hermann-Otavský

Rektor české Univerzity Karlo-Ferdinandovy
Ve funkci:
1918 – 1920
Předchůdce Gabriel Pecháček
Nástupce Josef Zubatý

Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1904 – 1905
Předchůdce Leopold Heyrovský
Nástupce Jaromír Čelakovský
Ve funkci:
1922 – 1923
Předchůdce Vilém Funk
Nástupce Antonín Hobza

Narození 2. května 1866
Kostelec nad Černými lesy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 4. září 1939 (ve věku 73 let)
Horní Černošice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnost Češi
Alma mater Univerzita Karlova
Profese pedagog
Commons Kategorie Karel Hermann-Otavský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Hermann-Otavský, též Karel Herrmann z Otavských, (2. května 1866 Kostelec nad Černými lesy[1]4. září 1939 Horní Černošice) byl český právník, profesor obchodního a směnečného práva a první rektor Univerzity Karlovy po vzniku samostatného Československa.

Život[editovat | editovat zdroj]

Gymnaziální studia absolvoval ve Slaném, Písku a v Praze. V roce 1889 promoval sub auspiciis imperatoris (pod záštitou panovníka) na pražské právnické fakultě. Poté absolvoval roční studijní cestu do Berlína a získával praxi v justici. Roku 1892 se v Praze habilitoval v oboru obchodního a směnečného práva, o pět let později byl již jmenován mimořádným a v roce 1904 řádným (1904) profesorem.[2] Kromě členství ve fakultních zkušebních komisích, judiciální a historickoprávní, získal i přes opuštění justiční praxe dále členství ve zkušební komisi vrchního soudu pro soudcovské kandidáty. Byl také v letech 1904–1905 a 1922–1923 děkanem právnické fakulty a v roce 1918 se stal prvním rektorem celé české univerzity v samostatném Československu (zvolen za rektora byl dne 21. června 1918, slavnostní inaugurace proběhla 29. ledna 1919). Jako děkan se při druhém funkčním období zasloužil o realizaci stavby fakulty a jako rektor zejména rozvíjel mezinárodní spolupráci s německými i francouzskými vysokými školami. Ve své vědecké činnosti projevil široký záběr, nepsal jen o obchodních společnostech, ale také např. o právu cenných papírů, duševním vlastnictví nebo o pojištění, což se odrazilo i v praxi, podílel se na vypracování osnov zákonů o nákladní smlouvě, o autorském právu a proti nekalé soutěži. Od roku 1922 byl předsedou Právnické jednoty, členem Jednoty pro vědy pojistné, pracoval jako redaktor časopisu Právník a napsal také několik hesel do Ottova slovníku naučného. Jakožto uznávaný odborník v oboru obchodního práva se účastnil řady mezinárodních konferencí.[3][4] Pohřben je na hřbitově v Karlíku.[zdroj?]

Jeho manželka Ida byla neteří Leopolda Heyrovského a sestřenicí jeho synů Jaroslava a Leopolda.[5] Jeho vnukem je historik umění Karel Otavský (* 1938).[zdroj?]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Busta Karla Hermanna-Otavského jako rektora Univerzity Karlovy
  • O právní povaze rektapapírů (1892)
  • O autorskoprávní ochraně děl architektonických (1909)
  • Rakouské právo autorské (1909, 1914)
  • O přípustnosti a mezích exekuce autorskoprávní (1910)
  • Soukromé pojišťovací právo československé (1921)
  • O obchodech podle čtvrté knihy všeobecného zákona obchodního (1925, 1928, 1930)
  • Československé právo směnečné (1926, 1930)
  • Všeobecný zákoník obchodní a pozdější normy obchodního práva v zemích historických (1929)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Kostelec nad Černými lesy
  2. Slavnostní inaugurace rektora konaní dne 29. ledna 1919 na České univerzitě Karlově v Praze v prvním roce svobody, Praha : Nákladem Akademického senátu České univerzity Karlovy, s. d., str. 20.
  3. SKŘEJPKOVÁ, Petra. Karel Hermann-Otavský. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 238–240.
  4. URFUS, Valentin, a kol. Dějiny Univerzity Karlovy IV. Praha: Univerzita Karlova, 1998. ISBN 80-7184-539-6. S. 79. 
  5. STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád [online]. 2002–2008 [cit. 2013-07-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, díl XI., s. 210, heslo Herrmann Karel
  • Ottův slovník naučný, díl XXVIII. (dodatky), s. 563, heslo Herrmann Karel šl. z Otavských

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]