František Hrubín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Hrubín
František Hrubín
František Hrubín
Narození17. září 1910
Královské Vinohrady, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. března 1971 (ve věku 60 let)
České Budějovice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
PseudonymB. Červený, K. Vlášek, Rafael, Ivan Hrubín, J. Hrubín
Povoláníspisovatel, státní úředník, dramatik, básník, autor dětské literatury, překladatel a editor
Alma materUniverzita Karlova
Významná dílaRomance pro křídlovku
Oceněnínárodní umělec (1966)
DětiJitka Minaříková (19402020, překladatelka)
Vít Hrubín (19451995, televizní režisér)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob F.Hrubína na Vyšehradském hřbitově

František Hrubín (17. září 1910 Královské Vinohrady[2]1. března 1971 České Budějovice) byl český spisovatel, básník (autor přírodní a milostné lyriky), později básník obav, dramatik, scenárista, překladatel knížek (většinou pro děti) především z francouzštiny.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na Královských Vinohradech v Balbínově ulici[3] čp. 486 (dům již neexistuje) v rodině stavitelského asistenta Františka Hrubína z Břežan (* 1880) a Anny, rozené Novotné z Lešan (* 1887).[2] Rodina žila na Královských Vinohradech,[4] po vypuknutí první světové války ale otec narukoval. Matka se proto v roce 1914 přestěhovala, s Františkem i jeho jednoročním bratrem Josefem, ke svému otci, chalupníku Josefu Novotnému, do Lešan.

LešanechPosázaví prožil František Hrubín své dětství a v letech 1916–1922 zde chodil do školy. Posázaví, které zobrazil např. v dílech Romance pro křídlovku, Zlatá reneta či Lešanské jesličky, zůstalo jeho celoživotní inspirací.[5]

Studoval na několika gymnáziích v Praze, po maturitě v roce 1932 se neúspěšně pokoušel vystudovat filozofii a práva na Karlově univerzitě. Od roku 1934 byl zaměstnán v Městské knihovně v Praze a později na ministerstvu informací. V roce 1946 se stal spisovatelem z povolání.[5]

2. prosince 1939 se oženil s Jarmilou Holou[2], s níž měl dceru Jitku (1940–2020, provd. Minaříková, překladatelka) a syna Víta (1945–1995, filmový a televizní režisér).[5]

Výrazně se podílel na založení dětského časopisu Mateřídouška, v letech 19451948 ho redigoval.

Na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů (1956) spolu s Jaroslavem Seifertem odvážně kritizoval spojení literatury a politiky. Zastal se zde nejen perzekvovaných, ale i zavřených básníků (Jiřího Koláře). Emotivně odmítl odsuzující názory Ladislava Štolla na poezii Františka Halase.[6] Na sjezdu byl též zvolen do Ústředního výboru Svazu.[7] Jeho vystoupení vedlo nejprve k zákazu literární činnosti, velice brzy mu bylo povoleno překládat a psát literaturu pro děti, jeho samostatná tvorba procházela různými obdobími zákazů a vydávání.

Od roku 1945 žil v Praze-Holešovicích a v Lešanech. Často též pobýval v Chlumu u Třeboně, kde později vlastnil dům.

Je pochován na pražském Vyšehradském hřbitově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

F. X. Šalda o něm řekl: Tichý extatik a mámivý melodik.

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Zpíváno z dálky1933 – písňová melodická poezie, blízká Seifertově
  • Krásná po chudobě1935 – motivy zrození a smrti, země a vesmíru, objevuje se touha po harmonii, příklon k pozitivním hodnotám.
  • Země po polednách1937
  • Včelí plást1940 – meditativní
  • Země sudička1941 – příklon k tradičním poetickým hodnotám. V období okupace; říká, že země je jedinou jistotou.
  • Mávnutí křídel1944
  • Cikády1944
  • poéma Jobova noc1945 – JOB = BOJ, vyjadřování pocitu ohrožení rodné země, pětidílná poéma, patetický obraz českého národa
  • Chléb s ocelí1945 – reakce na válku
  • Hirošima1948 – lyrickoepická skladba, příklon k volnému verši. Marxistická kritika toto dílo nepřijala. Pojednává o osudech lidí před výbuchem. Milenci, nemocní, pak přijde výbuch.
  • Proměna1957
  • Až do konce lásky1961
  • Romance pro křídlovku (1962); dílo bylo v roce 1966 zfilmováno režisérem Otakarem Vávrou pod stejným názvem.
  • Černá denice1968
  • poéma Lešanské jesličky1970

