Cenný papír

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Cenný papír je listina či listinu nahrazující záznam (= evidence), které inkorporují (obsahují) soukromé právo a toto právo je se svým nosičem pevně spjato.[1] Společnost nebo jiný subjekt vydávající cenný papír se nazývá emitent. Cenný papír je listina, která je bezprostředním nositelem práva. Představuje dokument, s nímž je svázána určitá hodnota, majetek a majetkový prospěch.

Jestliže se aktuální kurz (hodnota) cenného papíru rovná jeho hodnotě jmenovité, tedy hodnotě, v jaké byl emitován, označuje se al pari.

U cenných papírů obecně je velmi důležité především rozlišovat druh, podobu a formu.

Druhy cenných papírů[editovat | editovat zdroj]

Samotný pojem „cenné papíry“ je v České republice definován v § 514 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (OZ), takto: „Cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést“ Na rozdíl od předchozí úpravy v zákoně o cenných papírech (591/1992 Sb.) tak již neexistuje numerus clausus (tj. uzavřený výčet) cenných papírů v zákonech, ale je umožněno vydávat i inominátní cenné papíry k jiným právům. Pro ně je stanovena povinnost uvést alespoň odkazem na emisní podmínky právo, které je s daným cenným papírem spojeno, a údaj emitentovi.[2]

Výslovně upraveny jsou v zákonech upraveny tyto:

Někdy se za cenné papíry označují i bankovky, které mají svůj původ ve směnkách, ale česká legislativa je pod tento pojem nezahrnuje a pojednává o nich samostatně.

Německý občanský zákoník uvádí mnohem širší škálu cenných papírů, respektive definuje (§ 807) zvláštní termín „Inhaberpapier“ (cenný papír na majitele či doručitele), pod něž spadají mimo jiné i takzvané „kleine Inhaberpapiere“ (malé cenné papíry na majitele), mezi něž patří třeba poštovní známky, jízdenky, vstupenky, telefonní karty, dárkové kupóny, kolkové známky, dálniční známky atd. České právo se podobnými předměty speciálně nezabývá, některé obdobné se považují za tzv. ceniny.

Podoba cenných papírů v ČR[editovat | editovat zdroj]

Listinná podoba
Cenný papír existuje jako fyzická listina, všechny cenné papíry mohou existovat v listinné podobě (výjimky stanoví zvláštní právní předpisy, ovšem ne paušálně pro některý druh cenných papírů, ale pouze pro vybrané emitenty).
Zaknihovaná podoba
Cenný papír existuje pouze jako záznam v evidenci, zaknihovat lze pouze zastupitelné cenné papíry - tj. cenné papíry téhož druhu vydané týmž emitentem[3] (akcie, podílové listy, dluhopisy, opční listy apod.).

Forma cenných papírů v ČR[editovat | editovat zdroj]

Určení formy nám udává, kdo je vlastníkem a jakým způsobem může tento cenný papír převést. Forma u cenných papírů je uvedena v občanském zákoníku v § 514-544.

Na doručitele (au porteur papíry)
Cenné papíry na doručitele jsou neomezeně převoditelné, a to pouhým předáním (tzv. tradicí).
Na řad (ordrepapíry)
Cenné papíry na řád se nemusí nijak odlišovat od cenných papírů na jméno (viz níže), také alespoň zprostředkovaně obsahují jméno 1. nabyvatele, rozhodující je tedy, co o jejich formě říká zákon; k převodu je třeba rubopis (tzv. indosament) + předání (tradice) + smlouva (avšak ta nemusí být písemná, takže v praxi postačuje indosament a tradice).
Na jméno (rektapapíry, au nom papíry)
Pro cenné papíry na jméno je typické, že obsahují jméno 1. oprávněného ve svém textu a převádějí se písemnou smlouvou + předáním (tradicí).

Další dělení cenných papírů[editovat | editovat zdroj]

podle charakteru
  • obligační (závazkové) – obsahují v sobě subjektivní právo a mohou se týkat
    1. peněžitého plnění (směnky, šeky),
    2. práva na vydání věci (náložní listy, skladištní listy), nebo
    3. jiného plnění (poukázky na akcie)
  • věcněprávní – ztělesňují věcné právo (ať už vlastnické právo nebo zástavní právo) (zemědělský skladní list)
  • podílnické – vyjadřují
    1. právo na určitém majetku či výnosech (podílové listy), nebo
    2. právo účasti na podnikání (akcie).
podle zastupitelnosti
je třeba, aby cenný papír splnil podmínky uvedené § 516 OZ a pouze tyto zastupitelné cenné papíry lze zaknihovat (viz výše)
podle kotace
kotované cenné papíry jsou takové, které byly přijaty k obchodování na určitém veřejném trhu; za kotovaný cenný papír je pak dle zákona (v ČR) považován ten, který je přijat k obchodování na tzv. oficiálním trhu, což je hlavní segment trhu veřejného
podle vztahu k (v něm) inkorporovanému právu
  • deklaratorní – emise daného cenného papíru pouze osvědčuje právo (akcie)
  • konstitutivní – emise zde je naopak nutným předpokladem pro vznik práva (směnka)
podle způsobu distribuce
  • veřejně nabízené – veřejnou nabídkou se rozumí jakékoli jednání, kterým se sděluje širšímu okruhu zájemců dostatek informací o nabízených investičních cenných papírech
  • ostatní
hlavní a vedlejší
vedlejší cenný papír obsahuje určité právo, které ale obstojí jen, pokud existuje i hlavní cenný papír (např. kupóny jako vedlejší cenný papír pro výnos z akcií)
investiční a neinvestiční
  • investiční – vyčleněny v § 3/2 zák. o kapitálovém trhu, jsou automaticky investičními nástroji
  • neinvestiční – všechny ostatní
mající podobu hromadných listin
jedná se o emisi (vydání), které nahrazuje jednotlivé cenné papíry a práva spjatá s hromadnou listinou nelze dělit převodem, ledaže se jedná o imobilizovaný cenný papír - pak musí odpovídat jednotlivé podíly jednotlivým cenným papírům

