Gymnázium Třebíč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gymnázium Třebíč
Používaná zkratka GTR
Zřizovatel Kraj Vysočina
IČO 604 184 35
IZO 000 559 237
Ředitel RNDr. Alice Burešová
Zástupce Mgr. Stanislav Prokop
Adresa Masarykovo náměstí 116/9
674 01 Třebíč
Zeměpisné souřadnice 49°12′51″ s. š., 15°52′53″ v. d.
Datum založení 1871
Počet žáků 596
Webové stránky školy
  • Gymnázium čtyřleté
  • Gymnázium osmileté
Nová budova gymnázia

Gymnázium Třebíč je všeobecné gymnázium, které se nachází v třebíčské čtvrti Horka-Domky naproti budově Městského úřadu Třebíč na Masarykově náměstí. Blízko školy se nachází i Obchodní akademie Dr. Albína Bráfa a Hotelová škola Třebíč.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Boje o české gymnázium a jeho založení[editovat | editovat zdroj]

První pokus o zřízení nižší reály vzešel na popud starosty města Martina Hasska z třebíčského zastupitelstva roku 1853 a vedl k podání žádosti vládě o zřízení školy s nabídkou, že město zajistí pro školu budovu a rovněž veškeré potřebné vybavení.[1] Pro dokázání vážnosti žádosti zakoupilo město dům číslo stojící na Jordáně, tedy dnešním Masarykově náměstí. Na jeho místě měla být vybudována nová školní budova.

Při projednávání návrhu úředními orgány však došlo k průtahům. Mezitím se změnilo rozložení sil v třebíčském zastupitelstvu a konzervativní členové se postavili pro Hasskově snaze a odvolali dříve dané sliby o zajištění školy.[1] Jejich další tlak vedl až k odstoupení Martina Hasska z pozice starosty v roce 1857.[1]

Starosta města Ignác Přerovský

Až roku 1867 padla vláda Karla Funduluse staršího a nový starosta Ignác Přerovský oživil myšlenku vzniku střední školy. Tentokrát ale zastupitelé neusilovali o nižší reálku, nýbrž o nižší gymnáziu. O jeho zřízení jela roku 1870 osobně jednat do Vídně delegace ve složení Ignác Přerovský, Alois Hassek a František Müller.[1] Dalšího projednávání žádosti se ujal ve Vídni tehdejší ministerský rada Josef Jireček, který se rok poté stal rovněž ministrem kultury a vyučování v Hohenwartově vládě. Z této pozice zajistil císařské rozhodnutí ze dne 14. srpna 1871 o zřízení c. k. slovanských nižších gymnasií v Třebíči a Valašském Meziříčí.[1] Slovanská gymnasia zakládaná na Moravě byla totožná s českými v Čechách.[2]

Prvním ředitelem gymnázia byl jmenován Alois Vaníček,[3] profesorem František Hejzlar a katechetou farář ze zámku dr. Alois Schrotz. Pro zajištění chodu školy pronajalo město místnosti v domě U Krupičků.[2]

První roky a přeměna na německé gymnázium[editovat | editovat zdroj]

Vzdělávací ústav byl slavnostně otevřen 29. října 1871, tedy ve stejný den, jako byl vysvěcen třebíčský Národní dům. Slavnostní kázání ku příležitosti otevření tehdy vedl třebíčský rodák P. Jan Soukop.[2]

V prvním školním roce se zapsalo ke studiu 78 žáků. Ti byli vyučováni v domě U Krupičků[3] všichni v společně v jedné místnosti, protože se nepočítalo s takovým zájmem.[2] Obdobný zájem vydržel i v následujícím roce.

Po nástupu nové Auersperkovy vlády však došlo ke změnám v celém císařství, které vedly k centralizaci a germanizaci. Bylo tak rozpuštěno české zastupitelstvo a následně nahrazeno hrstkou třebíčských Němců podporovaných německy mluvícími Židy a státní správou.[2] 3. srpna 1873 v důsledku toho došlo k podání žádosti 30členné komise o zavedení německého vyučovacího jazyka na gymnáziu. Ten byl zaveden i přes protest podepsaný 722 občany Třebíče a 100 občany okolních obcí a následně odeslaný císaři.[2] Vláda návrh totiž císaři protest ani nepředložila a obhajovala své rozhodnutí prohlášením, že dokument nevzešel od obecního zastupitelstva.

