V tomto článku je použita zastaralá šablona.

František Mareš (rektor)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. MUDr. František Mareš
František Mareš v roce 1912
fotografie: Jan Nepomuk Langhans

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920

Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1925

Rektor Univerzity Karlovy
Ve funkci:
1913 – 1914
Předchůdce František Vejdovský
Nástupce Kamil Henner
Ve funkci:
1920 – 1921
Předchůdce Josef Zubatý
Nástupce Bohumil Němec
Stranická příslušnost
Členství ČStD
ČsND
NF
NSj

Narození 20. října 1857
Opatovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 6. února 1942 (ve věku 84 let)
České Budějovice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnost Češi
Alma mater Karlo-Ferdinandova univerzita
Profese politik, filosof, pedagog a vysokoškolský učitel
Commons Kategorie František Mareš (rektor)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
syn Přemysl Mareš
dcera Milada Marešová
dcera Anna Marešová
dcera Helena Izbická
dcera Ludmila Zátková
dcera Boleslava Marešová

František Mareš (20. října 1857 Opatovice[1]6. února 1942 Hluboká nad Vltavou[2]) byl český fyziolog, filozof, nacionalistický politik, poslanec Revolučního národního shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii, později senátor Národního shromáždění RČS. Byl dvojnásobným rektorem Univerzity Karlovy.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Maturoval v roce 1876 na Arcibiskupském gymnáziu v Praze, poté nastoupil ke studiu filosofie na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, avšak již na jaře 1877 přestoupil na Lékařskou fakultu. Své studium úspěšně ukončil v roce 1882, poté absolvoval několik studijních pobytů (1882 ve Vídni, 1885Lipsku, 1889Berlíně a v Utrechtu).

V roce 1882 se stal asistentem fyziologie na Lékařské fakultě UK, v roce 1890 byl již mimořádným profesorem. Řádným profesorem byl od roku 1895 a též roku stal přednostou Fyziologického ústavu LF UK. V této funkci zůstal až do roku 1928. V akademickém roce 1899–90 byl děkanem Lékařské fakulty UK, v letech 1913–14 a 1920–21 rektorem Univerzity Karlovy.

V době první republiky se Mareš výrazně politicky angažoval. V letech 19181920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[3][4] V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Československou národní demokracii senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do roku 1925.[5] V roce 1920 jeho úsilím vznikl zákon o poměru pražských univerzit, který se podle něj obecně nazývá lex Mareš.

V třicátých letech spoluzaložil politickou stranu s názvem Národní fronta. Ta se v roce 1934 stala součástí Národního sjednocení a Mareš byl zvolen místopředsedou této strany. Byl též čestným předsedou prvorepublikové Vlajky a příležitostným přispěvatelem jejího tiskového periodika.

František Mareš se jako obhájce jejich pravosti angažoval ve sporech o rukopisy. Byl též jednou z hlavní postav insigniády. Ve filozofii byl zastáncem vitalismu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • O výživě člověka (1889)
  • Úvahy z cest (1890)
  • O citlivosti (1891)
  • Idealism a realism v přírodní vědě (1901)
  • Princip zachování energie ve fysiologii (1902)
  • Konec sporu o idealism a realism v přírodní vědě (1903)
  • Fysiologie I–IV (1906–1929) (I. Všeobecná fysiologie (1906), II. Pohyby a jejich inervace (1908), III–1. Výživa, III–2. Krev a její koloběh (1911), IV–1. Fysiologická psychologie, 1926, IV–2. Fysiologie smyslů, 1929)
  • Věda a kultura (1908)
  • Mravnost a kultura. K otázce vivisekce (1910)
  • Psychologie bez duše. Ke kritice základů psychologie prof. F. Krejčího (1912)
  • Věda a náboženství. Ke kritice monismu (1913)
  • Život – tvůrčí síla. (přednáška při nastoupení rektorátu v listopadu 1913)
  • Životní účelnost (1917)
  • Pravda nad skutečnost (1918)
  • Pravda v citu (1922)
  • Otázky filosofické, národní a sociální v politice (1923)
  • Socialism a komunism v moderním mezinárodním hnutí sociálním (1926)
  • Vědecké metody realismu v otázce rukopisné (1927)
  • Strach z pravdy (1937)
  • Dialektický materialismus. Filosofie Leninova (1937)
  • Soumrak duchovní kultury před svítáním. Srovnání středověké filosofie křesťanské s přírodní vědou a filosofií nové doby (1939)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/maresf.html
  3. MUDr. František Mareš [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]