Antonín Hobza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. JUDr. Antonín Hobza

Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1923 – 1924
Předchůdce Karel Hermann-Otavský
Nástupce Josef Vančura
Ve funkci:
1939 – 1939
Předchůdce Jiří Hoetzel
Nástupce Arnošt Wenig-Malovský
Stranická příslušnost
Členství Komunistická strana Československa

Narození 6. ledna 1876
Rokytnice nad Rokytnou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. září 1954 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Profese právník a pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Hobza (6. ledna 1876 Rokytnice nad Rokytnou[1]6. září 1954 Praha) byl český právník, profesor církevního a mezinárodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a akademik ČSAV.

Život[editovat | editovat zdroj]

Antonín Hobza se narodil jako jedno z osmi dětí[2] do skromných poměrů, proto se během studií musel živit zcela sám. Původně měl být knězem, ale po absolvování gymnázia v Třebíči si zvolil pražskou právnickou fakultu, kde byl roku 1902 promován doktorem práv.[3] Poté získal praxi u zemského soudu a byl na kratší studijní stáži na univerzitě v Bonnu, aby od roku 1904 našel trvalejší konceptní místo v železničním a nadačním referátu zemského výboru. Zároveň se začal vážně zajímat o právní teorii, publikoval první časopisecké příspěvky, zejména o územní samosprávě, které byly pozitivně přijaty. Nakonec ale u něj převážil zájem o církevní právo, v němž se roku 1907 na české právnické fakultě habilitoval a o čtyři roky později byl jmenován mimořádným profesorem, takže administrativu opustil a věnoval se jen akademické činnosti.[4]

Postupně ovšem opouštěl klasická kanonistická témata a věnoval se spíše veřejnoprávní regulaci církví, mj. hájil v tehdejší době menšinové stanovisko žádající odluku církve od státu. Po vzniku Československé republiky toto téma krátkodobě řešil i na ministerstvu zahraničních věcí, kde řídil právní sekci a mj. se podílel na budování diplomatického sboru, ale podporoval také diplomatické uznání Sovětského svazu, což bylo v rozporu s tehdejší vládní politikou.[3] Pak už se zabýval převážně jen mezinárodním právem na univerzitě, když byl již roku 1917 v tomto oboru jmenován řádným profesorem, a to jako první v celé monarchii. Do té doby šlo o okrajovou záležitost a Hobza se tak stal průkopníkem českého, resp. československého mezinárodního práva jakožto vědního oboru. Značně potřebná a používaná byla především jeho dvoudílná učebnice. Z hlediska teoretického přístupu byl pozitivista. Kromě teorie se ale věnoval i praxi, byl např. členem Institutu mezinárodního práva a Stálého rozhodčího soudu, roku 1922 v Praze uspořádal mezinárodní kongres věnovaný leteckému právu, načež vytvořil české letecké názvosloví, a spoluzaložil československou pobočku Sdružení pro mezinárodní právo (později samostatné Československé sdružení pro mezinárodní právo). To krátce před okupací vydávalo ve střední a východní Evropě ojedinělý časopis Hlídka pro mezinárodní právo.[4]

Po válce se vrátil na právnickou fakultu už jako člen komunistické strany, zpracovával posudky pro vládu nebo pro účely soudních procesů, např. s K. H. Frankem, a spolupracoval na přípravě nové ústavy. Nakonec se podílel na vytvoření Československé akademie věd, zejména jejího Kabinetu mezinárodního práva, poté co byl roku 1952 jmenován jedním z prvních československých akademiků.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Podvod při smlouvě manželské (1906)
  • Poměr mezi státem a církví (1909, 1919, 1925, 1931)
  • Autonomie náboženských svazů v moderním státě (1910)
  • Právem mezinárodním ku právu světovému (1913)
  • Právo mezinárodní (I. 1915, II. 1919)
  • Právo mezinárodní. Válečné právo územní (1923)
  • Uznání Sovětů de jure (1924)
  • Úvod do církevního práva (spolu s J. Turečkem; 1929, 1936)
  • Modus vivendi (1930)
  • Úvod do mezinárodního práva mírového (I. 1933, II. 1935)
  • Přehled mezinárodního práva válečného (1946)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kniha narozených farnosti Rokytnice nad Rokytnou [online]. Moravský zemský archiv Brno [cit. 2017-05-22]. Matriční záznam o narození a křtu. Dostupné online. 
  2. Hobza, Antonín [online]. Nadace Langhans Praha [cit. 2016-02-22]. Dostupné online. 
  3. a b c MRÁZEK, Ivan. Akademik Antonín Hobza †. Právník. 1954, čís. 8, s. 536–538. 
  4. a b KINDL, Vladimír. Antonín Hobza. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 532–535.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]