7. listopadu 1873 byl zvolen starostou Karel Fundulus mladší a již 9. listopadu bylo změněno slovanské gymnázium na c. k. německé vyšší gymnasium. Německé gymnázium však nemohlo získat dostatečný počet žáků. Z toho důvody byly zřízeny české paralelní třídy v 1. a 2. ročníku.[2] Ve druhém ročníku byli čeští studenti připravování na přechod do třetího ročníku německého.[2]

Rozvoj třebíčského školství začal až po školských reformách Marie Terezie v 18. století. V té době byly učiněny první pokusy o vytvoření gymnázia v Třebíči. Další, již úspěšnější, snahy jsou datovány do poloviny 19. století. O založení gymnázia usiloval tehdejší starosta Martin Hassek, který v roce 1853 podal žádost o zřízení gymnázia. Nakonec se ani tento pokus nestal úspěšným a tak střední škola opět nebyla založena.

V roce 1871 se tehdy již převážně české městské zastupitelstvo zavázalo opatřit gymnáziu budovu a zázemí a císař František Josef I. 14. srpna tohoto roku rozhodl, že celkově 4. české gymnázium bude založeno. Již 29. října téhož roku proběhla slavnost k otevření gymnázia, v kostele sv. Martina z Tours pronesl slavnostní kázání farář z Doubravice na Moravě a třebíčský rodák Jan Nepomuk Soukop. Tentýž den byl rovněž otevřen i Národní dům. Obec tak byla narychlo nucena sehnat budovy pro gymnázium, využila tak tzv. Krupičkův dům, kde působila finanční stráž – ta byla vystěhována jinam. Škola však působila postupně i v dalších prostorách, Krupičkův dům údajně nestačil, škola působila v budově radnice, hostinci, sirotčinci a také i v bývalé jejkovské škole. V roce 1875 byla škola přestěhována do tzv. staré školy (pozdější budova zdravotnické školy a po roce 2005 i gymnázia) na Hasskově ulici. Za dalších deset let byla k této budově přistavěna dvouposchoďová přístavba. V těchto letech bylo gymnázium poněmčeno, tento stav trval od roku 1874 až do roku 1888, kdy byly zrušeny všechny německé třídy. Mezitím však postupně přibývaly mezi německé třídy i třídy s českým vyučovacím jazykem.[4] Od roku 1886 bylo navíc gymnázium císařským rozhodnutím z 24. července 1885[4] prohlášeno za nižší gymnázium, o rok později již za gymnázium vyšší.

Svěcení budovy gymnázia

V dubnu 1888 bylo již vybráno místo pro novou budovu gymnázia a stavitelé Jaroslav Herzán a Reimund Wolf zahájili stavbu, budova byla postavena nákladem 84 000 zlatých a slavnostní otevření proběhlo 22. září 1889. Tentýž den byla budova i vysvěcena, svěcení se ujal František Saleský Bauer. Projevy pronesli i starosta Josef Ferdinand Kubeš, školní inspektor K. Schober a advokát Antonín Blahovec, za desku s věnováním byla zazděna železná krabička s listinami a také byly k příležitosti svěcení gymnázia vyraženy pamětní mince. Odpoledne se v besedním domě konal banket, při kterém byla volána sláva císaři.

V roce 1896 proběhly oslavy k 25 letům gymnázia a k tomuto roku byl založen i Akademický feriální klub pro jihozápadní Moravu se sídlem v Třebíči. Škola byla však využívaná i jinak, v roce 1894 ve škole byla během prázdnin ubytována armáda a znovu od srpna 1914 do 1. ledna 1916 ve škole sídlil vojenský lazaret.[5] Výuka však nebyla přerušena, pouze byla odsunuta do tzv. Staré školy na Hasskově ulici. Od roku 1916 až do osvobození 28. října 1918 probíhala výuka s problémy, někteří učitelé narukovali a také byli nuceni narukovat i žáci vyšších ročníků. Po osvobození se měli vrátit původní profesoři a studenti již ve školním roce 1919/1920 založili sportovní klub Achilles. Již 10. února 1920 bylo gymnázium pojmenováno Masarykovo gymnázium, tentýž měsíc byly z učeben odstraněny kříže (jako ve všech školách). V roce 1921 proběhly oslavy 50 let gymnázia.