Členění trhu cenných papírů[editovat | editovat zdroj]

Trhy cenných papírů jsou součástí jak trhů peněžních, tak i kapitálových. Členit je můžeme z mnoha hledisek, jako příklad můžeme uvést následující dělení:

A) Trh primární

a) Trhy veřejné

b) Trhy neveřejné

B) Trh sekundární

a) trhy veřejné

a. trhy organizované

- trhy burzovní

- trhy mimoburzovní

b. trhy neorganizované

b) trhy neveřejné

Primární a sekundární[editovat | editovat zdroj]

Toto členění je závislé na tom, zda se jedná o nové emise, či se obchoduje s cennými papíry, které jsou již dříve vydané. Při rozlišování zda se jedná o primární nebo sekundární trh přitom nehraje roli, zda se jedná o cenné papíry peněžního nebo kapitálového trhu. V případě, že jde o nové emise, hovoříme o primárním trhu, ve druhém případě hovoříme o trhu sekundárním.

Primární trhy[editovat | editovat zdroj]

Jejich podstata spočívá v získávání nových peněžních zdrojů včetně úspor drobných investorů a v jejich přeměně v dlouhodobé zdroje potřebné pro podnikání jak především velkých firem, tak i pro potřeby státu.  Jako protihodnota za poskytnuté úspory jsou vydávány (emitovány) cenné papíry.

Figurují zde především velké společnosti a stát, kdy si vypůjčují peníze prodejem nových emisí cenných papírů prvotním kupcům. Primární trh je ve velké míře ovlivněn silnějším sekundárním trhem (postavení a tržní ceny dříve vydaných cenných papírů). Při prodeji získává peníze emitent, přičemž se jedná o první prodej cenného papíru prvnímu nabyvateli.

Sekundární trhy[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o obchodování již dříve emitovaných cenných papírů. Sekundární trh zajišťuje jejich likviditu a stanovuje tržní cenu. Tato funkce usnadňuje investorům jejich zpětnou přeměnu na hotové peníze a následně umocňuje jejich zájem o další investice.

Obchodování na tomto trhu je z hlediska objemu rozsáhlejší než na trhu primárním a to z toho důvodu, že se zde opakovaně prodávají cenné papíry, které na trhu primárním mohou být prodány pouze jednou.

Veřejné a neveřejné (smluvní) trhy[editovat | editovat zdroj]

Veřejný trh[editovat | editovat zdroj]

Veřejným trhem označujeme trh, kde mohou obchodovat všichni potencionální zájemci a cenné papíry jsou prodávány za nejvyšší nabídnutou cenu.

Na veřejném trhu primárním může emitent umístit své cenné papíry různým způsobem, přičemž existují tři základní techniky:

  • prodej za fixní cenu
  • tendr
  • aukce

Sekundární veřejný trh se člení na organizovaný a neorganizovaný, kdy organizovaný je reprezentován zpravidla burzou nebo jinými licencovanými mimoburzovními organizátory veřejného trhu. Do neorganizovaného trhu patří zejména tzv. obchody před přepážku, kdy zájemce nákup uskuteční s obchodníkem s cennými papíry nebo jinou licencovanou institucí.

Neveřejný trh[editovat | editovat zdroj]

Neveřejným tzv. smluvním trhem rozumíme přímé obchody mezi předem omezeným počtem účastníků, kde mohou být předmětné cenné papíry prodány jednomu, případně několika kupcům na základě individuálního kontraktu ve smluvně dohodnutém objemu i ceně.

Na neveřejném primárním trhu se obchodují tzv. uzavřené emise, kdy emitent předem dojedná prodej nově emitovaných cenných papírů s potencionálními investory. Jejich uvedení do oběhu je následně oznámeno pouze jako skutečnost.

Existence neveřejného trhu sekundárního vznikla v důsledku povolení ve většině zemí nakupovat a prodávat cenné papíry přímo mezi potencionálními kupci a jejich stávajícími vlastníky. [4]

Prameny úpravy cenných papírů a kapitálového trhu[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOTÁSEK, Josef; POKORNÁ, Jarmila. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009.  
  2. § 515 občanského zákoníku
  3. § 516 odst. 1 občanského zákoníku
  4. REJNUŠ, Oldřich. Teorie a praxe obchodování s cennými papíry. Vyd. 1.. vyd. Praha : Computer Press, 2001. ISBN 80-7226-571-7.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]