František Kršňák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Kršňák
Narození6. září 1898
Třebíč
Úmrtí13. července 1957 (ve věku 58 let)
Praha
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Akademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, historik, estetik, kunsthistorik a grafik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Kršňák (6. září 1898, Třebíč13. července 1957, Praha) byl český malíř, historik a muzejní pracovník.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

František Kršňák se narodil v roce 1898 v Třebíči, jeho otcem byl obuvník. V roce 1918 odmaturoval na gymnáziu v Třebíči,[1] následně nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze,[2] ale následně nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru figurální kresby pod Maxem Švabinským, Josefem Loukotou, Vlahem Bukovacem a Jakubem Obrovským.[3] V roce 1920 také nastoupil na Filozofickou fakultu na obor estetiky, kde se začal věnovat také muzejnictví, tu ukončil ziskem titulu doktora filosofie v roce 1929. Mezi lety 1925 a 1930 pracoval v Západomoravském muzeu v Třebíči.[4] V letech 1930 a 1931 pracoval jako archivář Štencova závodu, roku 1931 pak nastoupil do Národního muzea v Praze, kde pracoval jako asistent Karla Gutha,[5] působil také jako zemský muzejní komisař.[4] Od roku 1945 působil jako ředitel národopisného oddělení Národního muzea.[6] V roce 1951 se stal ředitelem Náprstkova muzea v Praze, kde působil až do roku 1957.[7]

V začátcích tvorby ovlivnil třebíčského malíře Ladislava Nováka.[8] Tvořil mimo jiné katalogy a plakáty Národního muzea, ilustroval botanické publikace a vytvořil portréty mnoha osobností,[9] ty jsou uloženy ve sbírkách Muzea Vysočiny v Třebíči.[10] Je autorem obálky edice Musica Antiqua Bohemica.[9] Přátelil se s Vítězslavem Nezvalem, kterého jako žáka třebíčského gymnázia přivedl na zkoušku divadelního sboru. Nezval spolu s Jiřím Svobodou také navštívil nemocného Františka Kršňáka před smrtí v nemocnici Na Bulovce, kde ležel na oddělení Karla Přerovského, se kterým se také Nezval přátelil.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zkoušky dospělosti. Program c.k. státního gymnasia v Třebíči. 1919, roč. 1919, čís. 42, s. 16. 
  2. Kršnák František [online]. Univerzita Karlova v Praze [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. 
  3. TOMAN, Prokop. Slovník československých výtvarných umělců. Praha: B. Kočí, 1927. 453 s. S. 157. 
  4. a b Kršňák, František, 1898-1957 [online]. Městská knihovna v Třebíči [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. 
  5. LIFKA, Bohumír. Kronika. Časopis společnosti přátel starožitností. 1957-12-03, čís. 4, s. 222. 
  6. MALÝ, Zbyšek; MALÁ, Alena. Slovnik českých a slovenských výtvarných umělců. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné Centrum Chagall, 2001. 391 s. ISBN 978-80-86171-35-7, ISBN 80-86171-35-3. OCLC 700001721 S. 310. 
  7. SECKÁ, Milena. Vojta Náprstek : mecenáš, sběratel a vlastenec. Praha: Vyšehrad, 2011. 304 s. ISBN 978-80-7429-173-9, ISBN 80-7429-173-1. OCLC 767763810 S. 279. 
  8. HŮLA, Jiří. Dvě výstavy Ladislava Nováka. Ateliér. 1998-03-19, čís. 6, s. 4. 
  9. a b František Kršňák [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. 
  10. Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 19–20. 
  11. SVOBODA, Jiří. Přítel Vítězslav Nezval. Praha: Československý spisovatel, 1966. 349 s. S. 30, 262. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]