Škola byla do roku 1924 označena jako klasické gymnázium, později jako reálně gymnazijní škola s francouzštinou a deskriptivou.[6] V roce 1928 byla osazena druhá pamětní deska, tentokrát padlým vojákům v čele se studentem Josefem Knotkem ze Smrku a od roku 1930 ve škole působilo sdružení rodičů. V roce 1935 si studenti mohli poprvé vybrat francouzský jazyk jako jazyk maturitní.[6]

V roce 1938 byla škola opět obsazena armádou (všechny učebny kromě čtyř byly přenechány československé armádě, mohlo se vyučovat pouze 24 hodin týdně a sborovna byla přesunuta do šaten),[6] tentokrát byla výuka přesunuta do šesti učeben[6] budovy Obchodní akademie Dr. Albína Bráfa. Do třebíčského gymnázia se navíc přesunuly řediteství gymnázií z odsunutých území českého státu, byli jimi ředitelství znojemského, telčského, ivančického, hustopečského a opavského gymnázia.[6] Později se výuka vrátila zpět do původní budovy, ale již 11. května 1942 byla budova zabrána pro sběrný tábor Židů. Výuka fungovala pouze pro studenty z posledního ročníku, kteří se připravovali na maturitní zkoušku.[7] Účelu sběrného tábora ovšem škola sloužila pouze do 25. května tohoto roku, budovou prošlo přes 1500 osob, tyto osoby byly později transportovány do koncentračních táborů. Po této epizodě se ve škole učilo až do konce školního roku 1944, v srpnu tohoto roku byly v budově rychle připraveny prostory pro německý vojenský lazaret. V této době se tak vyučovalo v tzv. Dělnickém domě (naproti jejkovskému kostelu), jejkovské faře a na dalších místech. Později bylo vyučování zastaveno úplně. Po osvobození bylo vyučování obnoveno a v roce 1946 se již konaly slavnosti k 75 letům školy. V tomto roce byl také vydán almanach k tomuto výročí.

Po revoluci, v roce 1953 byla budova přestěhována do nově postavené budovy jedenáctileté střední školy na tehdejším náměstí Osvobození (na nynějším Václavském náměstí), tento název škola získala na několik let a v roce 1960 byla znovu přejmenována a to na Střední všeobecně vzdělávací školu. Tak se škola jmenovala do roku 1968, posléze byla přejmenována opět na gymnázium.[7] V roce 1971 proběhly oslavy stého výročí založení školy a také se škola vrátila zpět do původní budovy na Masarykově náměstí. Do budovy jedenáctiletky byla přestěhována základní škola. V roce 1980 po školských reformách začali být ve škole vyučovány odborné předměty, ty se pak vyučovaly až do roku 1990, kdy byly zrušeny.[7] K dalšímu přejmenování školy došlo dne 23. října 1987, dostala název Gymnázium Bedřicha Václavka, tento název vydržel pouze do roku 1990 a v souvislosti s tímto přejmenováním byla odhalena pamětní deska.[8] Ještě před sametovou revolucí začala přístavba nové budovy gymnázia, přesněji 1. září 1989, výuka probíhala v sousední budově. Přístavba byla dokončena v roce 1994 a výuka v původních i nových prostorách byla zahájena 4. září 1995. V roce 1990 nastoupili první studenti do tříd víceletého gymnázia, ti prozatím studovali v budově ZŠ T.G. Masaryka, do budov gymnázia se přesunuli až po dostavbě přístavby v roce 1995.[9]

V roce 1996 došlo k oslavám 125. výročí školy a rovněž k vydání Almanachu gymnázia Třebíč 1871–1996.

