František Hrubín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Hrubín
Narození 17. září 1910
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. března 1971 (60 roků)
České Budějovice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Pseudonym B. Červený, K. Vlášek, Rafael, Ivan Hrubín, J. Hrubín
Ocenění národní umělec (1966)
Děti Jitka Minaříková (* 1940, překladatelka)
Vít Hrubín (19451995, televizní režisér)
Podpis Podpis
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Hrubín (17. září 1910, Praha1. března 1971, České Budějovice) byl český spisovatel, básník (autor přírodní a milostné lyriky), později básník obav, dramatik, scenárista, překladatel především z francouzštiny.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze v rodině stavitelského asistenta Františka Hrubína z Břežan (*1880) a Anny, rozené Novotné z Lešan (*1887).[1] Rodina žila v Praze - Královských Vinohradech,[2] po vypuknutí první světové války ale otec narukoval. Matka se proto v roce 1914 přestěhovala s Františkem i jeho jednoročním bratrem ke svému otci, chalupníku Josefu Novotnému, do Lešan.

LešanechPosázaví prožil František Hrubín své dětství a v letech 1916-1922 zde chodil do školy. Posázaví, které zobrazil např. v dílech Romance pro křídlovku, Zlatá reneta či Lešanské jesličky, zůstalo jeho celoživotní inspirací.[3]

Studoval na několika gymnáziích v Praze, po maturitě (1932) se neúspěšně pokoušel vystudovat filozofii a pedagogiku na Karlově univerzitě. Od roku 1934 byl zaměstnán v Městské knihovně v Praze a později na ministerstvu informací. V roce 1946 se stal spisovatelem z povolání.[3]

2. prosince 1939 se oženil s Jarmilou Holou[1], s níž měl dceru Jitku (*1940, provd. Minaříková, překladatelka) a Víta (*1945, filmový a televizní režisér).[3]

Výrazně se podílel na založení dětského časopisu Mateřídouška, v letech 19451948 ho redigoval.

Na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů (1956) spolu s Jaroslavem Seifertem odvážně kritizoval spojení literatury a politiky. Zastal se zde nejen perzekvovaných, ale i zavřených básníků (Jiřího Koláře). Emotivně odmítl odsuzující názory Ladislava Štolla na poezii Františka Halase.[4] Na sjezdu byl též zvolen do Ústředního výboru Svazu.[5] Jeho vystoupení vedlo nejprve k zákazu literární činnosti, velice brzy mu bylo povoleno překládat a psát literaturu pro děti, jeho samostatná tvorba procházela různými obdobími zákazů a vydávání.

Od roku 1945 žil v Praze-Holešovicích a v Lešanech. Často též pobýval v Chlumu u Třeboně, kde později vlastnil dům.

Je pochován na pražském Vyšehradském hřbitově.[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

F. X. Šalda o něm řekl: Tichý extatik a mámivý melodik.

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Zpíváno z dálky1933 – písňová melodická poezie, blízká Seifertově
  • Krásná po chudobě1935 – motivy zrození a smrti, země a vesmíru, objevuje se touha po harmonii, příklon k pozitivním hodnotám.
  • Země po polednách1937
  • Včelí plást1940 – meditativní
  • Země sudička1941 – příklon k tradičním poetickým hodnotám. V období okupace; říká, že země je jedinou jistotou.
  • Mávnutí křídel1944
  • Cikády1944
  • poéma Jobova noc1945 – JOB = BOJ, vyjadřování pocitu ohrožení rodné země, pětidílná poéma, patetický obraz českého národa
  • Chléb s ocelí1945 – reakce na válku
  • Hirošima1948 – lyrickoepická skladba, příklon k volnému verši. Marxistická kritika toto dílo nepřijala. Pojednává o osudech lidí před výbuchem. Milenci, nemocní, pak přijde výbuch.
  • Proměna1957
  • Až do konce lásky1961
  • Romance pro křídlovku (1962) – poema (básnická povídka). Křídlovka = trumpeta – symbolem života (hraje na svatbách, křtinách) i smrti (hraje na pohřbech). Básník (František) vzpomíná na své milostného vzplanutí v mládí: přijíždí za svým dědečkem do Lešan na prázdniny. Zde se zamiluje do Teriny od kolotočářů – osudová láska, v protikladu k tomu čistě fyzický vztah s Tonkou, provdanou vesničankou, která hledá povyražení, zasvěcuje ho do sexuálního života. Nakonec končí prázdniny, cirkus odjíždí, umírá dědeček, František se vrací domů. S Terinou se setká ještě jednou, stále se milují, ale ona musí zachovat rodinnou tradici a vdát se za někoho od kolotočářů (motiv Romea a Julie). Tímto mužem je žárlivý Viktor. Po řadě let potkává František Viktora a dozvídá se, že Terina zemřela na záškrt (protiklad zbytečné smrti vprostřed mládí k přirozené smrti starého dědečka). Dílo bylo v roce 1966 zfilmováno režisérem Otakarem Vávrou, viz Romance pro křídlovku.
  • Černá denice1968
  • poéma Lešanské jesličky1970

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • U stolu1958
  • Zlatá reneta1964

Drama[editovat | editovat zdroj]

  • Srpnová neděle1958 – zde se odvrací od pracovního prostředí a volí prostředí jihočeského rybníka, o jeho postavách nelze jednoznačně říci, zda jsou kladné či záporné. Tím se toto drama značně odlišuje od tehdejších československých her, a lze říci, že bylo určitým signálem k pomalé reakci na světovou tvorbu. Jsou zde rozebírány vztahy jednotlivých rekreantů a rozdíly generační. Hra byla v roce 1960 zfilmována režisérem Otakarem Vávrou, viz Srpnová neděle.
  • Křišťálová noc1961
  • Oldřich a Božena – hra byla v roce 1984 zfilmována režisérem Otakarem Vávrou, viz Oldřich a Božena.

Pro děti[editovat | editovat zdroj]

  • Říkejte si se mnou1943 – moderní poezie pro děti využívající lidové slovesnosti (říkadel, pohádek)
  • Nesu, nesu kvítí1951 – volné listy s obrázky a verši, které seznamují děti s šestnácti květinami
  • Špalíček veršů a pohádek1957
  • Běží, ovce běží – hádanky 1957

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Literární noviny z 20.5.1956 věnovaly celý obsah II. sjezdu Svazu československých spisovatelů a citovaly diskusní příspěvky delegátů. Vystoupení Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta se ale do listu nedostala.[5]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Státní ceny:[7]

  • 1942 Státní cena za literaturu Země sudička
  • 1954 Státní cena za literaturu, poezie Mánesův orloj, Kuřátko v obilí, Hrajte si s námi
  • 1958 Státní cena za literaturu Můj zpěv. Proměna
  • 1964 Cena Marie Majerové (za nejlepší díla dětské literatury)
  • 1966 Národní umělec
  • 1968 Cena Marie Majerové
  • 1968 Státní cena za literaturu, film. Romance pro křídlovku

Veřejná prostranství:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených Královské Vinohrady, sv. Ludmila 1909-1911, snímek 313
  2. Policejní přihlášky Praha, rodina Františka Hrubína
  3. a b c FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, H-L. Praha : Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola František Hrubín, s. 329-334.  
  4. Diskusní příspěvek Františka Hrubína na II. sjezdu Svazu čs. spisovatelů 24.4.1956
  5. a b Literární noviny, 20.5.1956
  6. Hrob Františka Hrubína
  7. Ústav pro literaturu AV ČR: František Hrubín: ceny
  8. Praha 7, záznam z jednání Kulturní komise 1/2015

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]