Jarmila Urbánková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o překladatelce a básnířce. O herečce, národní umělkyni pojednává článek Jarmila Urbánková (herečka).
Jarmila Urbánková
Narození 23. února 1911
Horní Vilémovice
Úmrtí 13. května 2000 (ve věku 89 let)
Praha
Alma mater Masarykova univerzita
Ocenění zasloužilý umělec (1976)
Děti Jan Galandauer
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jarmila Urbánková, provdaná Galandauerová (23. února 1911 Horní Vilémovice13. května 2000 Praha) byla česká překladatelka a lyrická básnířka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jarmila Urbánková se narodila v Horních Vilémovicích na Třebíčsku v rodině českobratrského faráře. Po gymnáziu v Třebíči a v Přerově, kam se v roce 1924 přestěhovala, vystudovala Filozofickou fakultu MU v Brně (češtinaangličtina). Po studiích se začala živit jako překladatelka. V listopadu 1935 odjela na pět měsíců do Londýna, aby se zdokonalila v angličtině. Za necelý rok se provdala za právníka Maxe Galandauera, aktivního komunistu brněnské Levé fronty. Na začátku okupace byl její muž zatčen. Později zemřel v koncentračním táboře. Jejich syn Jan Galandauer (* 1936) je historik.

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Po skončení války pracovala v Praze na ministerstvu informací. Na jaře 1953 přešla do Státního nakladatelství dětské knihy, kde byla vedoucí redaktorkou. V roce 1955 se stala redaktorkou Literárních novin, odkud za dva roky odešla a nastoupila do Zrcadla kultury v Čs. rozhlasu. Od začátku 60. let se věnovala výhradně literární práci.

První básně uveřejňovala v přerovském deníku Obzor pod pseudonymem Jurka Baranákov nebo Marina Kraftová. Přispívala do Listů pro umění a kritiku, Literárních novin, Rudého práva, Tvorby, Večerní Prahy, Literárního měsíčníku aj. Překládala především z angličtiny, francouzštiny, němčiny, bulharštiny a slovenštiny. Zaměřila se na autory, jako jsou A. J. Cronin, G. Hauptmann, J. Keats, P. B. Shelley. Také přebásnila Shakespearovy sonety.

Za básnické a překladatelské dílo byla v roce 1976 oceněna titulem zasloužilá umělkyně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Rozbité zrcadlo (1932)
  • Horní náměstí (1934)
  • Větrný čas (1937)
  • Slunečnice (1942)
  • Cituplná zkazka (1944)
  • K jitřnímu prameni (1955)
  • Krůpěje (1957)
  • Zpívající pták (1964)
  • Pod milostnou lunou (1968)
  • Kotvy a stébla (1978)

Verše pro děti[editovat | editovat zdroj]

  • Vonička (1943)
  • Čím bych chtěl být (1946)
  • Kde zvířátka bydlí (1955)

Výbory z poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Po slunci hlavu obracím (1961)
  • Zrcadlo (1973)
  • Ozvěny jar (1981)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1985. 830 s. S. 654–656.  
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 659.  
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha : Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1144–1146.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 402–403.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]