Proměny budov Gymnázia Třebíč na fotografiích
Svěcení nově postavené staré budovy Gymnázia roku 1889 Pohled na Gymnázium Třebíč z městské věže okolo roku 1906
Roku 1889 Kolem roku 1906

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Gymnázium se snaží studenty připravovat na studium na vysokých školách, většina studentů se na vysoké školy dostává. Škola nabízí výuku několika jazyků, kurzy programování, biologické, dějepisné a jiné semináře. Školu navštěvuje přibližně 600 žáků, škola otvírá 3 třídy pro čtyřleté gymnázium a jednu třídu pro víceleté gymnázium.[9]

Škola sídlí ve dvou budovách. Jsou to nová a stará budova, stará školní budova na Masarykově náměstí byla postavena v roce 1889, nová byla postavena mezi lety 1989-1994. V roce 2016 má dojít k rekonstrukci střechy školy, stejně tak k dobudování strojovny vzduchotechniky s rekuperací tepla.[10] Budova se rekonstruovala až do konce roku s tím, že kolaudace má proběhnout na začátku prosince 2016. Mimo jiné se z tělocvičny gymnázia staly učebny a kabinety, neboť v horních patrech školy se nedalo vyučovat - nebyla zavedena vzduchotechnika a další vedení.[11]

Názvy školy[editovat | editovat zdroj]

  • 1871–1873 c. k. slovanské nižší gymnasium
  • 1873 c. k. německé nižší gymnasium
  • 1886 Gymnázium
  • 1920 Masarykovo gymnázium
  • 1953 Jedenáctiletá střední škola
  • 1960 Střední všeobecně vzdělávací škola
  • 1968 Gymnázium
  • 1987 Gymnázium Bedřicha Václavka
  • 1990 Gymnázium Třebíč

Seznam ředitelů[editovat | editovat zdroj]

Prvním ředitelem gymnázia byl Alois Vaníček, současnou ředitelkou gymnázia je od roku 2012 Alice Burešová.[12]

Pořadí Představitel Portrét Období působení
1 Alois Vaníček 1871–1875
2 Edmund Kratochvil 1875–1878
3 Ferdinand Kremser 1878–1884
4 PhDr. Jan Reichert PhDr. Jan Reichert, ředitel Gymnázia Třebíč 1884–1902 1884–1902
5 Karel Kořínek 1902–1908
6 PhDr. Jan Korec 1908–1913
7 Jan Štěpán 1913–1914
8 Antonín Nevole 1914–1924
9 PhDr. Josef Kozlovský 1925–1936
10 Bohumír Bradáč 1937–1942
11 Alois Kratochvil 1942–1945
12 Bohumír Bradáč 1945–1948
13 Alois Kratochvil 1948–1953
14 Karel Heinige 1953–1961
15 Jaroslav Kratochvíl 1961–1966
16 Josef Raček 1966–1978
17 Mgr. František Plhák 1978–1990
18 Mgr. Ludvík Burian 1990–2003
19 Mgr. Radek Blažek[13] Radek Blažek, ředitel Gymnázia Třebíč 2003–2012 2003–2012
20 RNDr. Alice Burešová 2012-

Významní studenti[editovat | editovat zdroj]

Hlavní vchod do gymnázia
Studentský vchod do nové budovy gymnázia
Centrální jídelna
Bývalá budova SZŠ v místech, kde stávala Vídeňská brána, svého času třetí budova GTR
Související informace naleznete také v článku Seznam významných studentů Gymnázia Třebíč.

Předměty[editovat | editovat zdroj]

V nabídce gymnázia jsou předměty všeobecného zaměření jako jsou zeměpis, dějepis, biologie, matematika, fyzika a mnohé další. Z jazyků je možné studovat češtinu, angličtinu, němčinu, ruštinu, francouzštinu a latinu.