Próza[editovat | editovat zdroj]

Drama[editovat | editovat zdroj]

  • Srpnová neděle1958 – zde se odvrací od pracovního prostředí a volí prostředí jihočeského rybníka, o jeho postavách nelze jednoznačně říci, zda jsou kladné či záporné. Tím se toto drama značně odlišuje od tehdejších československých her, a lze říci, že bylo určitým signálem k pomalé reakci na světovou tvorbu. Jsou zde rozebírány vztahy jednotlivých rekreantů a rozdíly generační. Hra byla v roce 1960 zfilmována režisérem Otakarem Vávrou, viz Srpnová neděle.
  • Křišťálová noc1961
  • Oldřich a Božena – hra byla v roce 1984 zfilmována režisérem Otakarem Vávrou, viz Oldřich a Božena.

Pro děti[editovat | editovat zdroj]

  • Říkejte si se mnou1943 – moderní poezie pro děti využívající lidové slovesnosti (říkadel, pohádek)
  • Nesu, nesu kvítí1951 – volné listy s obrázky a verši, které seznamují děti s šestnácti květinami
  • Špalíček veršů a pohádek1957
  • Běží ovce, běží – hádanky 1957

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Zatímco Literární noviny, vydávané ještě během II. sjezdu Svazu československých spisovatelů, příspěvek Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta zveřejnily[8], Literární noviny z 20. května 1956, shrnující obsah celého II. sjezdu, vystoupení Hrubína a Seiferta již neotiskly.[7]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Státní ceny:[9]

  • 1942 Státní cena za literaturu Země sudička
  • 1954 Státní cena za literaturu, poezie Mánesův orloj, Kuřátko v obilí, Hrajte si s námi
  • 1958 Státní cena za literaturu Můj zpěv. Proměna
  • 1964 Cena Marie Majerové (za nejlepší díla dětské literatury)
  • 1966 titul národní umělec
  • 1968 Cena Marie Majerové
  • 1968 Státní cena za literaturu, film. Romance pro křídlovku
  • V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.[10]

Veřejná prostranství:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. hrob spisovatele Františka Hrubína na Vyšehradském hřbitově v Praze
  2. a b c Matrika narozených Královské Vinohrady, sv. Ludmila 1909-1911, snímek 313
  3. Rozhovor s paní Jitkou Minaříkovou
  4. Policejní přihlášky Praha, rodina Františka Hrubína Pozn.: Rodný dům, původní čp. 486, stál v ulici Balbínově a ustoupil stavbě budovy Československého rozhlasu; číslo bylo znovu obsazeno.
  5. a b c FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, H–L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola František Hrubín, s. 329–334. 
  6. Diskusní příspěvek Františka Hrubína na II. sjezdu Svazu čs. spisovatelů 24.4.1956
  7. a b Literární noviny, 20.5.1956
  8. HRUBÍN, František. Z dalších diskuzních příspěvků. Literární noviny. 28. 4. 1956, roč. 5, čís. 18, s. 10. Dostupné online. 
  9. Ústav pro literaturu AV ČR: František Hrubín: ceny
  10. Ocenění Ministerstva kultury pamětní medailí ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Bulletin Společnosti Otokara Březiny. 09.2018, roč. 2018, čís. 72, s. 16. 
  11. Praha 7, záznam z jednání Kulturní komise 1/2015. www.praha7.cz [online]. [cit. 2016-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-25. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]