Specializované učebny[editovat | editovat zdroj]

Na gymnáziu se nachází celkem devět specializovaných učeben. Svou třídu a laboratoře mají biologie, chemie a fyzika. Vlastní učebnu má také výtvarná výchova, hudební výchova. Mimo to se zde nachází ještě jedna bývalá učebna fyziky, ve které jsou patrné pozůstatky přizpůsobení. Škola se také může pochlubit interaktivní učebnou zeměpisu se speciální dotykovou tabulí, na kterou v rámci soutěže Oranžová učebna přispěla Skupina ČEZ. Takřka všechny specializované učebny jsou vybaveny počítačem a projektorem, některé jsou poschoďové.

Tradiční akce školy[editovat | editovat zdroj]

  • Sportovní den
  • Studentská akademie Studenti studentům
  • Den otevřených dveří
  • Ples Gymnazijní matice
  • Výtvarná akce studentů Ani ve škole, ani za školu, ale před školou
  • Netradiční sportovní den k ukončení školního roku pořádaný studenty třetích ročníků

Aktivity studentů[editovat | editovat zdroj]

Již více než třicet let na škole pravidelně vychází studentský časopis Zvonek navazující na odkaz úspěšných studentů Gymnázia Třebíč, jakými byly například básníci Vítězslav Nezval či Jakub Deml. Svým stářím patří patrně mezi nejstarší pravidelně vycházející školní časopisy v Česku. Mezi jeho odchovance patří například karikaturista Štěpán Mareš, který během svého studia na gymnáziu pro Zvonek pracoval coby začínající ilustrátor.

Snímek z vysílání televize Hitoto

Od roku 2009 spolupracuje školní časopis se Studentským studiem, které existuje již od devadesátých let 20. století a jeho hlavní činností je provoz školní televize. Zvonek společně se Studentským studiem úspěšně provozuje televizní stanici Hitoto, která pravidelně vysílá ve škole i na internetu. Při své činnosti využívají redaktoři četných zkušeností získaných při provozu velmi populární stejnojmenné rozhlasové stanice, která na škole působila v osmdesátých až devadesátých letech. Jejím hlavním předmětem vysílání byla populární hitparáda. V současné době se na vysílání podílí všichni redaktoři školního časopisu, někteří zástupci Studentského studia a další studenti. Mimo standardní vysílání, které probíhá dvakrát i vícekrát týdně, natáčí školní televize také například dokument o historii školy.

Ve školním roce 2009/2010 vznikl na gymnáziu též konkurenční televizní kanál Universal provozovaný některými členy Studentského studia. První vysílání bylo představeno studentům v úterý 22. prosince 2009 před konáním tradiční vánoční akademie. Vysílání bylo přijato studenty i učiteli dobře. Universal v současnosti vysílá každý týden pouze jednou a to ve středu, v repríze pak ve čtvrtek. Každý lichý týden se na televizních obrazovkách na všech učebnách objevuje zpravodajská relace, zatímco sudé týdny patří zábavné show Uvolněte se, prosím, kde roli hosta přebírají místní vyučující. Universal ve svých začátcích pronikl i na titulní stránky místních novin, např. Třebíčského deníku. Na tvorbě pořadu spolupracuje přibližně 30 studentů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alamanach Gymnázia Třebíč 1871 – 1996. Redakce PhDr. Pavel Jindra, RNDr. Miroslav Málek. 1. vyd. Třebíč : Gymnázium Třebíč, 1996. 342 s.  
  • Doplněk almanachu Gymnázia Třebíč 1996 – 2006. Redakce Mgr. Lenka Mahelová. 1. vyd. Třebíč : Gymnázium Třebíč, 2006. 168 s.  
  • JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí potřetí. Třebíč : Amaprint-Kerndl, 2008. 207 s. ISBN 978-80-254-4243-2. Kapitola Třebíčské české gymnázium I., s. 9-14.  
  • JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí potřetí. Třebíč : Amaprint-Kerndl, 2008. 207 s. ISBN 978-80-254-4243-2. Kapitola Třebíčské české gymnázium II., s. 14-18.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e DVOŘÁK, Karel. Ze staré Třebíče. Díl II.. Třebíč : Sociální demokracie, 1990. 215 s. Kapitola Tragikomedie metamorfóz třebíčského gymnasia 1871 - 1887, s. 60.  
  2. a b c d e f g h Ze staré Třebíče. Díl II. s. 61.
  3. a b RŮŽIČKOVÁ, Eva. Dějiny školství v Třebíči. Olomouc, 2011 [cit. 2016-10-03]. 43 s. Bakalářská práce. Katedra společenských věd - Pedagogická fakulta - Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Pavel Kopeček. s. 23. Dostupné online.
  4. a b RŮŽIČKOVÁ, Eva. Dějiny školství v Třebíči. Olomouc, 2011 [cit. 2016-10-03]. 43 s. Bakalářská práce. Katedra společenských věd - Pedagogická fakulta - Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Pavel Kopeček. s. 24. Dostupné online.
  5. VONDRÁK, František. Třebíčským lazaretem prošly tisíce vojáků. Třebíčský deník [online]. VLP, 2017-02-13 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online.  
  6. a b c d e RŮŽIČKOVÁ, Eva. Dějiny školství v Třebíči. Olomouc, 2011 [cit. 2016-10-03]. 43 s. Bakalářská práce. Katedra společenských věd - Pedagogická fakulta - Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Pavel Kopeček. s. 25. Dostupné online.
  7. a b c RŮŽIČKOVÁ, Eva. Dějiny školství v Třebíči. Olomouc, 2011 [cit. 2016-10-03]. 43 s. Bakalářská práce. Katedra společenských věd - Pedagogická fakulta - Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Pavel Kopeček. s. 26. Dostupné online.
  8. NA. Gymnázium nese jméno Bedřicha Václavka. Třebíčský zpravodaj. 12/1987, roč. 1987, čís. 12, s. 10.  
  9. a b RŮŽIČKOVÁ, Eva. Dějiny školství v Třebíči. Olomouc, 2011 [cit. 2016-10-03]. 43 s. Bakalářská práce. Katedra společenských věd - Pedagogická fakulta - Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Pavel Kopeček. s. 27. Dostupné online.
  10. BROTHÁNKOVÁ, Monika. Kraj Vysočina připravuje velké investiční projekty do vzdělávání [online]. Kraj Vysočina, 2016-05-19, [cit. 2016-05-20]. Dostupné online.  
  11. ČERNÝ, Kamil. Gymnazisté stále studují v provizoriu. Opravy nekončí. Třebíčský deník [online]. VLP, 2016-11-21 [cit. 2016-11-22]. Dostupné online.  
  12. RŮŽIČKOVÁ, Eva. Dějiny školství v Třebíči. Olomouc, 2011 [cit. 2016-10-03]. 43 s. Bakalářská práce. Katedra společenských věd - Pedagogická fakulta - Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Pavel Kopeček. s. Textové přílohy - Přiloha 1. Dostupné online.
  13. Volební komise, GTR, PDF
  14. a b Gymnázium Třebíč. Almanach Gymnázia Třebíč 1871 - 1996. Redakce Pavel Jindra, Miroslav Málek. 1. vyd. Třebíč : Gymnázium Třebíč, 1996. 344 s. Kapitola Seznam absolventů, s. 224.  
  15. Almanach Gymnázia Třebíč 1871–1996. s. 232.
  16. Almanach Gymnázia Třebíč 1871–1996. s. 227.
  17. Almanach Gymnázia Třebíč 1871–1996. s. 229.
  18. a b c Almanach Gymnázia Třebíč 1871–1996. s. 230.
  19. a b Almanach Gymnázia Třebíč 1871–1996. s. 231.
  20. Almanach Gymnázia Třebíč 1871–1996. s. 233.
  21. a b Almanach Gymnázia Třebíč 1871–1996. s. 234.
  22. a b Almanach Gymnázia Třebíč 1871–1996. s. 237.
  23. Almanach Gymnázia Třebíč 1871–1996. s. 240.
  24. Almanach Gymnázia Třebíč 1871–1996. s. 243.
  25. Almanach Gymnázia Třebíč 1871–1996. s. 248.
  26. Almanach Gymnázia Třebíč 1871–1996. s. 260.
  27. Almanach Gymnázia Třebíč 1871–1996. s. 263.
  28. Almanach Gymnázia Třebíč 1871–1996. s. 283.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]